Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 28/2021-66
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 2 092,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 1 092,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 092,10 Kč od 29. 11. 2019 do 5. 2. 2021 a z částky 1 092,10 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 1 092,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 092,10 Kč od 29. 11. 2019 do 5. 2. 2021 a z částky 1 092,10 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 21. 4. 2021 domáhala
po žalovaném zaplacení částky 2 092,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze 18. 3. 2021 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 29. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 092,10 Kč do 28. 11. 2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval a zažádal o úvěr. Žalovaný úvěr ve lhůtě nevrátil a to ani k výzvě zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Původní věřitel, společnost právnická osoba uzavřel se žalovaným dne 29. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 092,10 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovanému byl úvěr v poskytnuté výši poskytnut dne 29. 10. 2019 převodem na jeho bankovní účet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě zástupcem žalobkyně dne 2. 2. 2021.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:
Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Dále se soud zabýval samotným nárokem žalobkyně a otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že tedy porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy má za následek neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá podle § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdce řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr řádně splatit, neboť v žalobě pouze uvedla, v jakých databázích byl žalovaný lustrován, k uvedenému tvrzení však soudu neoznačila a nedoložila žádné důkazy. Jelikož se žalovaná nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby svá tvrzení v žalobě doplnila a označila důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně rozhodných skutečností.
11. Nadto soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru neplatnou rovněž s ohledem na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092,10 Kč, který přesahuje výši samotné jistiny úvěru a takto sjednaná odměna za poskytnutí úvěru je tedy zjevně v rozporu s dobrými mravy podle
§ 588 občanského zákoníku. Jelikož je zjevné, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvu o úvěru bez ujednání o uvedeném poplatku neuzavřel, způsobuje absolutní neplatnost ujednání o poplatku absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru.
12. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 1 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od data, kdy byl k zaplacení této částky vyzván žalobkyní poprvé, tj. od data uvedeného v předžalobní výzvě. Tato byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2021, žalovaný měl svůj závazek uhradit do 3 dnů od data odeslání této výzvy, tj. do 5. 2. 2021.
13. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ani na zákonný úrok nad rámec přiznaného. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu účastníků ve věci. Více úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.