Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 276/2021-48
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 11 992 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 508 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 484 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 484 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 945,84 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 508 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 484 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 484 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 945,84 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 2. 2020 domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy ze dne 26. 4. 2019 a na ní navazující úvěrové smlouvy ID žádosti číslo ze dne 26. 4. 2019. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala vrátit do 30 dnů od poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč. Dále byla žalovaná povinna zaplatit poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Žalovaná si splatnost úvěru dvakrát prodlužila o 30 dní platbou ve výši 1 Kč dne 27. 5. 2019 a dne 24. 7. 2019, za což jí byl dvakrát účtován poplatek 990 Kč, dále si splatnost prodloužila o 30 dní platbou ve výši 1 490 Kč dne 20. 6. 2019, za což byla povinna zaplatit poplatek ve výši 490 Kč. Žalované byly dále účtovány účelně vynaložené náklady za upomínání ve výši 200 Kč a smluvní pokuta 285 Kč. Žalovaná tak dle žalobkyně byla povinna uhradit částku 13 484 Kč, přičemž žalovaná uhradila 1 492 Kč a dlužná částka tak činí 11 992 Kč. Žalobkyně se dále domáhá kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 7. 2. 2020 do 23. 2. 2020 ve výši 55,86 Kč a úroku z prodlení od 24. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně z částky 11 992 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, přestože jí byla zaslána dne 7. 11. 2020 předžalobní výzva k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě stručně vyjádřila e-mailem ze dne 14. 7. 2021, ve kterém uvedla, že s dlužnou částkou souhlasí a zároveň se omluvila z jednání nařízeného na 15. 7. 2021. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:
4. Dne 26. 4. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím internetových stránek webová adresa uzavřena úvěrová smlouva ID žádosti číslo, přičemž identita žalované byla ověřena platbou ve výši 1 Kč připsanou žalobkyni v 12:25 hod. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované jako spotřebitelce úvěr ve výši 10 000 Kč a to převodem na účet žalované provedeným téhož dne v 12:31 hod. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč a to do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaná se zavázala zaplatit také poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno z úvěrové smlouvy ID žádosti číslo ze dne 26. 4. 2019, ze sazebníku poplatků platného od 1. 2. 2017, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z opisu výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedení platbě ve výši 10 000 Kč ze dne 26. 4. 2019, kopie občanského průkazu žalované, potvrzení o přijaté platbě 1 Kč ze dne 26. 4. 2019, printscreen ze systému k prokázání odeslání SMS kódu)
5. Žalovaná úvěr ve sjednaném termínu ani později nevrátila.
6. Žalovaná si splatnost úvěru dvakrát prodlužila o 30 dní platbou ve výši 1 Kč dne 27. 5. 2019 a dne 24. 7. 2019, za což jí byl dvakrát účtován poplatek 990 Kč, dále si splatnost prodloužila o 30 dní platbou ve výši 1 490 Kč dne 20. 6. 2019, za což jí byl účtován poplatek ve výši 490 Kč. Žalované byly dále účtovány účelně vynaložené náklady za upomínání ve výši 200 Kč a smluvní pokuta 285 Kč (zjištěno z přehledu předpisů a plateb)
7. Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne 7. 1. 2020 žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná však ničeho neuhradila ani na základě této výzvy. (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 1. 2020 včetně podacího archu)
8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:
9. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázal se jej vrátit do 30 dnů od poskytnutí společně se sjednaným poplatkem za poskytnutí.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost rezignovala. Žalobkyně obdržela platbu ve výši 1 Kč, kterou byla ověřována identita žalované dne 26. 4. 2019 v 12:25 hod. Již o šest minut později pak žalobkyně žalované vyplatila částku 10 000 Kč. I v případě, že by žalobkyně skutečně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a v dostupných evidencích (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí) a zjistila příjmy a výdaje žalované, což nijak nedokládá, je zřejmé, že tyto informace řádně neověřovala a nehodnotila. Posuzování úvěruschopnosti žalované tak tedy vůbec neproběhlo, nebo proběhlo pouze formálně a v takové rychlosti, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.
15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka 10 000 Kč a tuto žalovaná v plné výši nevrátila. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 10 000 Kč vydat. Žalovaná již žalobkyni vrátila částku 1 492 Kč a je tak stále povinna zaplatit 8 508 Kč.
18. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po uplynutí lhůty v délce 30 dnů stanovené v předžalobní výzvě k plnění ze dne 7. 1. 2020, která uplynula dne 6. 2. 2020, neboť teprve touto výzvou byla žalovaná vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení dle § 1958 odst. 2 o. z.
19. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 945,84 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalované v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 992 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
21. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.