Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 640/2020-38
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupena advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášený k trvalému pobytu na adrese adresa, PSČ obec
o zaplacení 11 403 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 003 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 351,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet žalobkynina advokáta titul jméno jméno.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 003 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 351,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet žalobkynina advokáta [titul] [jméno] [jméno].</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek a příslušenství uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do datum. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky webová adresa, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, uvedl číslo svého bankovního účtu, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se ze svého účtu poslat 1 Kč dle č.l. 4 rámcové úvěrové smlouvy. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo číslo číslo a jako variabilní symbol identifikující platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo, nebo číslo úvěru. Žalovaný následně zasláním 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu a dokončil registraci, čímž mu vzniklo právo žádat přes webové rozhraní o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslána SMS s aktivačním kódem, který zadal ve svém uživatelském účtu a tím akceptoval návrh smlouvy. Původní věřitel poté žalovanému vyplatil úvěr ze svého účtu na účet žalovaného č. bankovní účet s příslušným variabilním symbolem. Předmětem žaloby je nárok na zaplacení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru 1 403 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno na adresu jeho trvalého pobytu dopisem ze dne 26. 5. 2020. Žalovaný dluh neuhradil navzdory předžalobní výzvě.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně a její právní zástupce omluvili a žalovaný se k němu nedostavil bez omluvy, provedl důkazy navržené žalobkyní (Rámcová smlouva číslo ze dne datum, Jednotlivá smlouva o úvěru číslo ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, faktura ze dne 13. 9. 2018, klientská karta žalovaného, kopie občanského průkazu žalovaného, kopie výplatní pásky žalovaného, smlouva o postoupení pohledávky ze dne datum včetně seznamu pohledávek, fragment výpisu z bankovního účtu bankovní účet ze dne 13. 9. 2018, sdělení právnická osoba ze dne 27. 1. 2021) a zjistil následující skutkový stav.
4. Žalobkyní nebylo tvrzeno a ani nijak prokázáno, jak její právní předchůdkyně konkrétně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 -89 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tedy jaká zjištění učinila o majetkových poměrech žalovaného, z jakých zdrojů a jaké z toho vyvodila konkrétní závěry, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, který konstatoval:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“; dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 v řízení sp. zn. 22 Co 221/2019 , rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). V tomto případě sice žalobkyně opatřila kopie mzdových pásek žalovaného, nicméně z klientské karty žalovaného je zřejmé, že jeho výdaje na bydlení a živobytí mají být nulové, což je nemožné. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ vyzvat k označení důkazu o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Současně byl soud připraven žalobkyni seznámit se shoda uvedenou judikaturou s tím, že nebude-li důkaz doplněn, bude soud považovat úvěrovou smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (sestávající ze smlouvy rámcové a konkrétní) za absolutně neplatnou. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně připravila o možnost tuto výzvu a poučení vyslechnout a adekvátně na ně procesně reagovat a soud proto dospěl k závěru, že v žalobě tvrzené úvěrová smlouva (sestávající z dílčí smlouvy rámcové a dílčí smlouvy jednotlivé) je bez dalšího absolutně neplatné a žalovanému tudíž nevznikly z této smlouvy žádné závazky.
5. Dále byl soud připraven seznámit žalobkyni se svými výhradami k výši tzv. poplatku za poskytnutí úvěru, což je jen jinak nazvaný úrok v pevné výši, který činí u tohoto úvěru ve výši 10 000 Kč s 30denní splatností částku 2 400 Kč, tedy 24 % měsíčně, tj. 288 % ročně, a zakládá ve spojení se smluvní pokutou za prodlení ve výši 0,1 % denně (tj. 36,5 % ročně) významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vede až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618).
6. Shora uvedené sdělení právnická osoba ze dne datum prokazuje poskytnutí částky 10 000 Kč původním věřitelem žalovanému. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne datum a seznamu pohledávek prokazují postoupení pohledávky původním věřitelem žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl podle smlouvy zaplatit celkem 12 400 Kč a žalobkyně tvrdí, že žalovaný dluží 11 403 Kč, je zřejmé, že žalovaný uhradil 997 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrových smluv žalobkyni vzniklo právo na vrácení dosud nevrácené části jistiny, která je jako plnění bez právního důvodu bezdůvodným obohacením žalovaného ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 OZ z této jistiny. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
7. Žalobkyně má (po odečtení míry jeho neúspěchu od míry jeho úspěchu) ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ právo na náhradu tří pětin veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Těmito náklady jsou soudní poplatek za řízení ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, vyjádření k žalobě) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT. V daném případě se jedná o tzv. formulářovou žalobu, podávanou na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, soudu proto žalobkyni přiznal snížené náklady v režimu § 14b AT. Žalobkynin advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 OSŘ též právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit žalobkyni tři pětiny jejích nákladů řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se splnění povinnosti domáhat návrhem na exekuci u soudního exekutora.