Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 144/2021-26

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Janem Bucharem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou

sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 7. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 17. 7. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 396 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Marka Indry, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 7. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 17. 7. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 396 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Marka Indry, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 12 400 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 16. 6. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba, IČO tel. číslo, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právnická osoba“) – s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že peněžní prostředky vrátí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč do 16. 7. 2017. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba s.r.o. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy o úvěru číslo jednotlivé smlouvy o úvěru číslo výpisu z účtu právnická osoba, s.r.o., se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 6. 2017 úvěr ve výši 10 000 Kč, a ten se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč do 16. 7. 2017. Z profilu klienta se podává, že příjem žalovaného činí 13 000 Kč a celkové měsíční výdaje činí 3 500 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba s.r.o. a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne

26. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění dlužné částky. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho hradil.

5. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně věc posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“), zejména a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení a násl. o. z. a , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2390 o. z. vzniká smlouva o zápůjčce přenecháním zastupitelné věci vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil zapůjčiteli věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatky ve výši 2 400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. jako podnikatel a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel.

11. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru, a to s ohledem na splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k její neplatnosti dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu.

17. Otázkou, zda zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“

18. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

19. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda byla splněna povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

20. Poskytovatel úvěru byl dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.  - 39).“

22. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

23. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění této povinnosti uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Podle žalobkyní předloženého profilu klienta žalovaného poskytovatel spotřebitelského úvěru při zjišťování příjmů a výdajů žalovaného vycházel pouze z jeho tvrzení a tyto informace nijak neověřoval (například nájemní smlouvou nebo výpisem z účtu).

25. Soud podotýká, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nedotvrdila a neprokázala, že by skutečně byly zjišťovány a ověřovány žalovaným uváděné příjmy a výdaje, tedy že by skutečně byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.

26. V nyní projednávané věci však žalobkyně neprokázala, kolik skutečně činil pravidelný měsíční příjem žalovaného a jaké byly jeho skutečné výdaje, tedy ani nemohla prokázat, že bylo skutečně v možnostech žalovaného hradit předepsané měsíční splátky.

27. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že povinnost dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla splněna, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného poskytovatel úvěru přistoupil toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzoval, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

28. Poněvadž je smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně požadovala uhrazení jistiny a poplatků, neplatná, soud shledal tyto uplatněné nároky za nedůvodné, a proto je zamítl.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat oč se obohatil., konkrétně částku

10 000 Kč, která představuje obdrženou částku.

32. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 000 Kč a ve zbývající části rozhodl o jejím zamítnutí.

33. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, který žalobkyně požadovala od 17. 7. 2017 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s  , ve znění pozdějších předpisů.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle věty před středníkem.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaná částka činila k datu vyhlášení rozsudku 16 365 Kč, přičemž soudem přiznaný nárok dosahoval k tomuto datu částky 13 198 Kč, podle zásady částečného úspěchu ve věci má tedy žalobkyně právo na náhradu 62 % nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle , (v platném znění) ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle advokátního tarifu a DPH 21 %. Výrokem III. tohoto rozsudku se proto žalobkyni přiznává náhrada nákladů řízení ve výši jejího úspěchu (62 %), tedy v částce 1 396 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.