Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 303/2020-18
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 4 038,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 27.9.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 27.9.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby žalobkyně o zaplacení částky 4 038,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, podle které společnost právnická osoba jako původní věřitel, poskytl žalovanému částku ve výši 2 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději 10.1.2019, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 038,60 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po prověření úvěruschopnosti žalovaného zaslala dne 13.12.2018 částku 2 000 Kč na bankovní účet označený žalovaným, a to účet č. bankovní účet. Žalovaný dosud ani úvěr ve výši 2 000 Kč a ani poplatek ve výši 2 038,60 Kč nevrátil, a to ani po upomínkách. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného dne 22.9.2020 k úhradě uvedeného dluhu. Žalovaný však ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vyzval žalobkyni, nechť ke svým tvrzením z žaloby doplní, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splatit a k takovýmto tvrzením nechť označí důkazy. Na tuto výzvu soudu ze dne 10.11.2020 žalobkyně nereagovala.
4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu .
5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost právnická osoba podle smlouvy o úvěru ze dne datum zaslala na bankovní účet žalovaného č. ú. bankovní účet dne 13.12.2018 částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 038,60 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně dne 10.1.2019, dosud se však tak nestalo. právnická osoba dne 6.9.2019 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, čímž došlo k postoupení pohledávky i za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k úhradě dluhu ze dne 22.9.2020 bylo žalovanému zasláno doporučeně dopisem ze dne 22.9.2020 s tím, že má uvedený dluh zaplatit nejpozději do tří dnů. Soud nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně na výzvu soudu k této otázce vůbec nereagovala. Nebylo tedy možné z listin či jiných důkazů ověřit, zda právní předchůdkyně žalobkyně vůbec prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet a zda vůbec mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen ve velice krátké době od poskytnutí úvěru (13.12.2018) do 10.1.2019 tento úvěr s poplatkem ve výši 2 038,60 Kč zaplatit. Před podáním žaloby byl žalovaný dne 22.9.2020 vyzván k zaplacení dluhu ve výši 4 038,60 Kč s příslušenstvím. Žalovaný však ničeho nezaplatil.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Jak již uvedl soud shora, žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že by se právní předchůdkyně skutečně zabývaly schopností žalovaného úvěr zaplatit ve sjednaném termínu. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru z. č. 257/2016 Sb.
12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal dne 13.12.2018 částku 2 000 Kč (když tato částka byla žalovanému zaslána na účet, který označil žalovaný v úvěrové smlouvě), čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil, je tak v prodlení o zaplacení částky 2 000 Kč, a to nejpozději od výzvy k plnění ze dne 22.9.2020, která byla žalovanému odeslána doporučeně s tím, že má svůj dluh uhradit do tří dnů. Protože však žalovaný ničeho do 26.9.2020 žalobkyni nezaplatil, je od 27.9.2020 v prodlení s vrácením částky 2 000 Kč.
13. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaný na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku . Jelikož žalovaný tak dosud neučinil ve výši 2 000 Kč, bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 27.9.2020 tj. poté, co byla žalovanému řádně doručena výzva k plnění. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 %, soud je tak v tomto sporném řízení vázán žalobním návrhem, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 4 038,60 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný. Soud by tak žalovanému jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalovaný však žádnou náhradu nákladů řízení po žalobkyni neuplatňoval, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.