Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 167/2021-25
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 6 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 6 625 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 6 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 6 625 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (po internetu) dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 1 625 Kč do 6. 2. 2020. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, proto byly žalovanému odeslány výzvy k úhradě dluhu ve dnech 13. 2. 2020, 20. 2. 2020, 27. 2. 2020, 7. 3. 2020 a 22. 3. 2020, podle čl. 2 smlouvy si žalobkyně účtovala za odeslání těchto výzev částku 2 500 Kč (500 Kč za každou odeslanou výzvu). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 875 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne 19. 1. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.
3. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
4. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2)
7. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:
10. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 5 000 Kč vrátit nejpozději do 5. 2. 2020 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč. Žalobkyně měla k dispozici dvě výplatní pásky žalovaného za období 10/2019 a 11/2019. Za období od 10/2018 bylo žalovanému vyplaceno 24 162 Kč, v období 11/2019 bylo žalovanému vyplaceno 17 438 Kč. Žalovaný neměl k 13. 12. 2019 evidovanou žádnou exekuci. Žalovanému byla dne 19. 10. 2020 odeslána na adresu obec a číslo předžalobní upomínka. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
11. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjistila a ověřila příjem žalovaného z poskytnutých výplatních pásek, ovšem ohledně výdajů neměla ověřené žádné informace. ´Žalobkyně pouze tvrdila, že jí žalovaný sdělil své měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč, přičemž i žalobkyně zjistila, že nezabavitelné minimum bylo vyšší, než žalovaným uvedená částka, přesto netrvala na poskytnutí relevantních dokladů, které by prokázaly skutečné nezbytné výdaje žalovaného. Namísto toho započítala toliko částku nezabavitelného minima. Není zároveň ani zřejmé, jaké položky zahrnuje údaj o měsíčních výdajích žalovaného, zda zahrnuje výdaje na bydlení, potraviny, ošacení, nebo zda zahrnuje i odhadovanou běžnou jinou útratu žalovaného, než jsou nezbytné výdaje. Dále nemá soud za prokázané, že by byly žalovanému odeslány výzvy k zaplacení dluhu dne 13. 2. 2020, 20. 2. 2020, 27. 2. 2020, 7. 3. 2020 a 22. 3. 2020. K těmto výzvám žalobkyně nepředložila žádný doklad o odeslání.
12. Jelikož žalobkyně nesplnila svou předsmluvní povinnost, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudila úvěruschopnost žalovaného, má toto pochybení žalobkyně za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o. z., neboť toto porušení povinnosti původního věřitele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Soud uznal jako důvodně uplatněný nárok žalobkyně na vrácení části celé nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný do data vyhlášení tohoto rozsudku na poskytnutou jistinu něco zaplatil. Uvedená částka se stala splatnou dne 25. 1. 2021, tj. uplynutím 3 denní lhůty stanovené v předžalobní výzvě, které byla žalovanému odeslána dne 19. 1. 2021, dle domněnky dojití lze mít za to, že bylo žalovanému doručeno dne 22. 1. 2021, poslední den 3 denní lhůty pro vrácení jistiny uplynul dne 25. 1. 2021. Od 26. 1. 2021 tak byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky.
13. Soud vyhověl žalobkyni i co do části příslušenství z přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., a to za období, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení, tj. ode dne následujícího po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní výzvě (od 26. 1. 2021). Stanovená výše úroků (8,25 %) odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
14. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistiny podle § 160 o.s.ř.
15. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty a části zákonných úroků z prodlení zamítnout. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.)
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl sice úspěch žalovaného (56 %) v poměru k úspěchu žalobkyně (44 %) větší, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.