Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 167/2021-57
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 2 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 028,40 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 13. 12. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení úroku ve výši 1 407,89 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 2 028,40 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 2 028,40 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 9. 9. 2016 do 12. 12. 2017, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 028,40 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 13. 12. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení úroku ve výši 1 407,89 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 2 028,40 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 2 028,40 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 9. 9. 2016 do 12. 12. 2017, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 26. 3. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 2 500 Kč, úrok ve výši 1 407,89 Kč, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 2 028,40 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 2 028,40 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 9. 9. 2016 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou měla splatit formou 43 týdenních splátek po 740 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 11 820 Kč, žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně ani včas, poslední splátka byla splatná ke dni 1. 9. 2016, žalovaná na dluh zaplatila jen 29 320 Kč, naposledy na dluh hradila dne 12. 12. 2017, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne 6. 12. 2019 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 2 028,40 Kč a na souhrnném poplatku částku 471,60 Kč, žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání bylo stanoveno ke dni 15. 6. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se omluvila, ale nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO (soudu je z úřední činnosti známo, že právnická osoba, IČO v důsledku fúze ze dne 30. 9. 2016 je nyní právnická osoba, IČO) a žalovanou byla písemnou formou uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka 20 000 Kč, kterou měla v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni 1. 9. 2016 (den, kdy uplynul 43. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 11 820 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem 1 820 Kč, odměnou za administrativu smlouvy 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, žalovaná měsíčně měla platit částku 2 960 Kč po dobu 43 týdnů. Ve smlouvě byl sjednán nárok na úrok jen po dobu řádného trvání smlouvy s tím, že v době překročení původně sjednané doby trvání smlouvy nebude jistina úročena. Žalovaná před podáním žaloby na svůj dluh zaplatila částku 29 320 Kč, naposledy uhradila splátku dne 12. 12. 2017. Věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných z doložených listin i od zákazníka, žalovaná měla jako OSVČ měsíční příjem 30 000 Kč a měsíční výdaj 12 150 Kč včetně nájmu, inkasa, domácnosti a telefonu, zůstal jí použitelný příjem 17 850 Kč, věřitel měl k dispozici nájemní smlouvu, doklad SIPO a občanský průkaz žalované. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 6. 12. 2019 písemnou smlouvou, ke dni postoupení činila pohledávka na jistině částku 2 028,40 Kč a na souhrnném poplatku částku 471,60 Kč. Žalobkyně žalovanou k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 22. 2. 2021 se splatností ke dni 9. 3. 2021 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby, výzva byla žalované na adresu trvalého bydliště odeslána poštou dne 23. 2. 2021.
4. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalované předány, smlouva se proto stala účinnou. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle uvedeného zákonného ustanovení byl poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování měl vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplynulo, že věřitel (právní předchůdce žalobkyně) se před podpisem smlouvy o zápůjčce zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smluv a výsledek zkoumání umožnil spotřebitelský úvěr poskytnout. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla tedy platná. Na základě smlouvy vznikl žalované závazek vrátit věřiteli jistinu 20 000 Kč a zaplatit i odměnu za poskytnutí v podobě kapitalizovaného úroku 1 820 Kč a administrativního poplatku 4 000 Kč, tj. v částce 5 820 Kč. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Podle databáze ARAD (veřejná databáze, která je součástí informačního servisu České národní banky) činila ke dni sjednání smlouvy úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu hodnotu 12,04 % ročně. Částka 5 820 Kč představuje sazbu v hodnotě 35,2 % ročně. Šlo tak o necelý trojnásobek obvyklého úroku a proto o úrok přiměřený. Ohledně poplatku 6 000 Kč za smluvně dohodnutý způsob realizace výplaty splátek, měla žalovaná reálnou možnost smluvně zvolit takový způsob splácení, která nijak zpoplatněn nebyl, tudíž i požadavek na cenu výběru splátek nebyl protizákonný. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 2 500 Kč, což je rozdíl mezi závazkem žalované zaplatit žalobkyni částku 31 820 Kč a částkou, kterou žalovaná před podáním žaloby zaplatila ve výši 29 320 Kč. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že žalovaná se s úhradou dluhu na jistině ve výši 2 028,40 Kč dostala do prodlení poprvé až dne 13. 12. 2017, neboť dle vlastního tvrzení žalobkyně žalovaná ke dni 12. 12. 2017 na dluh platila naposledy, tudíž k tomuto dni činil dluh právě částku 2 028,40 Kč. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta a stejně v rozsahu požadavku na zaplacení úroku z dlužné částky jistiny, neboť ten žalobkyně požadovala za dobu od 2. 9. 2016, přičemž dle smlouvy měl věřitel nárok na úrok jen po dobu původně sjednané doby trvání, tj. do 1. 9. 2016.
5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.