Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 116/2021-40
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o 22.434,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.342 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 293,68 Kč a s 10% úrokem z prodlení ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcem.
II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 15.092,01 Kč s kapitalizovaným úrokem 1.101,49 Kč, 15% úrokem ročně z částky 8.674,60 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 500,23 Kč a 10% úrokem z prodlení ročně z částky 2.053,44 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.342 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 293,68 Kč a s 10% úrokem z prodlení ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcem. II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 15.092,01 Kč s kapitalizovaným úrokem 1.101,49 Kč, 15% úrokem ročně z částky 8.674,60 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 500,23 Kč a 10% úrokem z prodlení ročně z částky 2.053,44 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 22.434,01 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, se sídlem adresa s žalovaným dne datum uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 18.592 Kč skládající se z půjčené částky 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 963 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 2.658 Kč. Pohledávka za žalovaným byla zastoupena původním věřitelem na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 10.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 963 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 929 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4.900 Kč a poplatek za inkaso 1.800 Kč, tedy celkem částku 18.592 Kč v 14 splátkách ve výši 1.328 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že věřitel postoupil žalobci pohledávku za žalovaným.
5. Ze seznamu plateb provedených žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci částky 1.328 Kč a 1.330 Kč, tedy celkem 2.658 Kč.
6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by věřitel posoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, na kterou splatil 2.658 Kč. Rozdíl tak činí částku 7.342 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 7.342 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobce požadoval úrok z prodlení v kapitalizované výši 793,91 Kč. Tato částka představuje kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 27. 12. 2019 do 20. 5. 2020. Soud přepočítal výši kapitalizovaného úroku z prodlení, kdy kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 7.342 Kč za dobu od 27. 12. 2019 do 20. 5. 2020 Kč činí 293,68 Kč. Na základě tohoto pak byla zamítnuta částka 500,23 Kč.
17. Žalobce se dále domáhal zaplacení obchodního úroku ve výši 15 % ročně z částky 8.674,60 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu – CZ – 670 08 Znojmo, Nám. Republiky 1.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.