Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 107/2021-39

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

státní občanka anonymizováno republiky

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 33 137 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 268 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 268 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 17 869 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 683,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 761,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 522,21 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 522,21 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 268 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 268 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 17 869 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 683,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 761,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 522,21 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 522,21 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce (právnická osoba) uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu o půjčce znějící na částku 26 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit spolu s půjčkou poplatek ve výši 4 650 Kč (úrok), 6 272 Kč (odměna za zpracování a doručení), 6 947 Kč (poplatek za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit částku ve výši 43 869 Kč v 60 týdenních splátkách po 732 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaná zaplatila celkem částku 10 732 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 20 522,21 Kč na jistině, 12 614,79 Kč na poplatcích. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovanou upomínala. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře, tzv. zákaznické karty, a žalovanou doložených listin v zákaznické kartě uvedených.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce z datum, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávek z datum vč. podacího lístku z datum, zákaznickou kartou žalované a předžalobní výzvou k úhradě z datum vč. podacího lístku z datum.

4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvy o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti částku 26 000 Kč, a tak učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem v celkové výši 17 869 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit 43 869 Kč. Poplatek se skládá z úroku, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jak je rozepsáno v odst. 1 tohoto rozsudku. Dlužná částka měla být splacena v 60 pravidelných týdenních splátkách po 732 Kč (poslední 681 Kč) s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 10 732 Kč, tyto platby byly částečně započteny na jistinu a částečně na poplatky. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalovanou o úhradu dlužných částek upomínala.

5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalované její úvěruschopnost s výsledkem, že žalovaná byla v domácnosti (MD), pobírala od ČSSZ částku 7 127 Kč měsíčně. Dále uvedla příjmy domácnosti bez jakéhokoli upřesnění ve výši 15 900 Kč. Bydlela v nájmu, svobodná, s jedním nezaopatřeným dítětem. Nebyla majitelkou auta. Měsíční výdaje byly tvořeny částkou 4 500 Kč bez bližšího určení. Důvod zápůjčky byly„ běžné výdaje domácnosti“.

6. Žalovaná je státní občankou anonymizováno republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

7. Sjednání úvěru je třeba posoudit podle , (dále jen „o. z.“), a také podle zákona číslo Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZsÚ“), neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu a a násl. o. z.

8. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. - 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j.  - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

14. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“

16. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované vyplněním zákaznické karty, předložena byla při sepisu zákaznické kary nájemní smlouva (bez bližší specifikace výše nájemného), 3 x dávkový list a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za rok 2017. Uvedený„ další příjem domácnosti“ bez doložení je pouhé tvrzení. Dále nebyly blíže zkoumány výdaje žalované. Např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládala na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem nebyl vyžádán např. úplný výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované právním předchůdcem žalobkyně tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

17. Právní předchůdce žalobkyně však poskytl žalované peněžní prostředky, které žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 15 268 Kč (26 000 Kč – 10 732 Kč, zaplacené žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle a ve spojení s , a to a to od datum, neboť ve výzvě podle o. z. z datum podané poštovní přepravě dne 14. 2 2020 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do deseti dnů ode dne doručení výzvy, domněnka doručení ve smyslu o. z. nastala dne datum, od datum v souladu s uvedenou výzvou tak je v prodlení ( a o. z.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle podle míry úspěchu za situace, kdy v řízení více úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s  , tj. v obecné pariční lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.