Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 299/2020-43
Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka, když v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO) uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba pro domácnosti (dále jen„ VOP“), s nimiž se žalovaný seznámil, souhlasil s jejich zněním a zavázal se dodržovat povinnosti v nich uvedené v rámci svého prohlášení, které je součástí Smlouvy. Tímto způsobem se součástí Smlouvy stal rovněž ceník právnická osoba. V rámci Smlouvy byl mezi právnická osoba a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně právnická osoba anonymizováno 5 slov: číslo anonymizováno dále jen„ Zařízení“). Převzetí Zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne datum. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využil původní věřitel svého práva dle čl. 2 číslo VOP a odstoupil od Smlouvy dopisem ze dne datum zaslaným žalovanému v souladu s ustanovením čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od Smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit Zařízení, jak je uvedeno níže. V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční Zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení Smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě právnická osoba či jeho zasláním na adresu distribučního skladu právnická osoba. Pro případ nevrácení Zařízení si v rámci Smlouvy sjednala právnická osoba se žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný příjmení právnická osoba nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit právnická osoba smluvní pokutu dle ceníku právnická osoba ve výši částka. K vrácení Zařízení i zaplacení smluvní pokuty byl ze strany právnická osoba (popř. jejího právního zástupce) žalovaný opakovaně vyzýván. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo získat. K jednání soudu dne datum se žádný z účastníků nedostavil, když pouze žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) jednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.
3. Z předložené smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne datum má soud za prokázané, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO) a žalovaným uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo úplatné poskytování služeb elektronických komunikací. Žalovaný tuto smlouvu uzavřel jako spotřebitel, a proto se na vztahy mezi účastníky použijí rovněž ustanovení občanského zákoníku , pokud upravují práva žalovaného příznivěji (srov. níže). Z obsahu smlouvy a zakázkového listu plyne, že žalovanému bylo poskytnuto v žalobě uvedené zařízení (anonymizováno).
4. Dle článku 7.4. všeobecných podmínek byl žalovaný povinen vrátit poskytnutá zařízení na adresu uvedenou v podmínkách nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí.
5. Dle článku 7.6. všeobecných podmínek jestliže žalovaný nevrátí zařízení včas a v pořádku, je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši dle ceníku.
6. Z ceníku předloženého žalobcem plyne, že za nevrácení anonymizováno shora uvedeného typu je stanovena smluvní pokuta ve výši částka.
7. Z listinných důkazů předložených ze strany žalobkyně (odstoupení od smlouvy a výzva k vrácení zařízení ze dne datum) plyne, že povinnost k vrácení zařízení měla být splněna nejpozději dne datum. Žalovaný pak soudu neprokázal, že by předmětnou povinnost tato zařízení vrátit splnil.
8. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
9. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalovaný zaviněně nevrátil poskytnuté zařízení žalobci ani jejímu právnímu předchůdci ve lhůtě stanovené ve všeobecných podmínkách.
10. I přes skutečnost, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávky ze strany původního věřitele, však soud shledal nárok žalobkyně přesto neoprávněným, neboť v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V daném případě sice žalovaný podepsal smlouvu, na níž bylo uvedeno, že tím potvrzuje, že se se zněním všeobecných obchodních podmínek seznámil, nicméně tato skutečnost z pohledu shora uvedeného názoru, který zaujal ve svém nálezu vydaném pod sp.zn. I. ÚS 3512/11 dne datum Ústavní soud, není pro posouzení ujednání o smluvní pokutě jako ujednání platného, dostatečná.
11. Proto soud žalobu zmítnul.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).