Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 67/2021-50
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 20 195 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 840 Kč, od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 10 355 Kč se zbývající částí příslušenství, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 840 Kč, od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 10 355 Kč se zbývající částí příslušenství, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 500 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 10 000 Kč za období od 28. 5. 2016 do 6. 12. 2019 v celkové výši 2 880,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 10 000 Kč za období od 21. 5. 2016 do 6. 12. 2019 v sazbě 23,72 % ročně v celkové výši 8 532,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 10. 4. 2015 k uzavření smlouvy nazvané o půjčce číslo (dále též smlouva číslo), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto smlouvou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 5. 2016. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradila dne 16. 6. 2015 Celkem žalovaná zaplatila 1 900 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 10 000 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost 1 982,79 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 3 517,21 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 4 695 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 3 809,64 Kč za období od 28. 11. 2015 do 6. 12. 2019 v celkové výši 1 252,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 3 809,64 Kč za období od 21. 11. 2015 do 6. 12. 2019 v sazbě 20,98 % ročně v celkové výši 3 279,20 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 3 809,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 20,98 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 23. 1. 2015 k uzavření smlouvy nazvané o půjčce číslo (dále též smlouva číslo), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 2 955 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 43 týdenních splátek po 185 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 11. 2015. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradil 16. 6. 2015 Celkem žalovaná zaplatila 3 260 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 3 809,64 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 885,36 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.
2. Žalovaná se k věci procesně řádným způsobem nevyjádřila. Soudu byl zaslán toliko email, ve kterém bylo uvedeno, že si je dlužnice půjčky vědoma a prosí o splátkový kalendář. Toto podání nebylo podáno způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, proto soud k tomuto podání dle § 42 odst. 2 o.s.ř. nepřihlížel.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 10. 4. 2015 smlouva o úvěru částky 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 7 400 Kč představující úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 420 Kč RPSN činila 75,72 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 58 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 23. 1. 2015 smlouva o úvěru částky 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 2 955 Kč představující úrok ve výši 455 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč, a to formou 43 pravidelných týdenních splátek po 185 Kč. RPSN činila 75,72 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 43 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 20,98 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 1 900 Kč a na druhou smlouvu částku 3 260 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 10 000 Kč hradit dále poplatky v celkové výši 7 400 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 5 000 Kč měla platit poplatky v celkové výši 2 955 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba administrativní činnost je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony vztahující se k této„ službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 66,34 % ročně resp. 71,47 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v dubnu 2015 činila 15 % ročně a v lednu 2015 činila 19,9 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry název soudu uvedené v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka.
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil jednak o částku 8 100 Kč, když jedna poskytnutá částka činila 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 1 900 Kč a dále o částku 1 740, když druhá poskytnutá částka činila 5 000 Kč a žalovaná na ni uhradila částku 3 260 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 9 840 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 10. 1. 2020 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 20. 1. 2020. Jelikož tak neučinila, dostala se od 21. 1. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.
7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
8. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když delší lhůtu k plnění stanovil s ohledem na výši částky, kterou uložil žalované k úhradě a skutečnost, že dle sdělení Úřadu práce ze dne 24. 3. 2021 je skutečně žalovaná v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Nepodaří-li se žalované v blízké době vyřešit svoji finanční situaci, je zjevné, že ani rozložení plnění do splátek by nevedlo ke zlepšení jejího postavení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.