Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 250/2020-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 6.457,03 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se pro úrok ve výši 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 21.6.2019 a pro úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 21.6.2019 zastavuje.
II. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 6.457,03 Kč s úrokem ve výši 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se pro úrok ve výši 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 21.6.2019 a pro úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 21.6.2019 zastavuje. II. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 6.457,03 Kč s úrokem ve výši 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 6.457,03 Kč s úrokem ve výši 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovanou dne 17.6.2005 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno. Nedílnou součástí smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve smlouvě seznámila. Žalované byl poskytnut úvěrový limit ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaná porušil své závazky zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na účtu. Banka využila svého práva a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 14.517,36 Kč převedla dne 8.11.2010 na nově otevřený úvěrový účet. Banka umožnila žalované jeho splácení ve splátkách. Žalovaná byla povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu. Dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena a proto banka dopisem ze dne 1.2.2011 dlužnou částku zesplatnila ke dni 1.2.2011 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 11.912,69 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, úročí se vedle úroku ve výši 25,65% ročně z jistiny dále i úrokem z prodlení v zákonné výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 21.6.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17.7.2019. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 6.457,03 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 25,65% ročně z dlužné jistiny od 2.2.2011 do zaplacení a z úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně z dlužné jistiny od 2.2.2011 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.
V podání ze dne 20.7.2021 žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel právní předchůdce žalobce z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne 30.5.2006. Banka hodnotila žádost individuálně a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Žalovaná v žádosti uvedla čistý měsíční příjem ve výši 9.763 Kč a zároveň celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 17.000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Banka dále vycházela z měsíčních obratů na běžném účtu žalované vedeném u banky. Banka porovnávala příjem žalované a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4.529 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, banka schválila žalované úvěrový rámec 10.000 Kč.
V podání ze dne 20.7.2021 žalobce uvedl, že po zvážení všech okolností případu, bere žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč za dobu od 2.2.2011 do 21.6.2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč za dobu od 2.2.2011 do 21.6.2019. Soud v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky specifikované v Příloze číslo smlouvy. Dopisem ze dne 3.7.2019 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako žádost o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne 30.5.2006 žalovaná uvedla své osobní údaje, zaměstnání a zaměstnavatele, bydlení a finanční údaje (celkový čistý měsíční příjem domácnosti). Banka ověřila tvrzení žalované z výpisů z účtu za měsíce únor, březen a duben 2006.
Podle smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 17.6.2005 a dispozic ke smlouvě ze dne 23.4.2007 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s bankou smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalované k běžnému účtu limit ve výši 10.000 Kč.
Z platební historie vyplývá, jakým způsobem žalovaná čerpala peněžní prostředky.
Dopisem ze dne 1.2.2011 má soud za prokázané, že banka zesplatnila svoji pohledávku z důvodu zahájení insolvenčního řízení. Banka prohlásila úvěr ve výši 14.517,36 Kč za splatný ke dni 1.2.2011. Ke dni 1.2.2011 činí celková dlužná částka 11.912,69 Kč. Dopis byl žalované podle poštovního podacího archu odeslán dne 2.2.2011.
Dopisem ze dne 3.7.2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Předžalobní výzvou k plnění ze dne 24.4.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 26.645,69 Kč nejpozději do 4.5.2020.
Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav:
Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, kdy vyšel z osobního prohlášení žalované o jeho osobních a výdělkových poměrech, které si ověřil předložením objektivních dokladů (bankovních výpisů). Žalobce tak s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, splácet poskytnutý úvěr na základě dostatečných informací. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 17.6.2005 uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb a následně 23.4.2007 smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěrový limit až do výše 10.000 Kč. Právní předchůdce žalobce z důvodu porušení všeobecných obchodních podmínek - zahájení insolvenčního řízení prohlásil dopisem ze dne 1.2.2011 dlužnou částku 14.517,36 Kč za splatnou. Úvěr se tak stal splatný ke dni 1.2.2011. Pohledávka za žalovanou pak byla postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. Žalobce požaduje po žalované uhradit nesplacenou jistina ve výši 6.457,03 Kč, smluvní úrok ve výši 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do zaplacení.
Smlouva o úvěru byla uzavřena 23.4.2007. Soud proto v souladu s ust. § 3028 odst.3 zák.č. 89/2012 použil ustanovení zákona č. 513/1991Sb. (dále jen obch.zák.) ve znění účinném do 31.12.2013 a zákona č. 40/1964Sb. (dále jen obč.zák.) ve znění účinném do 31.12.2013.
Dle ust. § 497 zák.č. 513/1991 Sb. (dále jen obchodní zákoník) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.
Dle § 365 obchodního zákoníku je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.
Dle § 369 odst.1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obch.zák., jejíž součástí byly i obchodní podmínky (§ 273 odst.1 obch.zák.). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce do 10.000 Kč a žalovaná se zavázala plnit povinnosti sjednané ve smlouvě a ve všeobecných obchodních podmínkách. Právní předchůdce žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil a peněžní prostředky poskytl. Žalovaná svou povinnost neplnila. V důsledku zahájení insolvenčního řízení banka využila svého práva a prohlásila pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné dopisem ze dne 1.2.2011. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je oprávněn a proto uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 6. 457,03 Kč, včetně úroků sjednaných ve smlouvě a včetně úroků z prodlení (dle ust. § 517 odst.2 obč.zák. a nařízení vlády č. 142/1994Sb. ) jak je žalobce požadoval.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v žalobě požadoval celkem částku 29.139,83 Kč (částku 6.457,03 Kč + úrok 17.419,80 Kč – úrok 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 6.8.2021 + úrok z prodlení 5.263 Kč – úrok z prodlení 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 6.8.2021). Žalobce vzal žalobu zpět pro částku 18.092,10 Kč (úrok 13.894,10 Kč – úrok 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 21.6.2019 + úrok z prodlení 4.198 Kč – úrok z prodlení 7,75% ročně z částky 6.457,03 Kč od 2.2.2011 do 21.6.2019) aniž by prokázal, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, tedy zpětvzetí žaloby zavinil žalobce. Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 11.080,93 Kč (jistina – 6.457,03 Kč + úrok 3.525,70 Kč – úrok 25,65% ročně z částky 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do 6.8.2021, + 1.098,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z 6.457,03 Kč od 22.6.2019 do 6.8.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 38%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 62%. Poměr úspěchu tedy činí 24% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.