Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 215/2021-12
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 2.657 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 1.924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení,
b) částku 233 Kč,
c) částku 500 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 1.924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>b) částku 233 Kč,</b> <b>c) částku 500 Kč,</b> <b>a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2.657 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě.
Soud postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně žalované (úhradou části kupní ceny zboží u prodávající) poskytla sjednanou částku číslo žalované; žalovaná se zavázala částku vrátit (spolu s úrokem 29,88 % p.a.) ve formě 23 splátek ve výši 481 Kč, za podmínek uvedených ve smlouvě, byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, smluvní pokuta ve výši 30 % z poskytnutého úvěru pro případ porušení smluvní povinností (zejména prodlení se zaplacením dvou měsíčních splátek současně) a zesplatnění dluhu prodlením žalované s úhradou dvou sjednaných splátek. Žalovaná uhradila 19 splátek ve výši 9.139 Kč k 17.8.2020. Dopisem ze dne 8.12.2020 došlo k zesplatnění zůstatku úvěru ve výši 2.424 Kč, z toho jistiny 1924 Kč, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
Mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 8608 Kč, který měla ve splátkách vrátit (včetně sjednaného úroku). Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky (v plném rozsahu) nevrátila, došlo k zesplatnění dluhu a podle požadavku žalobkyně jí uložil tuto povinnost (včetně sjednané smluvní pokuty, poplatku za oznámení zesplatnění), po níže uvedeném testování jednotlivých ujednání, soud rozsudkem.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.
Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 29,88 % ročně z částky 8608 Kč (původně poskytnuté jistiny) je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části (pokud jde o požadavek zůstatku sjednaného úroku) vyhověl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta, poplatek, jsou přiměřené a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2657 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Formulářový charakter žaloby je dán obdobnou formulací žalobních tvrzení v jiných věcech vedených žalobkyní u zdejšího soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.