Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 60/2021-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 148,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 5 148,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 23. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 5 148,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 23. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 5 148,25 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO jako postupitelem a žalobkyní jakožto postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne datum. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy
s navrhovanou výší úvěru 2 500 Kč a splatností dne datum. Žalovaný si dne datum vybral peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem tohoto návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 648,25 Kč. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně se dne datum dohodli tak, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému 2 500 Kč a žalovaný tuto částku předchůdkyni žalobkyně s dalšími poplatky vrátí, nicméně v řízení nebylo prokázáno jednak, že by si předchůdkyně žalobkyně zjišťovala, zda žalovaný bude s to tuto částku předchůdkyni žalobkyně vrátit, a jednak ani to, že by předchůdkyně žalobkyně vyplatila částku 2 500 Kč žalovanému.
Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným – tato přitom byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku za splnění podmínek § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.) – soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když toto v řízení sice tvrdila, nicméně nikterak neprokazovala. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020,
sp. zn. C -679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně přitom v řízení neprokázala, že by její právní předchůdykně žalovanému zaslala na účet či jinak vyplatila částku 2 500 Kč, přičemž pakliže žalobkyně navrhla, nechť si soud„ vyžádá vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr
v tvrzené výši“, toto nebylo možné uskutečnit, neboť z žaloby ani z uzavřené smlouvy se žádné číslo účtu nepodává; žalobkyni proto nelze žalobou požadovanou částku přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i vyplacení peněžních prostředků, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).