Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 209/2021-17
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 9.212 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do částky 4.212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.212 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do částky 4.212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.212 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”).
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9.212 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne 6.8.2020.
Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný a žalobkyně dne 6.8.2020 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a úroku z úvěru ve výši 20 % měsíčně, to vše ve formě měsíčních splátek v minimální měsíční výši 1/5 zůstatku dluhu, nejméně však ve výši 300 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení po dobu 3 kalendářních měsíců. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Dopisem vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občasného zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 5.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a žalobkyni ničeho neuhradil. S ohledem na skutečnost, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), podrobil soud smluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a zvažoval, zda předmětná smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní, přičemž jako příklad uvedl smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutu ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek s tím, že na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokutě 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, neboť úroky činí cca 240 % ročně (20 % měsíčně), poplatek představuje 20 % z jistiny a výše smluvní pokuty činí 2,42 % měsíčně, přičemž délka možného běhu smluvní pokuty je nejasná a umožňuje výklad i opakovaného požadavku na smluvní pokutu při prodlení. I když se smlouva snaží zmírnit tvrdost smlouvy vůči dlužníku limitací doby prodlení, a tím i limitací požadavku vysokých smluvních úroků, požadavkem úroků až od druhého měsíce po čerpání (první měsíc je evidentně saturován požadavkem na poplatek ve výši 20 % z jistiny), základní nastavení úvěru je výrazným způsobem nevyvážené.
S ohledem na shora uvedené proto dospěl soud k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku jako celek neplatná z důvodu výrazné nevyváženosti práv a povinnosti smluvních stran pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovanému dostalo plnění ve výši 5.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou a že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, uložil soud ve výroku I. rozsudku podle § 2993 věta první občanského zákoníku žalovanému vrátit žalobkyni poskytnuté a nevrácené plnění v částce 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Všechna ostatní plnění v celkové výši 4.212 Kč s příslušenstvím požaduje žalobkyně podle neplatné smlouvy, a proto soud žalobu v této části ve výroku II. zamítnul.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.