Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 31/2021-52

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

k doručení: ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 43.862,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.800 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.657,74 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 13.978,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.340,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 244,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.810,65 Kč, úrok 29 % ročně z částky 19.140,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.300 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 343,42 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 9.784 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.078,18 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 775,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.757,80 Kč, úrok 29 % ročně z částky 7.378,18 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.800 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.657,74 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 13.978,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.340,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 244,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.810,65 Kč, úrok 29 % ročně z částky 19.140,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.300 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 343,42 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 9.784 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.078,18 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 775,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.757,80 Kč, úrok 29 % ročně z částky 7.378,18 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 se žalobce po žalované domáhal celkové částky 43.862,41 Kč, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 6. 2017 číslo ze dne 21. 1. 2017 číslo které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO. Na základě smlouvy byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná uhradila celkově částku 2.200 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu a specifikaci smluvních ujednání. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 1. 2017 byly žalované poskytnuty finanční prostředky 12.000 Kč, žalovaná uhradila celkem 9.700 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci smluvních ujednání a specifikaci dluhu. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané:

4. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 22. 6. 2017 číslo tato byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO a žalovanou; na základě této smlouvy o zápůjčce bylo žalované poskytnuto 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit i další poplatek ve výši 17.333 Kč, který se stává z: úrok 3.577 Kč, částka za zpracování doručení a flexibilní splácení 4.940 Kč, částka za administrativní činnost a komfortní splácení 8.816 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dluh v 60 ti týdenních splátkách po 623 Kč s tím, že poslední splátka činí 576 Kč. Na tuto smlouvu o zápůjčce žalovaná uhradila celkem 2.200 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření vyhotovené dne 4. 8. 2019.

5. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 21. 1. 2017, tato byla rovněž uzavřena mezi společnosti právnická osoba a žalovanou; na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto 12.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala kromě jistiny uhradit i poplatek v celkové výši 10.600 Kč, který se stává z úroku 2.146 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 3.164 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 5.290 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázala žalovaná uhradit v 60 ti týdenních splátkách po 377 Kč s tím, že poslední splátka činí 357 Kč. Na tuto smlouvu o zápůjčce žalovaná uhradila celkem 9.700 Kč, což bylo zjištěno z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019.

6. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 24. 6. 2019; dopisem ze dne 12. 3. 2020 byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění.

7. Usnesením č. j. -32 ze dne 25. 2. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť tvrdí a prokazuje, zda a jakým způsobem právním předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to dle Ve svém písemném podání ze dne 14. 3. 2021 bylo soudu sděleno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost dle až 89 o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazovaná na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou uvedena v zákaznické kartě.

8. Soudu byly předloženy dvě zákaznické karty, jedna ze dne 22. 6. 2017, druhá ze dne 21. 1. 2017. Pokud se jedná o zákaznickou kartu ze dne 22. 6. 2017 pak je zde uvedeno, že pravidelný příjem žalované je 11.848 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 8.000 Kč, kolonka o zaměstnání je proškrtnuta. Pokud se jedná o běžné měsíční výdaje tak kolonka externí splátky zápůjček dle žadatele je proškrtnuta, interní splátky jsou ve výši 1.600 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žadatele 7.000 Kč měsíčně. Žádná z informací uvedených v zákaznické kartě není doložena. Pokud se jedná o zákaznickou kartu ze dne 21. 1. 2017 pak zde je čistý příjem žalované 7.249 Kč, další čisté příjmy domácnosti 7.000 Kč. Kolonka externí a interní splátky je proškrtnutá, odhadované měsíční výdaje jsou 6.000 Kč. Kolonka údaje o zaměstnání je proškrtnuta. Rovněž tato zákaznická karta není doloženou žádnou u.

9. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle z. č. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

15. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Pokud se jedná o vyhodnocení úvěru ve vztahu k  , o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.

