Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
6 C 116/2021-58
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 35 424,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 852 Kč od 16.3.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku
II. Žaloba se do částky 16 572,51 Kč zamítá.
III. Žaloba se zamítá v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 067 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 852 Kč od 16.3.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku</b> <b>II. Žaloba se do částky 16 572,51 Kč zamítá.</b> <b>III. Žaloba se zamítá v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 067 Kč.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 424,51 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 28 919 Kčod 16.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Žaloba byla podána z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené účastníky dne 10.3.2020 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ podmínky“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný tuto zápůjčku čerpal dne 10.3.2020, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně úroků a administrativního poplatku vrátit, a to v celkové výši 68 553 Kč. Žalovaný se zavázal hradit tuto částku v šedesáti pravidelných měsíčních splátkách po 1 143 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 1 116 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dne 14.12. 2020 zápůjčku zesplatnila. Žalovaný ani po zesplatnění zápůjčky svůj dluh řádně a včas nehradil a žalobkyni uhradil 93 Kč a žalobkyně si započetla na úhradu částku 5 Kč. Dále zaplatil 750 Kč a na neuhrazených poplatcích částku 300 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednání nařízenému na 7.7.2021 se bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Zástupkyně žalobkyně na jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, ale soud vzhledem k okolnostem případu, o nichž je pojednáno níže tento návrh neakceptoval.
3. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokazoval svá skutková tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud přihlédl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše označenou smlouvou žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč ve formě spotřebního úvěru. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit žalobkyni celkové náklady spotřebitelského úvěru a administrativního poplatku ve výši 48 553 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 1 143 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 1 116 Kč Celkem měl žalovaný uhradit žalobkyni částku 68 553 Kč Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl občanského zákoníku (dále je obč. zák.) a zákona o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o zápůjčce zjistil soud výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 89,8 %. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem 1 148 Kč, jak potvrdila zástupkyně žalobkyně na soudním jednání.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Na základě provedených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (a nikoliv tedy jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z.). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.
8. Soud se proto přednostně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21Cdo 1484/2004 ) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (březen 2020) činily v průměru 7,56 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 89,8 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než jedenáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se celkových nákladů a poplatku ve výši 48 553 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
9. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
10. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiném finančním protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti tak, jak navrhla žalobkyně, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by zřejmě vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a navrhovala žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 4. 10. 2019 číslo nazvaná jako smlouva o zápůjčce, je neplatná jako celek.
11. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 1 148 Kč, má žalovaný dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 18 852 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu jako důvodnou a proto ji výrokem I. vyhověl. Soud žalobkyni rovněž přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byl ve věci úspěšnější žalobce, a to v malé části, jestliže žaloba byla zamítnuta v rozsahu částky 16 572,51 Kč a úroků z prodlení z částky 10 067 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 16.3.202. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.