Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 257/2020-82
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 92 692,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 92 692,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 92 692,28 Kč za období
od 22. 10. 2014 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 92 692,28 Kč za období od 22. 10. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 51 708,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 92 692,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 92 692,28 Kč za období od 22. 10. 2014 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 92 692,28 Kč za období od 22. 10. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 51 708,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 4. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 92 692,28 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 10. 9. 2001 s právním předchůdcem žalobce – spol. právnická osoba, IČO – smlouvu o vedení běžného účtu, ke kterému byl sjednán kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 100 000 Kč a úrokovou sazbou z vyčerpané jistiny ve výši 29 % p.a. Žalovaný porušil závazek ze smlouvy o úvěru, když překročil povolený úvěrový limit. Nepovolený debetní zůstatek ve výši 111 716,54 Kč byl dne 9. 7. 2014 převeden z běžného účtu na nový otevřený úvěrový účet a žalovanému bylo umožněno jeho splácení ve splátkách. Jelikož žalovaný nehradil dlužnou částku řádně a včas, právní předchůdce žalobce dluh ke dni 21. 10. 2014 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 111 716,54 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. Ke dni postoupení byla pohledávka vyčíslena na částku 92 692,28 Kč. Ode dne zesplatnění dluhu do dne postoupení pohledávky žalovaný na dluh částečně plnil několika platbami provedenými v rozmezí let 2014 až 2016 (poslední platba proběhla dne 11. 7. 2016). Těmito platbami žalovaný uznal i zbytek dluhu ve smyslu § 407 obchodního zákoníku, který z tohoto důvodu není promlčený.
2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a vznesl námitku promlčení žalobou požadovaného nároku. Tvrdil, že poskytnuté peněžité částky, které považuje žalobce za částečné plnění dluhu,
a které vedly podle žalobce k jeho uznání, byly ze strany právního předchůdce žalobce strhávány z účtu automaticky bez vědomí žalovaného. Ze strany žalovaného se nejednalo
o aktivní jednání. Automatické strhávání peněz nelze podle žalovaného považovat za uznání dluhu konkludentním jednáním dlužníka, neboť ani k žádnému konkludentnímu jednání nedocházelo. Nejsou tedy naplněny podmínky pro uznání dluhu částečným plněním, neboť nelze usuzovat, že záměrem bylo uznat i zbytek dluhu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že nepodal proti strhávání námitky. Vzhledem k tomu, že z uvedených důvodů nedošlo k uznání dluhu, a tím pádem k běhu nové promlčecí doby, je nárok již promlčen. Žalovaný proto navrhoval žalobu jako celek zamítnout.
3. Soud provedl po zrušení prvého rozsudku odvolacím soudem další dokazování a zjistil v souhrnu následující právně významné skutečnosti:
4. Ze smlouvy o anonymizováno zjistil, že právní předchůdce žalobce, tj. spol. právnická osoba, IČO (nyní pod názvem právnická osoba – dále jen jako„ právní předchůdce žalobce“) dne 10. 9. 2001 zřídil žalovanému běžný účet č. bankovní účet. K běžnému účtu strany sjednaly dne 8. 7. 2011 úvěr ve formě tzv. kontokorentu, podle kterého byl žalovaný oprávněn přečerpat zůstatek běžného účtu až do výše povoleného limitu 100 000 Kč. Tuto skutečnost zjistil soud z listiny nazvané Dispozice ke smlouvě
o bankovních produktech a službách, která shrnuje a potvrzuje obsah právních vztahů založených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a která byla signována dne
15. 1. 2014. Z kurzovního lístku právního předchůdce žalobce, platného od 17. 12. 2013, bylo zjištěno, že smluvní úrok z nepovoleného debetního zůstatku činí 29 % p.a.
5. Z oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení anonymizováno ze dne 10. 7. 2014 bylo zjištěno, že z důvodu porušování podmínek byl kontokorent zrušen a dluh ve výši
111 716,54 Kč byl převeden z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet číslo.
