Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 250/2020-54
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 709 496,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 664 720 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 664 720 Kč od 29. 9. 2019 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně domáhá zaplacení částky 44776,49 Kč se zákonným z této částky od 29.9.2019 do zaplacení, dále v části ve které žalobkyně požadovala úrok ve výši 6,9% ročně z částky 708613,54 Kč od 29.9.2019 do zaplacení
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 380 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 664 720 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 664 720 Kč od 29. 9. 2019 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně domáhá zaplacení částky 44776,49 Kč se zákonným z této částky od 29.9.2019 do zaplacení, dále v části ve které žalobkyně požadovala úrok ve výši 6,9% ročně z částky 708613,54 Kč od 29.9.2019 do zaplacení</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 380 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 11.6.2020 domáhala zaplacení částky 709 496,49 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 5.12.2018 Smlouvu o úvěru číslo (dále jen " Smlouva), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 716.195,00 Kč. Žalobkyně doplnila, že v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Úroková sazba byla sjednána ve výši 6,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8.349 Kč splatnými vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 15.1.2019. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně byla tak nucena po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni 28.9.2019 zesplatnit dle čl. 8 Smlouvy, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem z téhož dne. Výzvou k úhradě ze dne 21.5.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně vyčíslila nárok k 28.9.2019, kdy k tomuto dni došlo k zesplatnění úvěru v celkové výši 709.496,49 Kč, skládající se z jistiny ve výši 708.613,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 349,95 Kč a poplatků ve výši 533,00 Kč (poplatky za pojištění schopnosti splácet). Od 29.9.2019 požaduje žalobkyně po žalovaném vedle žalované částky smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení, v obou případech z dlužné jistiny (708.613,54 Kč). Žalobkyně na výzvu soudu dále doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z jeho průměrné mzdy 19000 Kč a žalovaný neuvedl žádné další výdaje a vzhledem k situaci žalovaného (typ bydlení, rodinný stav a počtu osob v domácnosti). Žalobkyně provedla konsolidaci již stávajících úvěrů žalovaného a podle jejích interních systému jej považovala za úvěruschopného. Dále sdělila, že žalovaný uhradil v souvislosti s úvěrem částku 54185 Kč.
2. Žalovaný k věci sdělil, že je momentálně bez práce. Když uzavíral smlouvu se žalobkyní, měl smlouvu na dobu určitou. Chtěl by dluh splácet ve splátkách. Uvedl, že mu pomáhá rodina a přítelkyně, je od doby, co začal covid bez práce a je veden na úřadu práce.
3. Z listinných důkazů a to zejména z listin y označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne 5.12.2018 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 716 195 Kč s úrokovou sazbou 6. 90 % ročně, jednalo se o tzv. konsolidační úvěr, přičemž na konsolidaci dluhu byla podle smlouvy použita částka 566 195 Kč. Celková částka, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě splnění smlouvy, činila 1.004.548 Kč. Splátka byla sjednána ve výši 8349 Kč měsíčně.
4. Žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného, z něhož je patrno, že v měsíci říjnu 2018 měl žalovaný konečný zůstatek 25 Kč a v listopadu se dostal žalovaný do mínusu a nebylo mu proto provedeno inkaso. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovanému přišla mzda v říjnu 2018 ve výši 22 121 Kč, v měsíci listopadu byla mzda žalovaného 20 475 Kč. V měsíci listopadu 2018 žalovaný dále hradil splátku úvěru ve výši 451 Kč a 6413 Kč.
5. Z výzvy k zaplacení ze dne 21.5.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného, že neuhradil splátky a sdělila žalovanému, že došlo ke sesplatnění dluhu k 28.9.2019 a vyzvala jej k uhrazení dluhu do 5.6.2020.
6. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s. r. o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1 , resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
15. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
16. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při
posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Po provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobkyně vycházel ze situace, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 19 000 Kč (což bylo doloženo výpisem z účtu, pracovní smlouva nebyla předložena). Žalobkyně vycházela z předpokladu, že žalovaný má výdaje 6058 Kč měsíčně, dále hradí další splátky ve výši 451 Kč, 6413 Kč a v jiné bance 1905 Kč Tyto úvěry měly být doplaceny novým úvěrem se splátkou 8349 Kč měsíčně. Podle názoru soudu však žalobkyně nedoložila důkazy ke svým tvrzením, že žalovaný byl schopen sjednanou splátku měsíčně hradit. Ze strany žalobkyně nebyla doložena pracovní smlouva, když žalovaný u jednání tvrdil, že měl uzavřenu smlouvu na dobu určitou. Z výpisu z účtu, který žalobkyně předložila, vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy nedisponoval žádnou finanční rezervou, v listopadu 2018 se dokonce žalovaný dostal na svém účtu do mínusu. Podle názoru soudu závěry žalobkyně, že žalovaný je schopna měsíčně hradit částku 8349 Kč, je nesprávný. Žalobkyně nedostála odborné péče zjistit řádně finanční situace žalovaného před uzavřením smlouvy. Jakékoliv náhlé vyšší výdaje žalovaného, pak způsobily žalovanému problémy se splácením sjednané splátky úvěru.
18. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 664 720 Kč, neboť žalovaný z jistiny, kterou mu poskytla žalobkyně, uhradil 54185 Kč.
19. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 664720Kč ode dne zesplatnění, tedy od 29.9.2018.
20. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 980 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 28 380 Kč.
22. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud rozhodl o delší lhůtě k plnění, vzhledem k výši jistiny, avšak nevyhověl žalovanému s žádostí o splátky, neboť žalovaný nemá dostatečný příjem, z něhož by byl schopen splátky hradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.