Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 143/2021-40
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 20 656 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 575 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 081 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 656 Kč od 21. 3. 2020 do 10. 8. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 081 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 575 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 081 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 656 Kč od 21. 3. 2020 do 10. 8. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 081 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 656 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v konečné částce 20 656,34 Kč. Poskytnutý úvěr byl splatný dne 20. 3. 2020, žalovaný však dluh nehradil a dluží žalobou uplatněnou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že listin listina označená jako„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ obsahuje informace o poskytnutí a splácení revolvingového úvěru s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru je až do výše 80 000 Kč, každé čerpání úvěru je zpoplatněno poplatkem ve výši 12,50 % z čerpané částky a minimální splátka činí 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Celková částka k zaplacení je vyčíslena na 134 808,62 Kč, úroková sazba je stanovena na 0, 2833 denně, RPSN 262,91 %. Za opožděné platby mohlo být účtováno 250 Kč jakožto náhrada účelně vynaložených nákladů věřitele, dále pak úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při prodlení se splácením delším než 2 měsíce měla právní předchůdkyně žalobkyně právo úvěr zesplatnit. Ani z ní a ani z dokumentů označených„ jméno anonymizováno info“, které byly soudu předloženy pouze v anglickém jazyce, nelze zjistit, že by žalovaný smlouvu akceptoval.
4. Z předložených dokumentů označených jako„ Platební informace“ soud nezjistil žádné pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, neboť těmito přípisy adresovanými žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně informovala o své evidenci peněžních toků, které měly směřovat k žalovanému. Z potvrzení o provedených platbách ze dnů 20. 2. 2019, 19. 3. 2019, 16. 5. 2019, 29. 5. 2019, 2. 6. 2019, 31. 7. 2019, 5. 8. 2019, 12. 8. 2019, 11. 11. 201 a 18. 11. 2019, a z výpisu plateb soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného celkem částku 44 475 Kč. Dle rozpisu plateb a sdělení žalobkyně žalovaný uhradil za období od 14. 3. 2019 do 27. 11. 2019 celkem částku 40 900 Kč.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 a smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a její postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou ze dne 3. 8. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 28 744,93 Kč do 3 dnů ode dne doručení této výzvy.
6. Dle sdělení právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného ověřena v anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova agentur, ověřením závazků u jiných věřitelů s tím, že maximální počet takových závazků jsou tři. Dále pak žadatel o úvěr uvádí své příjmy a výdaje.
7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému finance v celkové částce 44 475 Kč a žalovaný vrátil částku 40 900 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku.
8. Dle § 120 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
9. Dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi stranami byla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru. Žalobkyně tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla taková smlouva uzavřena, žádnou však nepředložila. Soud má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, a neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být opětovně poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru.
14. Je vhodné doplnit, že dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně ani svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto by smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla neplatná dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo při ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ale ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
15. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 44 475 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku dle nesporovaných tvrzení žalobkyně uhradil pouze 40 900 Kč. Pohledávka byla následně platně postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl sjednán platně závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila bez platného závazku. Žalobkyně tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud proto rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 575 Kč (představující rozdíl mezi zapůjčenou částkou a zaplacenou částkou), spolu s úrokem z prodlení. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měl žalovaný plnit do tří dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 3. 8. 2020 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 6. 8. 2020. Třetí den od doručení potom připadá na neděli 10. 8. 2020, resp. s přihlédnutím k možnosti plnit na pondělí 10. 8. 2020. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 11. 8. 2020, kdy již žalovaný prokazatelně byl v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky v celkové výši 20 656 Kč (představující dlužnou jistinu), úspěšná však byla pouze co do částky 3 575 Kč, tj. z 17 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 17 081 Kč, tj. z 83 %, Žalovaný tak byl ve věci úspěšnější, měl by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu (66 %) nákladů řízení. Jelikož však žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady v řízení mu nevznikly, přičemž pro jeho pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř. o. s. ř. , nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.