Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 38/2021-26
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 28 011,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 600 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 17 411,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1485,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 499,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 321,80 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 721,80 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10 600 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 321,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 600 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 17 411,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1485,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 499,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 321,80 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 721,80 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10 600 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 321,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutou zápůjčku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19 017 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 935 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 684 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 13. 12. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, naposledy hradila dne 11. 2. 2019, celkem zaplatila částku 11 400 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek, konkrétně dlužnou jistinu ve výši 16 321,80 Kč a část poplatku ve výši 11 689,71 Kč. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni datum svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná písemně informována. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalované požaduje žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 485,28 Kč (úrok ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 16 321,80 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 19. 2. 2019, po uplynutí týdenní lhůty pro uhrazení dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 499,63 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 16 321,80 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 14. 12. 2019, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 16 321,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 16 321,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzal, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč, který sestává z úroku ve výši 3 935 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Zápůjčka byla splatná v 60 týdenních splátkách po 684 Kč (resp. poslední splátka 661 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího týdenního splátkového období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně.
4. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaná uhradila 10 splátkami celkem 11 400 Kč.
5. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, 2 výpisy z bankovního účtu za měsíce srpen až září 2018, výměr podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Žalovaná uvedla v údajích o zaměstnání, že je v domácnosti na mateřské dovolené. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil v průměru za poslední tři měsíce částku 7 600 Kč, ostatní příjmy činily 2 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti pak 11 000 Kč. Běžné odhadované měsíční byly vyčísleny na 5 000 Kč. Žalovaná uvedla, že má ve vlastní bydlení, které spoluvlastní. je svobodná. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná nevlastní automobil, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, nemá kreditní kartu ani půjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.
7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byla dne datum zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.
8. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97, má soud za prokázané, že v odstavci 17 obsahuje právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou odeslanou dne datum upozorněna na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o zápůjčce číslo byla vyzvána ke splacení zbývající části zápůjčky a souvisejících poplatků, nejpozději do datum na účet žalobkyně.
10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
16. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
23. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 22 000 Kč zaplatit celkem 41 017 Kč. Z předložené zákaznické karty k úvěru ze dne datum je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. K uvedeným informacím nepředložila žalobkyně žádné doklady, nepředložila ani výměr o přiznání důchodu, podpory nebo rozhodnutí (z údajů v kartě není ani zřejmé, jakou dávku či důchod má žalovaná pobírat), ani případně výpisy z bankovního účtu, ze kterých by byl potvrzen příjem žalované. Soud upozorňuje na to, že informace o příjmech žalované uvedené v zákaznické kartě jsou nevěrohodné, ostatní příjem žalované není nijak specifikován, stejně jako údaj o dalších příjmech domácnosti, které, jak je uvedeno v kartě, nebyly ani nijak ověřovány. Zároveň nebylo prokázáno, že by původní věřitelka řádně zjišťovala a ověřovala nijak nespecifikované výdaje žalované uvedené pouze ve výši 5 000 Kč, které působí podhodnoceně v situaci, kdy má žalovaná vyživovací povinnost ke dvěma osobám. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalované úvěr, aniž by řádně zkoumala její schopnost úvěr splácet, navíc je z žalobkyní poskytnutých údajů patrné, že finanční situace žalované nebyla uspokojivá. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
24. Soud ještě doplňuje, že žalobkyní předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích není pro zdejší soud právně závazný, v dané věci bylo postupováno podle zákona č. 257/2016 Sb. a dále bylo výše již zhodnoceno, že ani z údajů, tak jak jsou v zákaznické kartě zaznamenány, nemohla mít původní věřitelka s odbornou péčí za to, že bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.
25. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč, přičemž uhradila částku 11 400 Kč, je proto povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 10 600 Kč (22 000 – 11 400 Kč).
26. Soud proto žalobě vyhověl toliko co do částky 10 600 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od datum do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do datum.
27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované (po promítnutí úspěchu a neúspěchu ve věci včetně požadovaného příslušenství), nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.