Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 189/2021-31
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne datum a zdejšímu soudu postoupeným pro místní nepříslušnost usnesením ze dne datum, zaplacení smluvní pokuty 2x částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení za nevrácení pronajatých zařízení set-top-box sériových čísel anonymizováno a anonymizováno, dle smlouvy ze dne datum, která byla ukončena dnem datum.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož strany na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovaly, důsledkem je předpoklad souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, byť návrh převzala na svém trvalém bydlišti dne datum do vlastních rukou.
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně prokázala, že předmětnou pohledávkou disponuje oprávněně. Smlouvou č. l. 11 bylo prokázáno, že žalovaná převzala do nájmu obě shora uvedená zařízení (set-top-boxy) dne datum a dle smlouvy je povinna hradit smluvní pokutu částka za každé z těchto zařízení, pokud je nevrátí, přemístí, poškodí, nebo ztratí. Výzvou ze dne datum a datum bylo prokázáno upomínání a vypracování i zaslání (č. l. 15) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (adresa dle smlouvy v ulici ulice v obec).
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku (tj. ohledně nevrácení obou přijímacích zařízení) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyla řádně vrácena) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Smluvní pokuta pro případ nevrácení pronajatého zařízení byla platně a srozumitelně sjednána v rámci samotné smlouvy, přičemž nevrácení obou zařízení žalovaná ani nezpochybňovala. Nárok žalobkyně tak co do základu nepochybně je po právu. Podle § 580 tamtéž však dále platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 577 tamtéž platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, per analogiam platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.
6. Soudu je z občanské i předchozí úřední znalosti (notorieta) známo, že obdobná zařízení anonymizováno měla v době uvedení na trh maloobchodní prodejní cenu okolo 2 tis. Kč (srovnej např. webová adresa), ostatně žalobkyně nebyla jediným subjektem, který je pro poskytování těchto služeb užíval. Z kontextu poskytovaných služeb a z charakteru zařízení je zřejmé, že smluvní pokuta částka v sobě zahrnuje vedle preventivní a reparační funkce i funkci ryze sankční, neboť takto stanovená smluvní pokuta dosahuje nejméně 2,5 násobku hodnoty reálného protiplnění (odhlédne-li soud od ztráty hodnoty v důsledku běžného užívání a obecného morálně-technického zastarávání zařízení, které je však již kompenzováno nárokem na nájemné, které není předmětem tohoto řízení). Jelikož se současně jedná o spotřebitelský závazek, shledal soud, že takto koncipovaný nárok ve formulářové spotřebitelské smlouvě je svou hodnotou již v rozporu s dobrými mravy, čemuž je třeba dát přednost před zásadou autonomie vůle stran. Pokud je u spotřebitelských úvěrů výše smluvní pokuty shora citovaným ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. omezena do výše poloviny poskytnuté úvěrové jistiny, soud shledal, že toto kritérium lze analogicky užít i na projednávaný případ, má-li být nalezena přijatelná míra sankce smluvní pokutou i pro jinou oblast podnikání. Jak v případě spotřebitelských úvěrů, tak v případě poskytování služeb elektronických komunikací a s tím spojeným pronajímáním technických zařízení pro příjem, dekódování a reprodukci signálu, je předmětem podnikání věřitele zisk. Do výše částka se jedná o ryze reparační funkci smluvní pokuty, soud proto shledal nárok důvodným v rozsahu nejvýše částka za každé jednotlivé nevrácené zařízení. Žalobě proto mohl vyhovět v rozsahu celkových částka, včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku , když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu částka s odpovídající částí úroku z prodlení tak výrokem II shora žalobu pro nedůvodnost zamítnul, neboť nad tuto výši považuje ujednání smluvní pokuty za rozporné s dobrými mravy.
7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v rozsahu 60 % úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části (20%) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, po částka a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu (např. sp. zn. 112 C 5/2021 , 113 C 17/2021 ), když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy.
8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná o nezanedbatelné plnění a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované (před následky její vlastní pasivity) přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být její zájem upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce ještě více. K ochraně zájmů žalobce soud ve výroku I stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije.
9. Žalovaná by se však navzdory procesnímu úspěchu měla ve svém zájmu zamyslet nad dalšími hrozícími následky pro případ, že si zařízení žalobkyně skutečně ponechala, resp. jí jej nevydala, a nehodlá to v co nejkratší době napravit. Nemusí se totiž jednat o poslední soudní řízení, kterému může žalovaná v těchto souvislostech čelit. Podle § 2049 občanského zákoníku totiž platí, že zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.