Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
76 C 174/2021-24
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 14. 11. 2016 do 8. 2. 2021 zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 14. 11. 2016 do 8. 2. 2021 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovanou dne 14. 10. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 2 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 13. 11. 2016. Úvěr byl poskytnut z účtu původního věřitele na účet žalované. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a , zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.
4. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu:
5. Původní věřitel poskytl žalované dne 14. 10. 2016 částku 2 000 Kč (potvrzení o provedení platby, sdělení právnická osoba). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy do 3 dnů odeslané dne 2. 2. 2021, když mu současně zaslala oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky (předžalobní výzva, oznámení o postoupení). Žalobkyně dále k žalobě předložila nedatovanou listin u označenou jako Smlouva o zápůjčce, podepsanou jen zapůjčitelem, obsahující údaje o žalované, jejímž předmětem bylo sjednání poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč.
6. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, tak v této části je soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce v předloženém znění. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listin y však nevyplývá, že by tato byla žalované známa a byla jí písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen„ NOZ“). U smlouvy o zápůjčce se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že mezi označenými smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Ostatně žalobkyně si je evidentně vědoma nemožnosti prokázání uzavření úvěrové smlouvy v předloženém znění, když sama alternativně navrhla, aby soud právní poměr mezi původním věřitelem a žalovanou posoudil podle zásad bezdůvodného obohacení.
7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 2 000 Kč, posoudil soud vztah mezi původním věřitelem a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ ). Ochuzeným (původní věřitel) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalované) věc určená podle druhu (částka 2 000 Kč), k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána (§ 1958 NOZ ) předžalobní výzvou, která byla podána k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalovanému došla dne 5. 2. 2021, žalovaná byla dle výzvy povinna zaplatit do 3 dnů, tedy do 8. 2. 2021. Dnem následujícím, tedy 9. 2. 2021, se žalovaná dostala do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ , když žalobkyně doložila postoupení pohledávky za žalovanou na svou osobu. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 2 000 Kč i úrok z prodlení z dlužné jistiny od data 9. 2. 2021 do zaplacení (výrok ad I.). Soud podotýká, že žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně.
8. Jak vyplývá z právě uvedeného, soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení od 14. 11. 2016 do 8. 2. 2021 (výrok ad II.).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 75 % (2 000 Kč s příslušenstvím – viz výrok I.; při posuzování úspěchu ve věci soud vycházel v souladu s konstantní judikaturou i z úroku z požadovaného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku) a neúspěšná naopak v rozsahu 25 % (příslušný úrok z prodlení – viz výrok II.)), má tedy nárok na náhradu 50 % účelně vynaložených nákladů řízení. Lhůty k plnění uvedené vycházejí z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři úkony právní služby 3 x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), tj. celkem odměna 600 Kč, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. celkem 300 Kč a, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem DPH, daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho činí 50 % částku 744,50 Kč.
10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b vyhlášky č.177/1996 Sb. , když jinou odměnu nepovažoval vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní uplatněn na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 76 C 192/2020 , 30 C 409/2019 , 71 C 454/2019 ) za přiměřenou.
11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.