Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
7 C 104/2021-60
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 285 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 970 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 970 Kč za dobu od 20. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku, tj.co do požadavku žalobce na zaplacení částky 8 430 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 127,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 406,86 Kč od 30. 11. 2019 do 19. 12. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 436,86 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení, úroku 23,72 % ročně z částky 9 406,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a dále co do požadavku žalobce na zaplacení částky 4 885 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 643,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 911,86 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 710,54 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 3 710,54 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 970 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 970 Kč za dobu od 20. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj.co do požadavku žalobce na zaplacení částky 8 430 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 127,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 406,86 Kč od 30. 11. 2019 do 19. 12. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 436,86 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení, úroku 23,72 % ročně z částky 9 406,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a dále co do požadavku žalobce na zaplacení částky 4 885 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 643,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 911,86 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 710,54 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 3 710,54 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 12 400 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 4 127,92 Kč a zákonnými úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 1 463,68 Kč. Ode dne 30. 11. 2019 žalobce požadoval uhradit jak zákonný, tak smluvní úrok ve výši 23,72% ročně z částky 9 406,86 Kč. Uvedl, že dne 22. 12. 2016 právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaný ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2018. Žalovaný před podáním žaloby na úhradu úvěru uhradil částku 7 030 Kč. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku a ke dni prodlení žalovaný na jistině žalobci dlužil částku ve výši 9 406,86 Kč, na dlužných úhradách za služby ve výši 2 993,14 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků 4 127,92 Kč, dlužných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 463,68 Kč, úroků ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 9 406,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny 9 406,86 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 4 127,92 Kč představuje úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 406,86 Kč od 2. 2. 2018 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019. Kapitalizovaný úroku z prodlení ve výši 1 463,68 Kč představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 406,86 Kč od 9. 2. 2018 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019.
2. Vedle toho se žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 4 885 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 1 911,86 Kč a zákonnými úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 643,03 Kč. Ode dne 30. 11. 2019 žalobce požadoval uhradit jak zákonný, tak smluvní úrok ve výši 23,72% ročně z částky 3 710,54 Kč. Uvedl, že dne 28. 8. 2016 právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaný ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 10. 2017. Žalovaný před podáním žaloby na úhradu úvěru uhradil částku 16 285 Kč. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku a ke dni prodlení žalovaný na jistině žalobci dlužil částku ve výši 3 710,54 Kč, na dlužných úhradách za služby ve výši 1 174,46 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků 1 911,86 Kč, dlužných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 643,03 Kč, úroků ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 3 710,54 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny 3 710,54 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 911,86 Kč představuje úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 3 710,54 Kč od 9. 10. 2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 643,03 Kč představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 3 710,54 Kč od 16. 10. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019.
3. Žalobce dále uvedl, že posuzoval úvěruschopnost žalovaného, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry, žalovaný předložil potřebné dokumenty (výplatná páska, pracovní a nájemní smlouva) a údaje zjištěné byly zaznamenány do karty zákazníka. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. právnická osoba a žalobcem, na základě které došlo s účinností od 29. 11. 2019 k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 11. 2019.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalovanému doručeny mj. na adresu evidovanou v centrální evidence obyvatel, kde mu byly dne 19. 5. 2021 uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. Žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na ústním jednání omluvili.
5. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že spol. právnická osoba jako věřitel, poskytl žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnutého úvěru zaplatí i souhrnný poplatek celkem ve výši 8 430 Kč (který představuje úrok, náklady na administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, pojištění). Na poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 19 430 Kč a to v 58i týdenních splátkách po 335 Kč. Úrok byl mezi stranami sjednán ve výši 23,72%, kdy tato sazba odpovídá smlouvě uzavřené na dobu 58 týdnů. Smlouva je žalovaným řádně podepsána dne 22. 12. 2016. Z Karty zákazníka/Žádost o zápůjčku vyplývá, že žalovaný bydlí v nájmu, kdy výdaje na bydlení činí 800 Kč a další osobní výdaje jsou kalkulovány částkou 4 000 Kč, na splátkách úvěrů žalovaného je kalkulováno 1 642 Kč, s tím, že žalovaný dosahuje u zaměstnavatele právnická osoba se sídlem v obec čistého měsíčního příjmu 8 176 Kč. Pokud jde o Kartu zákazníka, jedná se pouze o vyplněný tiskopis, žádné další důkazy k tomuto připojeny nebyly. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, kdy uvedeným dopisem byl žalovaný informován, že pohledávka spol. právnická osoba vůči žalovanému z nesplaceného úvěru č, číslo a číslo vyčíslená v celkové výši 17 285 Kč bez příslušenství., byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. právnická osoba a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce.
6. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že spol. právnická osoba jako věřitel, poskytl žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnutého úvěru zaplatí i souhrnný poplatek celkem ve výši 9 170 Kč (který představuje úrok, náklady na administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, pojištění). Na poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 21 170 Kč a to v 58i týdenních splátkách po 365 Kč. Úrok byl mezi stranami sjednán ve výši 23,72%, kdy tato sazba odpovídá smlouvě uzavřené na dobu 58 týdnů. Smlouva je žalovaným řádně podepsána dne 28. 8. 2016. Z Karty zákazníka/Žádost o zápůjčku vyplývá, že žalovaný bydlí v nájmu, kdy výdaje na bydlení činí 1 411 Kč a další osobní výdaje jsou kalkulovány částkou 5 000 Kč, s tím, že žalovaný dosahuje u zaměstnavatele právnická osoba se sídlem v obec čistého měsíčního příjmu 13 490 Kč. Pokud jde o Kartu zákazníka, jedná se pouze o vyplněný tiskopis, žádné další důkazy k tomuto připojeny nebyly. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, kdy uvedeným dopisem byl žalovaný informován, že pohledávka spol. právnická osoba vůči žalovanému z nesplaceného úvěru č, číslo a číslo vyčíslená v celkové výši 17 285 Kč bez příslušenství., byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. právnická osoba a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce.
7. Z podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce zasílal žalovanému dne 13. 12. 2019 poštou zásilku. Právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky přípisem ze dne 7. 5. 2020, dle podacího lístku daným k poštovní přepravě dne 7. 5. 2020.
8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněží prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a za-platit úroky.
10. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 588 o. z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Jelikož § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení před-smluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
17. U spotřebitelských úvěrů, uzavřených do 31. 11. 2016: Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
18. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zák. č. 257/2016 Sb.
19. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
20. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím ne-podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
22. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 12 000 Kč dne 28. 8. 2016 a 11 000 Kč dne 22. 12. 2016. Žalobce soudu předložil pouze dokument nazvaný jako„ Karta zákazníka“. Jedná se však pouze o vyplněný tiskopis a ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemá žádnou důkazní sílu. Žalobce měl soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřoval bonitu žalovaného. Uvedenými důkazy by byla například pracovní smlouva, výplatní páska, výpis z účtu, nájemní smlouva, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
23. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
24. Navíc údaje zaznamenané v Kartě zákazníka jsou dle soudu nerealistické, kdy např. výše nájemného je uvedena částkou 1 411 a 800 Kč měsíčně, což neodpovídá běžným tržním cenám nájemného, navíc je nepravděpodobné, že by se nájemné hrazené žalovaným v srpnu 2016 k prosinci 2016 natolik snížilo. Rovněž nejsou zohledněny náklady na dopravu, když v dané věci se jedná o významnou položku, neboť žalovaný má bydlet v obec a za prací dojíždět.
25. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhod-nutí pod č.j.: 17 Co 278/2017 -161 ze dne 24. 8. 2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
26. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným do-šlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru číslo žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnnými poplatky a úrokem celkem ve výši 8 430 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobci uhradil toliko částku 7 030 Kč. Na základě smlouvy o úvěru tak žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 11 000 a žalovaný uhradil částku 7 030 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 3 970 Kč. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce neprokázal, že by žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou k úhradě ze dne 29. 11. 2019, danou k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 18. 12. 2019, 19. 12. 2019 měl žalovaný plnit, a od 20. 12. 2019 je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobci přiznal částku 3 970 spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od 20. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.).
27. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru číslo žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnnými poplatky a úrokem celkem ve výši 9 170 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobci uhradil částku 16 285 Kč. Na základě smlouvy o úvěru tak žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 12 000 a žalovaný uhradil částku 16 285 Kč. Nelze tak konstatovat, že by se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil.
28. Protože má soud uvedené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy zbytek jistiny, úroků (částečně kapitalizovaných) zamítl. Uvedené žalobní nároky (úroky a další poplatky) jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (smluvnímu vztahu), který byl neplatně sjednán (výrok II.)
29. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého mezi účastníky, kteří měli ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalovaný byl ve věci více úspěšný než žalobce, měl by právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
30. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal důvod ke stanovení lhůty jiné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15i dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.