Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
216 C 20/2020-83
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 2 447 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 2 447,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 208 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 95,95 % ročně z částky 1 179,95 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 232 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 2 447,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 208 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 95,95 % ročně z částky 1 179,95 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 232 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 2 447,73 Kč společně se sjednaným úrokem ve výši 95,95 % ročně z částky 1 179,95 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 208 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru ve výši 1 310,62 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč a 239,73 Kč a náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla dne datum pod číslo uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný uhradí tuto částku společně se sjednaným úrokem ve výši 151,7 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 820 Kč, tedy že žalovaný celkově hradí 39 306 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů představovala 151,7 %. Dále si účastníci ve smlouvě sjednali smluvní pokutu ve výši 249 Kč v případě prodlení žalovaného s každou neuhrazenou splátkou. V případě prodlení žalovaného se splátkami č. 5 a 6 požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 498 Kč. Dále žalobkyně požadovala v souladu se smlouvou zaplacení nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, a to ve výši 200 Kč za prodlení s každou ze dvou splátek. Další smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru, kdy žalobkyně vypočítala tuto smluvní pokutu z částky 1 310,62 Kč od 31. 3. 2020 k datu podání žaloby, což představovalo 239,73 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil novou jistinu ve výši 1 310,62 Kč. Žalobkyně v žalobě nepožadovala původně sjednaný úrok ve výši 151,7 % ročně, ale úrok ve výši 95,95 % ročně, maximální výše úroků však měla být požadována do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 232 Kč. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, provedla žalobkyně ke dni 29. 3. 2020 zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky jednorázově. Žalovaný na předmětný dluh uhradil částku 12 095 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.
4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
5. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
6. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
7. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. V podepsané smlouvě, která představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, byla sjednána roční úroková sazba ve výši 151,7 %, kterou soud považuje za sjednanou v rozporu s dobrými mravy, neboť obvyklá výše úroku z úvěru se u těchto typů smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. S odkazem na ustanovení § 6 o. z., má soud za to, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani odborné vyjádření ekonomického odborníka, který se vyjadřoval ke stanovení efektivní úrokové sazby, jejíž výši by soud rovněž považoval za nemravnou.
14. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši, by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě a dalších nákladů sjednaných pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru.
15. Vzhledem k výše uvedenému soud uplatněný nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poukázána částka 10 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný zaplatil 12 095 Kč, k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo. Za této situace soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.