Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 86/2021-33
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 308 968,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 308 968,05 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 308 968,05 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 308 968,05 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 48 078,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 308 968,05 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 308 968,05 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 308 968,05 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 48 078,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 308 968,05 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. bankovní účet, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 327 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky, a to spolu s úrokem 5,9 % ročně a poplatky souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru (veškeré úroky a ceny za úkony byl Původní věřitel oprávněn připisovat k jistině úvěru). Původní věřitel před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž se jednalo o tzv. konsolidaci úvěrů, kdy z celkové výše úvěru 327 000 Kč bylo na úhradu předchozích dvou úvěrů, jejichž společná měsíční splátka činila 6 258 Kč, vyplaceno 276 889 Kč a zbývajících 50 111 Kč bylo žalovanému poskytnuto bezúčelově. Žalovaný byl schopen splátky úvěru dle zjištění Původního věřitele hradit, neboť sjednaná splátka byla nižší, než do doby poskytnutí úvěru žalovaným hrazené splátky dřívějších úvěrů, a to o 1 948 Kč měsíčně; navíc zůstatek na účtu žalovaného činil 9 224,48 Kč. Žalovaný se následně se splácením úvěru dostával do prodlení, resp. poskytoval částečné plnění, Původní věřitel proto úvěr ke dni 1. 4. 2020 zesplatnil - dlužná jistina činila 308 968,05 Kč, žalovaný poté již ničeho neuhradil. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, na jejím základě poskytnul Původní věřitel žalovanému úvěr 327 000 Kč (úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet). Jednalo se o tzv. konsolidaci úvěrů, kdy z poskytnutého úvěru ve výši 327 000 Kč měl být splacen předchozí úvěr poskytnutý žalovanému společností právnická osoba s neuhrazeným zůstatkem 240 139 Kč a úvěr poskytnutý žalovanému společností právnická osoba s neuhrazeným zůstatkem 36 750 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně, a to 96 pravidelnými měsíčními splátkami po 4 310 Kč, splatnými vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 2. 2019 (poslední splátka ve výši 4 007 Kč měla být zaplacena 20. 1. 2027). Podle čl. 8 smlouvy o úvěru byl Původní věřitel oprávněn prohlásit celý úvěr za splatný, jestliže se žalovaný dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Podle čl. 3 smlouvy byl Původní věřitel oprávněn připisovat veškeré úroky k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a v den zesplatnění úvěru.
5. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný za účelem poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, žije s rodiči ve společné domácnosti (3 osoby žijící ve společné domácnosti, včetně žalovaného, žádná z těchto osob nebyla bez příjmu), je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s příjmem 18 923 Kč měsíčně, nemá žádné výdaje na bydlení, nehradí výživné, nemá výdaje na léky, nejsou mu prováděny srážky ze mzdy. Tyto skutečnosti žalovaný doložil potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 19. 12. 2018 – dle potvrzení zaměstnavatele (společnost právnická osoba) činil průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních dvanáct měsíců 20 045 Kč čistého, žalovaný pracoval od 3. 7. 2017 jako operátor, jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.
6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za období od 13. 9. 2018 do 17. 12. 2018 pak soud zjistil, že ke dni 17. 12. 2018 činil zůstatek na účtu žalovaného 9 224,48 Kč, žalovaný splácel úvěr poskytnutý právnická osoba částkou 4 205 Kč měsíčně.
7. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet a z přehledu historie úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný úvěr zcela vyčerpal dne 2. 1. 2019, avšak poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel - poslední částečná úhrada provedena 17. 1. 2020. Žalovaný uhradil řádně a včas pouze první a druhou splátku úvěru, poté nehradil řádně (ve sjednané výši) ani včas. Ke dni 1. 4. 2020 činila dlužná jistina úvěru 308 968,05 Kč. Z dopisu ze dne 1. 4. 2020 soud dále zjistil, že Původní věřitel úvěr z důvodu prodlení žalovaného zesplatnil ke dni datum.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny, soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka Původního věřitele za žalovaným plynoucí ze shora uvedené úvěrové smlouvy. Postoupení pohledávky bylo Původním věřitelem žalovanému oznámeno dopisem z 10. 7. 2020.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 12. 2020, včetně informace o sledování zásilky, pak soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.
10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel poskytnul žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2019 úvěr ve výši 327 000 Kč, který žalovaný vyčerpal téhož dne. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, včetně sjednaného smluvního úroku 5,9 % ročně, pravidelnými měsíčními splátkami po 4 310 Kč, splatnými vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 2. 2019 (poslední splátka ve výši 4 007 Kč měla být zaplacena 20. 1. 2027). Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel ze zjištění, že žalovaný je svobodný, bez vyživovací povinnosti, žije s rodiči a je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s průměrným měsíčním příjmem 20 045 Kč čistého, nesplácí žádné úvěry nebo půjčky, které by po poskytnutí úvěru nebyly uhrazeny (dva úvěry dříve žalovaným čerpané byly splaceny z úvěru poskytnutého Původním věřitelem). Žalovaný však úvěr poskytnutý mu Původním věřitelem řádně a včas nesplácel – řádně a včas zaplatil jen první dvě splátky splatné dne 20. 2. 2019 a 20. 3. 2019. Původní věřitel proto úvěr ke dni 1. 4. 2020 zesplatnil, nezaplacená jistina úvěru k tomuto dni činila 308 968,05 Kč. Žalovaný po zesplatnění neuhradil ničeho, pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl Původním věřitelem vyrozuměn.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. V daném případě byla mezi Původním věřitelem a žalovaným dne 2. 1. 2019 platně uzavřena smlouva o úvěru, přičemž Původní věřitel splnil své povinnosti ze smlouvy vyplývající, když úvěr žalovanému poskytl, avšak žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru porušil, neboť Původnímu věřiteli úvěr řádně a včas nesplácel. Původní věřitel proto v souladu se smluvním ujednáním celý úvěr zesplatnil, a to ke dni 1. 4. 2020, dlužná jistina k tomuto dni činila 308 968,05 Kč. Na tento dluh žalovaný následně již ničeho neuhradil. Původní věřitel před poskytnutím úvěru náležitě odborně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy pro toto posouzení vycházel z údajů sdělených žalovaným a z listin, které tyto údaje dokládaly (potvrzení zaměstnavatele žalovaného o příjmech a pracovním poměru, výpisy z bankovního účtu); navíc splátkové zatížení žalovaného bylo s ohledem na provedenou konsolidaci úvěrů nižší, a to o částku 1 948 Kč měsíčně. Původní věřitel tak dostál své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru a na uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 2. 1. 2019 je třeba pohlížet jako na platně uzavřenou. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným, vyplývající ze shora uvedené smlouvy úvěru, byla postoupena na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. S ohledem na shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 308 968,05 Kč, a to včetně smluvního úroku 5,9 % ročně a zákonného úroku z prodlení (výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 078,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 359 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 308 968,05 Kč, sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a 20 % daň z přidané hodnoty z částky 29 520 Kč ve výši 6 199,20 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
17. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.