6. Ze zesplatňovacího dopisu bylo zjištěno, že dluh z kontokorentu ve výši 111 716,54 Kč byl prohlášen za splatný ke dni 21. 10. 2014. Dlužník byl vyzván k úhradě dlužné částky na účet č. bankovní účet a k uvedení variabilního symbolu: číslo a specifického symbolu: číslo.
7. Z platební historie úvěrového účtu bylo zjištěno, že v rozmezí od 26. 11. 2014 do 11. 7. 2016 bylo na dluh prostřednictvím 14 splátek uhrazeno celkem 19 024,26 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 21. 6. 2019 byl zjištěn konečný zůstatek (dluh) ve výši 92 692,28 Kč (= 111 716,54 – 19 024,26).
8. Z bankovního dokladu bylo zjištěno, že dne 27. 5. 2016 došlo k vložení hotovosti 1 000 Kč na účet určený zesplatňovacím dopisem k úhradě dluhu (včetně uvedení variabilního
a specifického symbolu).
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 6 včetně seznamu pohledávek, dohodě o úplatě, potvrzení o úplatě a oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce ve výši 92 692,28 Kč byla ke dni 21. 6. 2019 postoupena na žalobce.
10. O skutkovém stavu věci učinil soud na základě výše uvedených zjištění závěr, že z důvodu porušení smluvních ujednání byl dluh z kontokorentu ke dni 21. 10. 2014 zesplatněn. Žalovaný po zesplatnění uhradil ještě částku 19 024,26 Kč a celkem žalobci dluží
92 692,28 Kč. Se zaplacením této částky je žalovaný v prodlení od 22. 10. 2014.
11. Jak již uvedl odvolací soud ve svém rozhodnutí, pro posouzení věci bylo klíčové zhodnocení skutkové otázky, zda žalovaný v době po zesplatnění dluhu z kontokorentu plnil na dluh dobrovolně sám, tedy aktivně poskytnutými platbami, nebo zda byly splátky dluhu automaticky strhávány z účtu žalobcem formou tzv. inkasa, tedy bez aktivního spolupůsobení žalovaného. Touto otázkou se soud zabýval v návaznosti na námitku promlčení vznesenou žalovaným (existence a výše dluhu nebyla mezi stranami sporná) a po zrušení původního rozhodnutí provedl v dalším řízení k tomuto důkazy.
12. Dle žalobce byla částka 19 024,26 Kč, tj. plnění na dluh po zesplatnění, z větší části hrazena platbami v hotovosti, příp. bankovními převody (k jednostrannému stržení peněz ze strany právního předchůdce žalobce mělo dojít pouze v případě 2 plateb z celkových 14). K plnění dluhu mělo dojít mimo jiné dne 27. 5. 2016, a to hotovostním vkladem na bankovní účet
č. bankovní účet, který byl určen k úhradě dluhu z kontokorentu. Tuto skutečnost žalobce prokázal potvrzením banky o přijetí vkladu hotovosti ve výši 1 000 Kč a zesplatňovacím dopisem, který obsahoval instrukce k hrazení dluhu z kontokorentu.
13. Soud vzal proto za prokázané, že minimálně dne 27. 5. 2016 bylo žalovaným plněno na dluh z kontokorentu tak, že byla vložena částka 1 000 Kč na účet určený k úhradě. Bylo tak postaveno na jisto, že nikoli všechna plnění na dluh v době po zesplatnění probíhala formou strhávání peněz z účtu žalovaného (inkaso), jak ve své obraně tvrdil žalovaný. Nebylo zapotřebí dále zkoumat, jakým způsobem (zda„ aktivně“ nebo„ pasivně“) byly provedeny další platby, nebo neboť pro rozhodnutí věci byl již takto objasněný skutkový stav dostačující.
14. Při právním posouzení věci vyšel soud z přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a práva a povinnosti vzniklé z porušení úvěrové smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (dne 8. 7. 2011) posoudil dle dosavadních právních předpisů, tj. dle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
15. V řízení bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému přečerpat zůstatek peněžních prostředků na jeho běžném účtu
až do výše limitu 100 000 Kč, a tuto dohodu posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a násl. ve spojení s § 261 odst. 3 písm. d/ obchodního zákoníku. Právní předchůdce žalobce splnil povinnosti ze smlouvy a poskytl žalovanému úvěr, avšak žalovaný nehradil úvěr, tj. jistinu a úroky, řádně a včas dle podmínek smlouvy. Pohledávka z úvěrové smlouvy ve výši 92 692,28 Kč byla ke dni 21. 6. 2019 postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky posoudil soud podle § 1879 a násl. v návaznosti na § 3028 odst. 1 občanského zákoníku.
