Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 166/2021-42
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 4. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 4. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 4. 7. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalované dne 3. 6. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve lhůtě do 3. 7. 2018. Tuto svou povinnost však nesplnila a doposud na svůj dluh z uvedené smlouvy nezaplatila ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení shora uvedené dlužné částky ve výši 8 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto souhlas účastnic s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně dne 3. 6. 2018 bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalované č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě vyplatil peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to pod variabilním symbolem číslo, což je rodné číslo žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku vrátit ve lhůtě do 3. 7. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována jeho dopisem z 2. 2. 2021. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 24 872,89 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou z 2. 2. 2021.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Tím mu ve smyslu § 2395 o. z. vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, a to v ujednané lhůtě splatnosti, tj. nejpozději do 3. 7. 2018. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že na uvedený dluh doposud neplnila ani částečně. Bylo přitom na ní, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud proto vycházel z toho, že skutečně žalobkyni dluží požadovaných 8 000 Kč, a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně nárokovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšné žalované svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč, které tvoří mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“) po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 AT v poloviční výši 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění), dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) AT. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.