Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
21 C 148/2021-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovaná: celé jméno žalované, narozené datum
bytem adresa žalované
o 28 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 200 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 22 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 000 Kč od 29. 4. 2020 do 29. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 800 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 200 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 22 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 000 Kč od 29. 4. 2020 do 29. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 800 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru na částku 46 800 Kč, skládající se z půjčené částky 24 000 Kč a kapitalizovaného úroku 22 800 Kč, a Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet týdenními splátkami ve výši 600 Kč, přičemž první splátka byla být uhrazeno do sedmého dne od podpisu smlouvy a pak vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Dle smluvních podmínek se v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 18 800 Kč, coý dle výpočtu žalobkyně odpovídá tomu, že splatnost pohledávky nastala dne 11. 6. 2019 a žalovaná se dostala do prodlení dne 29. 4. 2020. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet, a to kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých v Evidenční kartě, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu, kontrolou aktuálního počtu exekucí a případným vyhodnocením jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet žalované, kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů žalované zaznamenaných v Evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmů žalované, a to na základě vědomostí a praxe z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum byla tato uzavřena mezi původním věřitelem a žalovanou. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalované částku 24 000 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 200, úrok ve výši 7 920 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 680 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 46 800 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího sedmidenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že celá částka zapůjčené jistiny jí byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Shodné informace týkající se výše zapůjčené částky, celkové dlužné částky, zápůjční úrokové sazby, výše splátek a splatnosti vyplývají rovněž z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum.
4. Z tabulky„ informace o smlouvě: číslo“ je zřejmé, že žalovaná splácela dlužnou částku nepravidelně, celkem zaplatila 18 800 Kč.
5. Předžalobní výzvou, která byla dle podacího lístku podána k přepravě dne 19. 10. 2020, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od data doručení tohoto dopisu.
6. V Evidenční kartě ze dne datum je u žalované v části„ adresa výběru klienta“ uvedeno že počet vyživovaných osob v domácnosti je 2, stejný počet je uveden u počtu osob žijících v domácnosti, v části„ druh bydlení“ je vyplněno nájemní bydlení, v části„ údaje o zaměstnání“ je vyplněno v domácnosti a jako zaměstnavatel uvedeno„ mateřská dovolená“, v příjmech domácnosti je uvedena jako mzda částka ve výši 7 200 Kč, brigáda 9 900 Kč a přídavky 500 Kč, měsíční výdaje žalované jsou odhadnuty na 13 999 Kč s tím, že výdaje na bydlení činí 6 489 Kč, životní minimum 4 410 Kč, jiné výdaje 1 400 Kč a nebankovní závazky 1 700 Kč měsíčně. Z Evidenční karty nevyplývá, že by byly žalovanou předloženy k ověření jakékoli dokumenty.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu ze dne datum, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 78 týdenními splátkami ve výši 600 Kč. Bonita žalované byla dle tvrzení žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalované, ověřením v externích aplikacích a předložením dokladů. Žalovaná závazek splnila pouze částečně. Dopisem odeslaným dne ze dne 19. 10. 2020 byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků do 7 dnů od doručení výzvy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by uhradila jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 18 800 Kč.
8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě provedených důkazů a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz).
11. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejího příjmu i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou využila i další zdroje, soudu nijak neprokázala. Samotná evidenční karta neprokazuje řádné ověření bonity žalované. Žalobkyně přitom před jednáním byla písemně vyzvána k doplnění důkazních návrhů směřujících k prokázání tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalované. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. , když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Nebylo s ohledem na zákonnou koncentraci řízení ani na místě jednání odročovat, když žalobkyně nebyla konfrontována s žádnými novými skutečnostmi odůvodňujícími poskytnutí dodatečné lhůty. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
12. Soud nepřihlížel k ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedených smluv o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 24 000 Kč. Žalovaný vrátila pouze částku 18 800 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí žalobkyně plnila bez právního důvodu a žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalované plnila. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované proto vznikla povinnost vrátit částku 5 200 Kč (rozdíl mezi poskytnutými 24 000 Kč a vrácenými 18 800 Kč). Podle výzvy měla žalovaná plnit do sedmi dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě až 19. 10. 2020 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 22. 10. 2020. Sedmý den od doručení potom připadá na 29. 10. 2020, žalovaná je tedy od 30. 10. 2020 v prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 30. 10. 2020, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější, měla by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že jí však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl o tom, že na náhradu nákladů řízení nemá právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.