16. K námitce žalovaného se soud zabýval otázkou promlčení pohledávky žalobce na zaplacení dluhu z titulu úvěrové smlouvy. Promlčecí lhůta v délce 4 let počala běžet dne 22. 10. 2014, tj. den následující po dni zesplatnění úvěru.
17. Dle § 407 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. Dle odst. 3 daného ustanovení platí, že plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.
18. Dle § 323 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. Dle odst. 2 daného ustanovení platí, že za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené
v § 407 odst. 2 a 3.
19. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalovaný ještě dne 27. 5. 2016 částečně plnil svůj závazek, když uhradil část dluhu ve výši 1 000 Kč. Toto plnění poskytl žalovaný vědomě
a dobrovolně, když částku ve výši 1 000 Kč vložil na účet určený k úhradě dluhu. S ohledem na shora citovanou právní úpravu tímto jednáním žalovaného došlo k uznání i zbytku dluhu ve smyslu § 323 odst. 2 ve spojení s § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť v době úhrady nebyl dluh ještě promlčen. Důsledkem uznání dluhu je pak běh nové čtyřleté promlčecí lhůty.
20. Žalobce podal žalobu k soudu dne 21. 4. 2020. Vzhledem k tomu, že„ nová“ promlčecí doba (odvíjející se ode dne prokázané úhrady dluhu ze dne 27. 5. 2016) uplynula až dne 27. 5. 2020, nelze než uzavřít, že nárok uplatněný žalobou promlčen není a žaloba je tedy důvodná. Jinak žalovaný v řízení neprokázal, že by na dluh žalovanému ničeho (více) zaplatil, přestože důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti leželo na něm.
21. S ohledem na shora uvedené skutkové a právní závěry proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 92 692,28 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku ve výši 29 % ročně z částky 92 692,28 Kč od 22. 10. 2014 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 92 692,28 Kč od 22. 10. 2014 do zaplacení. O úrocích
22. z prodlení bylo rozhodnuto dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených
s uplatněním pohledávky.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byl zcela úspěšný žalobce. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek a odměna zástupce žalobce, jejíž výši soud určil postupem dle vyhlášky č. 177 / 1996 Sb., advokátní tarifu. Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu částku
4 820 Kč (tarifní hodnota: 92 692,28 Kč). Soud vyšel z následujících úkonů právních služeb:
- za 4 úkony právních služeb dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu – 1x převzetí zastoupení, 1x předžalobní výzva, 1x sepis žaloby a 1x písemné podání ze dne 31. 8. 2020 – činí odměna 19 280 Kč
- za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu v odvolacím řízení – 1x odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2020 – činí odměna 4 820 Kč
- za 2 úkony právních služeb dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu v řízení po rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o zrušení a vrácení věci soudu I. stupně – 1x písemné podání ze dne 21. 5. 2021 a 1x účast na jednání dne 1. 6. 2021 – činí odměna
9 640 Kč
24. Zástupci žalobce dále náleží náhrada hotových výdajů za 7 úkonů právních služeb v paušální výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 2 100 Kč. Protože je zástupce žalobce též plátcem DPH, přiznal mu soud též DPH ve výši 21 % z 35 840 Kč,
tj. 7 526,40 Kč Celkem tedy náklady úspěšného žalobce za zastoupení advokátem dosahují částky 43 366,40 Kč, ke kterým je třeba připočíst zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 708 Kč a za podání odvolání ve výši 4 634 Kč. Celkové náklady řízení činí
51 708,40 Kč a v souladu s § 149 o.s.ř. jsou splatné k rukám advokáta žalobce. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu) Lhůtu k plnění výroku I., II. soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve 3 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.