Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
77 C 42/2021-22
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný neuhradil jízdné a přirážku za jízdu bez platné jízdenky v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k níž došlo dne 5. 8. 2020 v 18:09 hod. na lince linka anonymizováno.
Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.
Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se přepravoval dne 5. 8. 2020 v 18:09 hod. na lince linka anonymizováno, jež je součástí sítě MHD provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole, která v ten okamžik se žalovaným byla provedena, se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Dle smluvních přepravních podmínek v době provádění přepravní kontroly činilo jízdné částku 24 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč, a byly splatné nejpozději v den provedení přepravní kontroly.
Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný nástupem do dopravního prostředku, jenž je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, uzavřel s žalobkyní přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaný porušil uzavřenou přepravní smlouvu, když povinnost zaplatit jízdné a přirážku nesplnil. Žalovaný onu povinnost nesplnil v den provedení přepravní kontroly a tím se ocitl následujícího dne v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení částky 1 524 Kč, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.
Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.
Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, jež byla v řízení zcela úspěšná. Soud nicméně dospěl k závěru, že úkony právní služby učiněné v projednávané věci, jakož i zaplacený soudní poplatek, tedy veškeré náklady řízení zaplacené žalobkyní, nebyly vynaloženy účelně. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vedle projednávané žaloby podané dne 16. 11. 2020, podala dne 8. 12. 2020 samostatnou žalobu, jíž se domáhala uložení povinnosti žalovanému z titulu dluhu na jízdném a přirážce k jízdnému vzniklého dne 6. 9. 2020 a 11. 9. 2020 (věc vedená pod sp.zn. spisová značka, kde již bylo pravomocně rozhodnuto a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení v částce 1 489 Kč přiznána). Kdyby žalobkyně bývala všechny výše popsané nároky neuplatnila bezdůvodně samostatnými žalobami, vedena zřejmě snahou o navýšení nákladů řízení ve vztahu k osobě, vůči níž opětovně uplatňuje zcela bagatelní pohledávky formulářovými žalobami, přičemž toto jednání dle zdejšího soudu naplňuje znaky zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., které podle § 6 věty poslední o. s. ř. o. s. ř. nemůže ve zdejším řízení požívat právní ochrany, nýbrž jedinou žalobou, čemuž objektivně nic nebránilo, vznikl by jí pravomocným rozhodnutím jediný nárok na náhradu nákladů řízení. Je na věřiteli (žalobkyni), aby zorganizoval účelné a hospodárné vymáhání svých pohledávek, které dlužníky bezdůvodně nadměrně nezatěžuje. Ve zcela nedůvodném, pro vedení soudních řízení neúčelném, nehospodárném a právo zneužívajícím uplatnění výše uvedených pohledávek samostatnými žalobami, kteréhožto jednání se žalobkyně dopouští ve vztahu k řadě různých dlužníků opakovaně, soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. o. s. ř. a proto žalobkyni ve zdejším řízení náhradu nákladů řízení zcela nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.