Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 14/2021-50
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 28 572 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 12 200 Kč od 3. 11. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 16 372 s úrokem se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 023,71 Kč od 3. 11. 2015 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 885,82 Kč a úroku 15 % ročně z částky 15 999,48 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 12 200 Kč od 3. 11. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 16 372 s úrokem se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 023,71 Kč od 3. 11. 2015 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 885,82 Kč a úroku 15 % ročně z částky 15 999,48 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 zaplacení celkem částky 28 572 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 2. 9. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 16 372 Kč, celkem tedy 36 372 Kč a to formou 14 měsíčních splátek po 2 598 Kč, přičemž dluh měl být splacen dne 2. 11. 2015. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 28. 11. 2014, proto věřiteli vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko částku 7 800 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 999,48 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 224,23 Kč, úhrady za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 3 927,71 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 136,28 Kč, úhrady za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 6 284,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 893,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 885,82 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 15 999,48 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 223,71 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu doplnila svá tvrzení a uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 23. 2. 2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nedoručil své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem, který žalobkyně navrhla již v žalobě, soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 24. 7. 2020.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni vzniku sporné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 2. 9. 2014, transakční historií, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 2. 9. 2014 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 598 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 36 372 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 20 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 16 372 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 925 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 447 Kč a nákladů na inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 5 000 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 14 měsíců zápůjční úroková sazba 15 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky. Žalovaný uhradil celkem částku 7 800 Kč.
10. Ze žádosti o úvěr ze dne 2 9. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, přičemž zaměstnání bylo ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatními páskami; čistý příjem žalovaného činil celkem 16 000 Kč, příjem celé domácnosti byl uveden částkou 25 500. Výdaje celé domácnosti žalovaného byly uvedeny v částce 11 000 Kč, aniž by bylo uvedeno, kolik osob domácnost tvoří, částka na bydlení a energie byla uvedena ve výši 2 000 Kč, náklady na na dopravu, jídlo a osobní náklady představovaly 9 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů ve společné domácnosti, a má jednu vyživovací povinnost.
11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. ulice smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
12. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listin y prokazující, že by její právní předchůdkyně provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalovaného, které byly zjevně pouze odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů, pouze se omezila na tvrzení, že její právní předchůdkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě žádosti o úvěr. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy a zejména výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány a to ani za situace, kdy odhadované měsíční výdaje neurčitého počtu osob jednoznačně vyvolávají pochybnost, neboť stěží mohou zahrnovat veškeré náklady žalovaného a členů jeho domácnosti včetně nákladů na výživu nezletilého dítěte na stravu, cestu do zaměstnání (v té době žalovaný pracoval v obec a bydlel ve obec, odkud musel bezpochyby dojíždět), hygienu apod. Pochybnosti vyvolává i prohlášení o nákladech na bydlení ve výši 2 000 Kč, neboť tato částka nepřiměřeně nízká a neodpovídá běžným nákladům na bydlení, byť v malé obci v okrese obec, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 2. 9. 2014 částku 20 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 7 800 Kč, jak žalobkyně tvrdí a žalovaný nesporuje, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 12 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta splatnosti zápůjčky, a ve zbývajícím rozsahu nárok zamítl.
13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. , neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout též příslušenství pohledávky) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.