Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 9/2021-73

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 107 865,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 530 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 810 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 523,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 035,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 225,56 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 695,56 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 27,8 % ročně z částky 33 225,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a částky 25 525,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 377,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 407,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 000 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 530 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 11 810 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 523,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 035,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 225,56 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 695,56 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 27,8 % ročně z částky 33 225,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a částky 25 525,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 377,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 407,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 000 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu dvou smluv o zápůjčce uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum smlouvu číslo dne datum smlouvu číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč (smlouva číslo) na bankovní účet uvedený ve smlouvě a ve výši 40 000 Kč (smlouva číslo) v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku ve výši 39 000 Kč zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 810 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 6 119 Kč (úroková sazba 27,80 % ročně), odměny za zpracování ve výši 500 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 5 191 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách po 4 235 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 10. 2017. Poskytnutou zápůjčku ve výši 40 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 32 019 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 803 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování a doručení ve výši 9 380 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 836 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 5. 8. 2018. Nedílnou součástí smluv byly smluvní podmínky, před uzavřením jednotlivých smluv právní předchůdkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na zápůjčku ve výši 39 000 Kč naposledy zaplatil splátku dne 20. 12. 2016, celkem uhradil částku ve výši 6 307 Kč. Na zápůjčku ve výši 40 000 Kč neuhradil ničeho. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek, konkrétně dlužnou jistinu ve výši 33 225,56 Kč a část poplatku ve výši 9 114,44 Kč (smlouva číslo) a dlužnou jistinu ve výši 40 000 Kč a část poplatku ve výši 25 525,67 Kč (smlouva číslo), a to marným uplynutím měsíční lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 24. 6. 2019 své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též ve vztahu ke smlouvě číslo kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 523,19 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 33 225,56 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 28. 1. 2017, po uplynutí měsíční lhůty od uhrazení poslední splátky, do 24. 6. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 16 035,95 Kč (úrok ve výši 27,8 % ročně z dlužné jistiny 33 225,56 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 8. 10. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 24. 6. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 27,80 % ročně z dlužné jistiny 33 225,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 33 225,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Ve vztahu ke smlouvě číslo požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 377,39 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 40 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 12. 7. 2017, po uplynutí měsíční lhůty od uhrazení poslední splátky, do 24. 6. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 10 407,78 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 40 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 6. 8. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 24. 6. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 40 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 40 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu , (dále jen „“), jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 39 000 Kč, přičemž částka ve výši 13 515 Kč byla použita na splacení dluhu z předcházející smlouvy o zápůjčce číslo zbylá částka ve výši 25 485 Kč měla být do tří pracovních dnů zaslána na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 11 810 Kč, který sestává z úroku ve výši 6 119 Kč, částky za zpracování ve výši 500 Kč a částky za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 191 Kč. Zápůjčka byla splatná v 12 měsíčních splátkách po 4 235 Kč (resp. poslední splátka 4 225 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího měsíčního období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 27,80 % ročně.

4. Dokladem o čerpání bylo zjištěno, že dne datum byla na účet žalovaného č. bankovní účet připsána částka ve výši 25 485 Kč.

5. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva/ŽL, potvrzení o příjmu, 3 výplatní pásky za měsíce červen až srpen 2016. Žalovaný uvedl v údajích o zaměstnání, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil v průměru za poslední tři měsíce částku 28 240 Kč. Běžné měsíční výdaje se pak skládaly z externích splátek dalších zápůjček ve výši 5 000 Kč a odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na 8 000 Kč (celkem tak 13 000 Kč). Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, je ženatý/registrovaný. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný vlastní automobil, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, nemá kreditní kartu, má půjčky u jiné společnosti a má bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

6. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaný uhradil celkem dvě splátky po 4 235 Kč, a to dne 9. 11. 2016 a dne 20. 12. 2016 Celkem tak uhradil 8 470 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, přičemž částka ve výši 13 305 Kč byla použita na splacení dluhu z předcházející smlouvy o zápůjčce číslo zbylou částka ve výši 26 695 Kč žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 32 019 Kč, který sestává z úroku ve výši 9 803 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 9 380 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 12 836 Kč. Zápůjčka byla splatná v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč (resp. poslední splátka 3 985 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího měsíčního období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně.

8. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva/ŽL, 3 výplatní pásky za měsíce listopad 2016 až leden 2017. Žalovaný uvedl v údajích o zaměstnání, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil v průměru za poslední tři měsíce částku 28 240 Kč. Běžné měsíční výdaje se pak skládaly z interních splátek původní věřitelce ve výši 5 000 Kč, externí splátky dalších zápůjček ve výši 4 000 Kč a odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na 8 000 Kč (celkem tak 17 000 Kč). Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, je ženatý/registrovaný. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný vlastní automobil, má vyživovací povinnost k jedné osobě, nemá kreditní kartu, má půjčky u jiné společnosti a má bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

9. Z tabulky umoření má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaný neuhradil ničeho.

10. Pracovní smlouvou ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný byl od datum zaměstnán u právnická osoba anonymizováno na dobu neurčitou bez zkušební doby jako koordinátor. Dohodou o práci přesčas ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný vyslovil souhlas s nařízenou prací přesčas v roce 2016 u zaměstnavatele v rozsahu maximálně 416 hodin ročně. Ze mzdového výměru ze dne datum soud zjistil, že mzda žalovaného měla činit 28 000 Kč měsíčně, pohyblivá složka měla činit 0 – 25 %. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem činí 28 240 Kč.

11. Výplatními páskami za měsíce červen 2016 až srpen 2016 bylo zjištěno, že žalovaný v tomto období pobíral čistou měsíční mzdu ve výši 28 240 Kč.

12. Výplatními páskami za měsíce listopad 2016 až leden 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v daném období pobíral čistou měsíční mzdu ve výši 28 240 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.

14. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 17. 7. 2019 zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávek.

15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou odeslanou dne 13. 3. 2020 upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o zápůjčkách číslo číslo byl vyzván ke splacení zbývající částek zápůjček a souvisejících poplatků, nejpozději do 19. 3. 2020 na účet žalobkyně.

16. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, má soud za prokázané, že v odstavci 17 obsahuje právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích k právní úpravě , o spotřebitelském úvěru.

17. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

18. Podle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 75 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ (v případě smlouvy číslo) a § 86 ZSÚ (v případě smlouvy číslo), neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ a ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. V obou případech je porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcionováno absolutní neplatností takové smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (v případě smlouvy číslo srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j.  – 53, v případě smlouvy číslo srovnej Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18).

29. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté úvěry ve výši 39 000 Kč a 40 000 Kč zaplatit celkem 50 810 Kč a 72 019 Kč. Z předložených zákaznických karet k úvěru je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. Co se týče příjmových poměrů žalovaného, žalobkyně údaje uvedené v zákaznických kartách doložila pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele i výplatními páskami, soud má tak za prokázané, že žalovaný dosahoval stálého příjmu v průměrné výši 28 240 Kč. Ohledně výdajové stránky však nebylo prokázáno, že by původní věřitelka řádně zjišťovala a ověřovala nijak nespecifikované výdaje žalovaného uvedené pouze ve výši 8 000 Kč měsíčně, které jsou v případě promítnutí výdajů na bydlení (i když žalovaný uvedl, že má vlastní bydlení, má jistě pravidelné výdaje na energie a spojené s užíváním nemovitostí) a skutečnosti, že žalovaný má vyživovací povinnost ke dvěma osobám (u druhého úvěru uvedena již jen jedna osoba), takřka na hranici životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s takto uvedenými výdaji v okamžiku, kdy měl žalovaný dluhy i u jiných společností (nijak nespecifikovaný údaj o externích splátkách ve výši 5 000 Kč, resp. 4 000 Kč měsíčně) a nejméně dva další úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně, neboť v obou případech byly poskytnuté finanční prostředky vždy zčásti použity na úhradu předchozích závazků žalovaného. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když opakovaně poskytovala žalovanému úvěry, aniž by řádně zkoumala jeho schopnost úvěry splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

30. Soud ještě doplňuje, že žalobkyní předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích není pro zdejší soud právně závazný a dále bylo výše již zhodnoceno, že ani z údajů, tak jak jsou v zákaznické kartě zaznamenány, nemohla mít původní věřitelka s odbornou péčí za to, že bude žalovaný schopen poskytnuté úvěry řádně splácet.

31. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, protože úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smluv řádné a dostatečně zkoumána. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částky, které mu byly poskytnuty na základě neplatných smluv a které dosud nesplatil.

32. Z dokazování vyplynulo, že v případě smlouvy číslo byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 39 000 Kč, přičemž uhradil pouze 8 470 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 30 530 Kč (39 000 Kč – 8 470 Kč). Na smlouvu číslo neuhradil žalovaný ničeho, ačkoli mu byla poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, kterou je povinen vrátit žalobkyni v plné výši.

33. Soud proto žalobě vyhověl toliko co do částek 30 530 Kč a 40 000 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tyto částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 20. 3. 2020 do zaplacení, neboť ve výzvě podle ze dne 12. 3. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu do 19. 3. 2020.

34. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětných smluv. Lhůta pro splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s 

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému (po promítnutí úspěchu a neúspěchu ve věci včetně požadovaného příslušenství), nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.