17. Jak vyplynulo ze shora uvedeného, žalované byly poskytnuty dvě zápůjčky, a to právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, kdy první ze dne 21. 1. 2017 byla poskytnuta ve výši 12.000 Kč (žalovaná uhradila 2.300 Kč) a na základě smlouvy o zápůjčce 22. 6. 2017 bylo žalované poskytnuto 20.000 Kč a (žalovaná uhradila celkem 2.200 Kč). Pokud se jedná o posouzení těchto smluv je vzhledem k ustanovení a násl. o spotřebitelském úvěru zřejmá návaznost mezi řádným posouzením úvěruschopnosti žalované a platností smlouvy o zápůjčce. V rámci obou zákaznických karet jsou jednotlivé příjmy žalované pouze tvrzeny, nejsou prokázány žádnou u. Rovněž není zřejmé na základě, jakých skutečností byly posuzovány„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 7.000 Kč a 8.000 Kč (v rámci jednotlivých smluv). Pokud se jedná o běžné měsíční výdaje, tyto rovněž nejsou žádným způsobem doloženy např. nájemní smlouvou apod. Za tohoto stavu věci tak žádná ze smluv o zápůjčce, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, s žalovanou neobstojí a je třeba ji vyhodnotit jako neplatnou, neboť posouzení úvěruschopnosti žalované neproběhlo řádně a dle stanovených pravidel. Za tohoto stavu věci je tak třeba nahlížet na obě smlouvy o zápůjčce jako na neplatné a žalobkyni přiznat nároky pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce ze dne 22. 6. 2017 (soud přistupuje k pořadí jednotlivých smluv shodně jako v žalobě, aby tyto skutečnosti měly odraz i v rámci jednotlivých návazných výroků tohoto rozsudku) bylo žalobkyni přiznáno 17.800 Kč (od finančních prostředků 20.000 Kč, které se dostaly do sféry žalované, jakožto bezdůvodné obohacení, byla odečtena částka, kterou žalovaná uhradila tj. 2.200 Kč, dále byly přiznány zákonné úroky z prodlení z této částky jdoucí, a to společně i s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.657,74 Kč (zákonné úroky z prodlení z přiznané částky 17.800 Kč za období od 16. 8. 2017 do 24. 6. 2019). Další částky požadované žalobou přiznány nebyly, kdy se jedná o částku 13.978 (od požadovaných 31.778,41 Kč bylo odečteno přiznaných 17.800 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení vycházejícího z rozdílu mezi požadovanou částkou a přiznanou částkou výrokem I, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 244,12 Kč (od požadovaných 2.901,86 Kč bylo odečteno přiznaných 2.657,74 Kč). Rovněž byly zamítnuty nároky žalobce na kapitalizovaný úrok ve výši 4.810,65 Kč a 29 % úrok z částky 19.140,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, neboť tyto částky lze přiznat pouze v případě platně sjednané smlouvy.

18. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 21. 1. 2017, pak bylo přiznáno 2.300 Kč (od finančních prostředků poskytnutých žalované ve výši 12.000 Kč bylo odečteno 9.700 Kč, které žalovaná uhradila), a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 343,42 Kč (z částky 2.300 Kč za období od 16. 8. 2017 do 24. 6. 2019). Naopak byly zamítnuty částky 9.784 Kč (od požadovaných 12.084 Kč bylo odečteno přiznaných 2.300 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení spočívajícím v rozdílu mezi požadovanou a přiznanou částkou výrokem III. a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 775,17 Kč (od požadovaných 1.118,59 Kč bylo odečteno přiznaných 343,42 Kč). Dále byly rovněž zamítnuty kapitalizovaný úrok a 29 % úrok požadovaný z částky 7.378,18 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, neboť i tyto lze přiznat pouze v případě platně sjednané smlouvy.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , a to za situace, kdy úspěch žalobce je nižší než jeho neúspěch ve věci. Za tohoto stavu věci tak bylo rozhodnuto, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.