Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
3 C 216/2020-37
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Matulovou
ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka
s úrokem z prodlení ve výši částka,
s úrokem ve výši částka
s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum
do zaplacení,
s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným
dne datum uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) žalovanému poskytl částku částka, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši částka se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za zápůjčku ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka. Žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena dle ustanovení
§ 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl
bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř.,
dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci
lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci
se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce
číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl v hotovosti částku částka, kterou žalovaný měl splatit v 60 týdenních splátkách
po částka do datum spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši částka,
což žalovaný nesplnil. Ve smlouvě se strany dohodly na smluvním úroku ze zápůjčky
ve výši 29 % ročně. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu,
což prokazuje podací lístek.
5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce zápůjčitel přenechává vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
6. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neurčí-li smlouva,
kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.
Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.
7. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle ustanovení § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
8. Podle ustanovení § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o.z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o.z., v níž si sjednali úroky dle ustanovení § 2392 o.z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši částka, kterou měl vrátit do datum spolu s poplatkem
ve výši částka. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil,
kdy zaplatil pouze částka, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.
Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 o.z.
10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz ustanovení § 1810 a násl. o.z.); národní úpravu, je nutné v co největším rozsahu interpretovat
ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál). Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují
ustanovení § 1810 a následující o.z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo
ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje ustanovení § 1813 o.z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o.z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebitele, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné
písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen ustanovení § 1813 o.z., ale i směrnici
Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval
další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o.z., v níž si sjednali úroky dle ustanovení § 2392 o.z.
13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1
ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
14. Sjednaný smluvní úrok ve výši 29 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Stejně tak soud vyhověl žalobě i v části požadovaného zbytku poplatku, který zahrnoval úroky, poplatek za zpracování zápůjčky a poplatek za hotovostní splátky, neboť tento poplatek si strany sjednaly ve smlouvě a bylo na žalovaném,
zda využije hotovostního splácení závazku.
15. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího
po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
16. Co se týká prokazování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tak vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nenapadl v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru případné porušení podmínek poskytnutého úvěru,
se soud touto otázkou nezabýval.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci,
jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka.
Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka
a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení
§ 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
(dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka
za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci
včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a.t.
a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu,
neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a),
b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter,
neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobce opakovaně uplatňuje ve skutkově
i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření
či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání
tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení
v celkové výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta
byla i zde ponechána třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec, pobočka ve obec prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.