Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 79/2021-74

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 482,81 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč jdoucí 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 482,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč jdoucí od 19. 4. 2020 do 23. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč jdoucí od 24. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 371,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč jdoucí 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 482,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč jdoucí od 19. 4. 2020 do 23. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč jdoucí od 24. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 371,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 12. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, soud připustil rozšíření žaloby, a to v části řízení týkající se smluvní pokuty, o částku 1 012,81 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 10. 2020 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žaloba je dále odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 19. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný úvěr čerpal téhož dne, avšak do data splatnosti, tedy do 18. 4. 2020 úvěr nevrátil. Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 100 Kč a poplatek za službu anonymizováno, tedy expresní vyplacení peněz ve výši 165 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, ten se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Z provedeného dokazování, a to smlouvy o úvěru podepsané SMS kódem číslo má soud za prokázané, že mezi spol. právnická osoba a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne na účet žalovaného úvěr ve výši 5 000 Kč na dobu do 18. 4. 2020 s tím, že se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit částku 6 404 Kč, skládající se kromě jistiny 5 000 Kč a poplatku za sjednání ve výši 1 100 Kč také z dalších poplatků v celkové výši 304 Kč, mezi kterými byl ujednán poplatek 165 Kč za službu anonymizováno. Poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč má soud za prokázané z potvrzení o platbě ve spojení se zprávou banky žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2020 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala, a to ve lhůtě 10 dnů. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 10. 11. 2020.

4. Podle , (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením číslo Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.

6. Dle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Ust. § 6 a § 8 o. z. stanoví, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni mimo poskytnuté jistiny 5 000 Kč také částku 1 100 Kč jako poplatek za sjednání Úvěru. tato částka dle soudu představovala skryté ujednání o úroku a nepředstavovala poplatek, jak uváděla žalobkyně. Je tomu tak proto, že v daném případě se poplatkem dosahovalo stejného účelu jako úrokem, tedy úplaty za poskytnutí úvěru. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takto požadovaný nárok tedy zastírá úročení peněz, slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky (jak se ostatně v daném případě stalo), které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ poplatku za sjednání Úvěru“ jako ujednání o úroku odporující dobrým mravům, jak bude dále popsáno.

12. Při právním posouzení sporu soud přihlédl k rozhodovací praxi název soudu, který např. rozsudkem sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí dospěl k závěru, že obecná ustanovení , vyjádřená v hlavě I, je nutné používat vždy a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Pokud věřitel požaduje úrok z úvěru nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání, s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V tam přezkoumávané věci sjednaný úrok činil 132,44 % a tento úrok název soudu vyhodnotil jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ustanovení název soudu dospěl k závěru, že smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou a zdůraznil, že věřitel by předmětnou částku dlužníkovi nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by dlužník na jeho podmínky nepřistoupil. Uzavřel, že úvěrovou smlouvou s lichvářskými úroky je nutno posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu , přičemž veškeré nároky s výjimkou nároku na vrácení jistiny musí být nedůvodné.

13. Dále soud přihlédl i k dalšímu rozhodnutí název soudu, který ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí uvedl, že pokud účastníci v úvěrové smlouvě sjednají úrok, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). V řešené věci byl úvěrovou smlouvou sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, což představuje úrok ve výši 240 % ročně. K takovému úroku název soudu uvedl, že ho nelze v žádném případě považovat za úrok přiměřený. název soudu konstatoval, že v roce 2015 – 2016 se úvěrové úroky bank pohybovaly mezi 13 a 14% ročně. Více než desetinásobná sazba věřitele je tedy jasně nepřiměřená, přičemž lze uvažovat, že nebankovní nezajištěný úvěr by mohl být posouzen jako přiměřený, pokud by bankovní sazby přesahoval o maximálně 50% název soudu shrnul, že věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené úroky přesahující o více než 50% sazby bankovních úvěrů, nelze přiznat právní ochranu. Vzhledem k tomu, že název soudu hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ( ), posoudil vztah mezi účastníky podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ).

14. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný nárok žalobkyně je důvodný toliko zčásti. Úvěrovou smlouvou měl být sjednán roční úvěrový úrok ve výši přesahující 260 %. Takový úrok soud posoudil jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. s odkazem na § 6 a § 8 o. z. neplatné, protože se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úvěrový úrok více mnohonásobně překračuje obvyklé úrokové sazby bank. Takový úrok jednoznačně podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Posoudil-li nadřízený soud jako lichvářský úrok 240% ročně v období let 2015 – 2016, kdy se úroky pohybovaly mezi 13 a 14 % ročně, pak musí být lichvářským i roční úrok 260 % vztahující se k obdobnému, ve kterém průměrná úroková sazba bank obdobných úvěrů činila 18,94 % ročně. Z tohoto důvodu posoudil zdejší soud smlouvu o úvěru uzavřenou účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle , přičemž nároky z ní vzniklé se opírají o bezdůvodné obohacení podle . Podle soudu ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy, jelikož předchůdce žalobkyně by jistě bez uvedeného ujednání smlouvu s žalovaným neuzavřel.

15. Soud dospěl tedy k závěru, že žalovanému byla dne 19. 3. 2020 poskytnuta předchůdcem žalobkyně jako úvěr na neplatnou úvěrovou smlouvu částka 5 000 Kč. Žalovanému s ohledem na shora řečené skutečnosti vznikla povinnost vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 5 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 11. 2020. Dle přiloženého poštovního podacího archu vztahujícího se k odeslání výzvy bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 10. 11. 2020. Podle o. z. se výzva dostala do sféry žalovaného dnem 13. 11. 2020 a nejpozději dne 23. 11. 2020 měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 24. 11. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Žalovanému vznikla tedy dnem 24. 11. 2020 povinnost částku 5 000 Kč žalobkyni zaplatit, proto soud uložil žalovanému tuto povinnost spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 5 000 Kč od prvního dne prodlení do zaplacení (výrok I. rozsudku). Pokud se žalobkyně domáhala příslušenství od data dřívějšího, byla žaloba s ohledem na výše uvedené skutečnosti, co do příslušenství zčásti zamítnuta, stejně jako v rozsahu vyššího úroku z prodlení, než který náleží ke dni 24. 11. 2020 (výrok II. tohoto rozsudku). Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a služby anonymizováno, soud žalobu v této části zamítl včetně požadovaného příslušenství (výrok II. rozsudku), protože se tyto nároky opíraly o neplatnou úvěrovou smlouvu, jak je výše vysvětleno. Nadto ujednání o smluvní pokutě bylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu , ze dne 11. 11. 2013, uvedeno v obchodních podmínkách a nikoliv v textu smlouvy. I z tohoto důvodu je ujednání o smluvní pokutě neplatné.

16. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením , na základě kterého soud náhradu nákladů řízení s ohledem na částečný úspěch žalobkyně poměrně rozdělil. V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně v daném případě nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a odměny advokáta podle vyhl. č. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby po 200 Kč za úkon dle ust. uvedené vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka) spolu s paušální náhradou hotových výdajů ke každému z uvedených úkonů právní služby po 100 Kč dle zmíněné vyhlášky a 21 % DPH ( ) ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně. V daném případě soud aplikoval odměnu za poskytnuté právní služby v uvedené výši s ohledem na to, že žaloba byla podána v podobě tzv. ustáleného vzoru, jednalo se o předmět řízení v podobě peněžitého plnění a tarifní hodnota nepřevýšila 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že žalobkyně se obdobných nároků na obdobném skutkovém základu domáhá opakovaně a jelikož se vždy jedná o požadavky na zaplacení plnění z obdobných smluv o úvěru, logicky využívá žaloby v podobě ustálených vzorů. Náklady řízení by tak při plném úspěchu žalobkyně představovaly částku ve výši 2 089 Kč. Žalobkyně měla v daném případě úspěch v 58,9 % předmětu řízení a její neúspěch tedy činil 41,1 % a podle poměrů úspěchu a neúspěchu jí tedy přísluší 17,8 % nákladů řízení, tj. 371,84 Kč, které jsou splatné k rukám jejího zástupce podle

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle , část věty před středníkem , žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.