Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 44/2021-17
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovaná: celé jméno žalované, narozené datum
bytem adresa žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od číslo do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [číslo] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne datum smlouvu o úvěru ve výši částka (skládající se z půjčené částky částka a kapitalizovaného úroku částka, podle které měla splácet týdně částka, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy, nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši částka vydělila týdenní splátkou částka a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak nastala ke dni datum a datum prodlení ke dni datum. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den číslo se účastníci nedostavili, když žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř. ).
3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně se jako věřitel zavázala, že poskytne žalované jako klientovi na základě smlouvy číslo uzavřené dne datum částku v celkové výši částka. Žalovaná převzala poskytnutou částku částka osobně, což stvrdila svým podpisem. Poskytnutou částku ve výši částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka (sestávající z úroku ve výši částka, z poplatku za zpracování úvěru ve výši částka a z hotovostního inkasa splátek ve výši částka) se žalovaná zavázala uhradit v 60-ti týdenních splátkách po částka. Ve smlouvě bylo mimo jiné stranami dohodnuto, že v případě porušení povinnosti klienta (žalované) zaplatit jakoukoli část závazku podle této Smlouvy řádně a včas, se klient zavazuje uhradit náklady účelně vynaložené v souvislosti s jeho prodlením, smluvní pokutu a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. (Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uvedla do evidenční karty klienta, že pobírá dávky (nejsou blíže specifikovány), její celkový příjem je částka, další blíže nespecifikovaný příjem domácnosti je ve výši částka a výdaje činí částka skládající se z nákladů na energie ve výši částka a z jiných výdajů domácnosti ve výši částka. K žádosti měla předložit občanský průkaz, výpis z účtu, SIPO, výměr podpory, výměr dávky. Dále uvedla, že počet vyživovaných osob v domácnosti je 1 a počet osob žijících v domácnosti je 2 (Z evidenční karty klienta). Podle žalobkyně žalovaná na dlužnou částku uhradila částku ve výši částka (z výpisu plateb). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by uhradila na svůj dluh vyšší částku. Žalobkyně dne datum zaslala žalované předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky ve výši částka do sedmi dnů, kterou žalovaná do dnešního dne neuhradila. Výzva byla odeslána datum (Z předžalobní upomínky, z podacího lístku).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb. , proto bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018 , viz také rozsudek SDEU ze dne 5.3.2020, č.j. C-679/18).
11. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne datum doplnila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , když uvedla, že prováděla kontrolu neplatných dokladů v databázi MV, kontrolu dokumentů předložených žalovanou, kontrolu počtu exekucí,, insolvenčního rejstříku, platební historie žalované a vyhodnocení aktuální finanční situace žalované. Žalobkyně v rámci žalobního návrhu pak předložila pouze zákaznickou kartu žalované, ze které vyplývá, že jediným příjmem žalované měla být dávka (státní) podpory ve výši částka, další příjem domácnosti pak byl ve výši částka, a její výdaje činili částka, z čehož částka na energie a zbývající náklady pak činili částka. Žalobkyně k důkazům o zjišťování úvěruschopnosti žalované doložila pouze její prohlášení, které nebylo podpořeno žádnou listino u, která měla být žalobkyni žalovanou doložena, přičemž již jen z pouhých prohlášení žalované v evidenční kartě je zřejmé, že v domácnosti bydlí dvě osoby a jedna je osobou vyživovanou, což ale neodpovídá skutečnosti, kterou žalovaná pouze tvrdila, ale žalobkyni ani nijak nedoložila, že v domácnosti je ještě druhý příjem ve výši částka. Pokud se snad jednalo o další příjem žalobkyně, má soud za to, že i tento příjem měl být žalobkyní doložen. Pokud tedy žalobkyně měla od žalované k dispozici pouze potvrzení o výši sociálních dávek a doklad SIPO (ke spotřebě energie), a dále se spokojila pouze s tvrzením žalované o jejích dalších výdajích v celkové výši částka (aniž by bylo zřejmé, zda se jedná o běžné měsíční náklady pro dvě dospělé osoby nebo pro dvě dospělé osoby a dítě – vyživovanou osobu, což by běžným měsíčním výdajů jistě neodpovídalo), nelze než uzavřít, že žalobkyně nezkoumala dostatečně poměry žalované a to, zda žalovaná bude schopna předmětný dluh splácet. Navíc žalobkyně nijak neprokázala, že by zkoumala poměry žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, což se vzhledem k rozporuplným informacím získaným od žalované jistě jevilo jako nezbytné, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb.
12. S ohledem na shora popsané zjištění o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované, resp. vzhledem k neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene stran tohoto zkoumání, shledal soud předmětnou úvěrovou smlouvu podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na stávající rozhodovací praxi nadřízeného soudu a SDEU, neplatnou, a proto plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ .
13. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků. V daném případě žalovaná uhradila celkem částka, přičemž fakticky vyčerpala celkem částku částka. Protože na dluh z titulu bezdůvodného obohacení ve výši částka bylo žalovanou zaplaceno částka, byl tento dluh žalovanou již zcela zaplacen, a proto soud shledal žalobu nedůvodnou i pokud se týká nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k výšeuvedenému soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl.
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.