Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 169/2021-46

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 18 025 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 070 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 432,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 220,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 134,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrokem 23,72 % ročně z částky 3 134,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a částky 13 955 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 679,82 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 737,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 10 747,04 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 10 747,04 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 070 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 432,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 220,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 134,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrokem 23,72 % ročně z částky 3 134,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a částky 13 955 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 679,82 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 737,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 10 747,04 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 10 747,04 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 4 070 Kč a částky 13 955 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 7. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit souhrnnou částku 8 140 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 540 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), z odměny za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku ve výši 19 140 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto původní věřitelka úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila částku 15 070 Kč, k úhradě tak zbývá částka 4 070 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 19. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit souhrnnou částku 15 540 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 940 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), z odměny za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč. Celkovou částku ve výši 36 540 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 630 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto původní věřitelka úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila částku 22 585 Kč, k úhradě tak zbývá částka 13 955 Kč. Obě pohledávky ze shora uvedených smluv postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení, že před uzavřením smluv o úvěru původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, když ověřila majetkovou situaci žalované z výměru důchodu a ze složenky o příjmu. Současně zjistila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že její měsíční příjem ze starobního důchodu činí 9 115 Kč (popř. 9 286 Kč), nemá vyživovací povinnost a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti.

3. Žalovaná uvedla, že si neuvědomuje, o jaké půjčky se jedná, nicméně rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.

4. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně doložila dvě zákaznické karty, které žalovaná vyplnila v den podpisu obou smluv o úvěru. Ze zákaznických karet (č.l. 18 a č.l. 42 spisu) vyplývá, že žalovaná pobírá starobní důchod ve výši 9 115 Kč (popř. 9 286 Kč), což bylo ověřeno dokladem o výměře důchodu a složenkou, má výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč v případě prvního úvěru, popř. dokonce jen 1 000 Kč v případě druhého úvěru, což nebylo nijak ověřeno, osobní výdaje ve výši 2 500 Kč v případě prvního úvěru (neověřeno), popř. dokonce jen 2 000 Kč v případě druhého úvěru (neověřeno), splátky úvěrů ve výši 1 365 Kč v případě prvního úvěru a 4 320 Kč v případě druhého úvěru, další výdaje 200 Kč (popř. 300 Kč). Žalovaná dále uvedla, že má zápůjčku či úvěr u příjmení jméno ve výši 11 000 Kč (popř. 32 000 Kč), je vdova, bydlí v nájmu. Žalobkyně přes poučení soudem nedoložila, že by původní věřitelka zjišťovala a ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, když ohledně výdajů žalované žalobkyně nedoložila žádné listinné důkazy. Žalobkyně nemohla být poučena dle , (dále jen ), neboť se k jednání nedostavila.

5. Soud má za prokázané, že původní věřitelka poskytla žalované dne 19. 12. 2016 finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a dne 7. 3. 2017 finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, přičemž převzetí finančních prostředků žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvách o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru ze dne 19. 12. 2016 zavázala uhradit původní věřitelce celkovou částku 36 540 Kč v 58 týdenních splátkách po 630 Kč (RPSN činí 195 %) - viz smlouva o úvěru č.l. 16 až 17 spisu). Žalovaná se ve smlouvě o úvěru ze dne 7. 3. 2017 zavázala uhradit původní věřitelce celkovou částku 19 140 Kč v 58 týdenních splátkách po 330 Kč (RPSN činí 195 %).

6. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila na smlouvu o úvěru ze dne 19. 12. 2016 částku 22 585 Kč a na smlouvu o úvěru ze dne 7. 3. 2017 částku 15 070 Kč.

7. Pohledávky za žalovanou z obou smluv postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 20 až 23 spisu, seznam postupovaných pohledávek č.l. 24 až 25 spisu). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalované dne 13. 12. 2019 (viz dopis č.l. 26 a podací lístek č.l. 27 spisu), tudíž do tří dnů se oznámení o postoupení pohledávek, obsahující výzvu k plnění, dostalo do dispozice žalované. Žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku do deseti dnů, tj. do 26. 12. 2019.

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

10. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť se žádným způsobem nezabývala tím, zda a jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované, spolehla se pouze na tvrzení žalované v zákaznické kartě, přičemž výdaje uváděné žalovanou se jeví značce podhodnocené. Příjem žalované ze starobního důchodu činil jen něco málo přes 9 000 Kč, původní věřitelka tedy měla mít objektivně důvodné pochybnosti o tom, zda bude žalovaná schopna hradit měsíční splátky ve výši 2 520 Kč (popř. následně ještě dalších 1 320 Kč). Přesto původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a za další tři měsíce peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

16. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

17. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, zejména se vůbec nezabývala tím, jaké jsou pravidelné měsíční výdaje žalované, a spolehla se pouze na tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná byla vdova a jejím jediným příjmem byl starobní důchod ve výši cca 9 000 Kč. Za tohoto stavu věřitelka ani nemohla objektivně očekávat, že žalovaná bude schopna hradit měsíční splátky ve výši 2 520 Kč (popř. následně v celkové výši 3 840 Kč). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, což v tomto případě nebylo zcela jistě splněno. Soud má proto za to, že jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

18. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatných smluv o úvěru, a to konkrétně ve výši 21 000 Kč a 11 000 Kč, a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které byla žalovaná povinna vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila částku 22 585 Kč a částku 15 070 Kč, čímž byly zcela splaceny poskytnuté částky. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 18 025 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 200 Kč.

21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.