Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 258/2020-18
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované, okres obec
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 675 Kč a částky 60,29 Kč.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 675 Kč a částky 60,29 Kč. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, (dále jen„ ZRTP“) za období měsíců září 2019 až leden 2020 po 135 Kč měsíčně, tj. cekem 675 Kč, uplatněný žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum. Žalobkyně hodnotila, že žalovaná je poplatnicí tohoto poplatku, neboť podle žalobních tvrzení nereagovala v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatelky televizního vysílání ze zákona. Proto jí žalobkyně zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky podle § 3 odst. 4 ZRTP. Tímto jednáním se žalovaná stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla jí povinnost platit v souladu se ZRTP televizní poplatek ve stanovené výši. Ač řádně přihlášená, nedostála však své zákonné poplatkové povinnosti ohledně žalovaných poplatků. Stejnou žalobou se žalobkyně proto domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto poplatků v kapitalizované výši 71,69 Kč za období od šestnáctého dne kalendářního měsíce, za který měl být příslušný poplatek placen až do 17. července 2020.
Pravomoc soudu k rozhodnutí o poplatkové povinnosti je zakotvena v § 10 ZRTP.
Protože předmětem žaloby je plnění veřejnoprávní povinnosti platit poplatek, svědčí žalované pasivní legitimace v tomto„ sporu“ jen tehdy, je-li poplatnicí nebo plátkyní předmětného poplatku. ZRTV zná pouze kategorii poplatníka. Tím je podle jeho § 3 odst. 2 fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle odst. 4 téhož ustanovení také platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak... Z uvedeného je zřejmé, že poplatníkem je buď vlastník či déle dobý (nad dobu jednoho měsíce) držitel televizního přijímače, anebo je za něj považován odběratel elektřiny, který není přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku. Tato poněkud nesourodá konstrukce dostává srozumitelnější význam teprve ustanovením § 8 odst. 2 ZRTP podle nějž je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal... Tzn. že poplatníkem televizního poplatku je každý vlastník či držitel televizního přijímače a ten je povinen se jako poplatník evidovat. Za poplatníka se pak považuje i osoba takto neevidovaná, je-li odběratelem elektřiny.
V daném případě žalobkyně neoznačila žalovanou za poplatnici z titulu držby televizního přijímače, tedy ve smyslu § 3 odst. 2 ZRTP. Nezmiňovala se však ani o tom, že by žalovaná měla být odběratelkou elektřiny. Pouze uvedla, že žalovanou k něčemu písmeně vyzvala a ta na výzvu nijak nereagovala. Mohlo se jednat o výzvu k čestnému prohlášení, neboť o něm pojednává citace § 3 odst. 4 ZRTP, kterou žalobkyně obecně použila. Skutečnosti, pro které by ovšem žalovaná měla cokoli čestně prohlašovat žalobkyně neuvedla.
Z právního úvah žalobkyně je zřejmé, že poplatkovou povinnost žalované spojuje s jejím zaevidováním do evidence poplatníků. V této souvislosti se žalobkyně zmiňovala o řádném přihlášení. A protože status poplatníka byl spojován také s určitým jednáním, tedy aktivní činností, měla žalobkyně na mysli zjevně právě ono přihlášení, jakožto úkon žalobkyně. O jakémkoli jednání žalované totiž nebylo nic tvrzeno. Poplatníkem tedy měla žalovaná být proto, že je jako poplatnice řádně evidována na základě přihlášení žalobkyně Taková úvaha se zřejmě opírá o § 8 odst. 8 ZRTP, v němž je zakotvena také povinnost poplatníka se z této evidence odhlásit, přestane-li být poplatníkem. Zákon však zjevně nespojuje vznik a zánik postavení poplatníka s evidencí poplatníků, nýbrž jen s držbou televizního přijímače, nebo s pasivitou odběratele elektřiny (podrobněji viz výše). Proto také stanoví, že lhůta pro splnění odhlášky z evidence poplatníků začne běžet od doby, kdy zaevidovaný přestal být poplatníkem, byť nepřesně přitom označuje osoby povinné k odhlášení jako poplatníky, ačkoli odhlašovaný vlastně poplatníkem již není.
Tyto úvahy ovšem mají ve vztahu k projednávané věci jen akademický charakter, protože skutková tvrzení neumožňují žalobě vyhovět ani z jednoho pohledu, tj. z pohledu získání či zániku postavení poplatníka buď nabytím či pozbytím držby přijímače, či odběrem elektřiny. Žalobkyně totiž nic o držbě či odběru elektřiny netvrdila, ačkoli jí tuto povinnost ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Soud se dále zaměřil na tvrzené přihlášení žalované do příslušné evidence, resp. správně na to, zda žalovaná oznámila žalobkyni, že se stala poplatnicí, jak jí při splnění výše uvedených podmínek ukládá § 8 odst. 2 ZRTV. Jestliže by takové oznámení existovalo, pak by zřejmě na jeho základě bylo možné žalovanou označit za poplatnici (např. právě proto, že drží televizní přijímač), pokud by netvrdila a neprokázala neexistenci podmínek, jež jí jako poplatnici určují. Žalobkyně (opět v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ) ovšem netvrdila nic ani o aktivním jednání žalované, spočívajícím v přihlášení. Jeho nahrazení přihlášením žalobkyní nemůže mít z podstaty věci žádný význam, pokud není podpořeno existencí zákonem stanovených podmínek pro vznik postavení poplatníka (držba přijímač nebo odběr elektřiny). Proto ani tento pohled neumožňuje žalovanou jako poplatníka hodnotit.
Jelikož ze žalobních tvrzení nebylo možné dovodit povinnost žalované k placení předmětného poplatku, soud výrokem I. zamítl žalobu na zaplacení částky 675 Kč. Protože nebyla prokázána povinnost k placení žalovaného poplatku, nebylo zjištěno ani prodlení žalované s jejím plněním. Nelze tak dovodit ani povinnost žalované k placení žalovaného příslušenství z této„ pohledávky“, spočívající v úroku z prodlení. Soud proto výrokem I. zamítl žalobu i v tomto rozsahu.
Při rozhodování o nákladech řízení pod bodem II. výroku soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).