Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 14/2021-20
Okresní soud Plzeň - jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem ulice a číslo PSČ obec
zastoupená advokátem titul jméno jméno,
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 279,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 300 Kč za dobu od 18. 9. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 979,03 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 979,03 Kč za dobu od 18. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyni se ukládá, aby zaplatila doplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 600 Kč, a to na účet soudu číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 300 Kč za dobu od 18. 9. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 979,03 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 979,03 Kč za dobu od 18. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyni se ukládá, aby zaplatila doplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 600 Kč, a to na účet soudu [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 2 279,03 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 8. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovanou.
2. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Nároky nabyla žalobkyně od původní věřitelky právnická osoba. Z předložené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, soud zjistil, že původní věřitelka pohledávku vůči žalované postoupila žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 300 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 979,03 Kč nejpozději do 17. 9. 2019 RPSN smlouvy činila 13 713,70 %. Dle zprávy právnická osoba byla v srpnu 2019 na účet žalované č. bankovní účet zaslána částka 1 300 Kč pod variabilním symbolem číslo, když tento variabilní symbol byl identifikačním číslem žalobkyně, tak jak bylo uvedeno v žalobě. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne 18. 3. 2021 na žalobkyni, tato skutečnost byla žalované oznámena.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 28. 8. 2019 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku, sp. zn. 33 Cdo 236/2005, ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2019, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,46 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 13 713,70 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba jedentisícšestisetnásobek v této době obvyklé RPSN. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 979,03 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši poplatku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne 28. 8. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek.
10. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 1 300 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně za období od 18. 9. 2019 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
11. Výrokem pod bodem III. rozsudku rozhodl soud o tom, že žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek. Soudní poplatek za podanou žalobu činí podle položky č. 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 400 Kč, zbývá tedy doplatit 600 Kč. Povinnost doplatit soudní poplatek je dána tím, že nebyl vydán Elektronický platební rozkaz vzhledem k tomu, že již v této fázi řízení bylo poukázáno na smluvní ujednání nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.