Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 23/2021-47

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 32 948,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 32.948,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.989,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18.180 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrok 11,03 % ročně z částky 18.180 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 32.948,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.989,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18.180 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrok 11,03 % ročně z částky 18.180 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 1. 2021 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 32.948,26 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO byla dne 31. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO). Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, byl dohodnut úrok 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 21.900 Kč. Celkovou částku 51.900 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 3.900 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. V důsledku prodlení žalované právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 30. 11. 2018 zesplatnil a vzniklo mu právo na uhrazení celé zbývající, dosud neuhrazené, části celkové dlužné částky. Žalobce požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 18.180 Kč, smluvní pokuty ve výši 14.768,26 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2.989,01 Kč, dále požaduje úrok z úvěru ve výši 11,03 % ročně z dlužné jistiny úvěru 18.180 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a dále požaduje zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18.180 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne 18. 12. 2020.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 31. 10. 2017 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo rok číslo, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč Náklady spotřebitelského úvěru jsou uvedeny v bodě II. smlouvy (úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. 8.400 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 1.200 Kč, 6.600 Kč za správu úvěru a 5.700 Kč za hotovostní výběr splátek). Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit 30.000 Kč + 21.900 Kč, tj. 51.900 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 3.900 Kč. V bodě V. smlouvy jsou uvedeny důsledky prodlení (mj. v odstavci 4 smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny). Součástí smlouvy je dále předpis splátek ke smlouvě o úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalovaná uhradila celkem 33.720 Kč. Žalovaná byla upomenuta o dluh předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020.

4. Usnesením zdejšího soudu č. j. -29 ze dne 16. 2. 2021 byl žalobce vyzván, nechť žalobu doplní v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem žalobce posoudil schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu o spotřebitelském úvěru.

5. Ve svém písemném vyjádření doručeném soudu dne 14. 4. 2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posuzoval schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná od 4. 7. 2017 byla zaměstnána u společnosti právnická osoba, se sídlem adresa. Výše jejích měsíčních výdajů činí 2.500 Kč a použitelný měsíční příjem tedy činí 14.143 Kč. Dále žalovaná uvedla, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a dále, že bydlí ve vlastním bydlení. Tvrzenou majetkovou situaci žalované pak věřitel ověřil z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek.

6. Soudu byla předložena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které se uvádí, že zaměstnavatel žalované je právnická osoba IČO, se sídlem adresa, příjem ze závislé činnosti 16.643 Kč, výdaje za poslední 3 měsíce: na bydlení 1.000 Kč, na stravování 1.500 Kč, tedy průměrné měsíční výdaje 2.500 Kč. Soudu byla dále předložena„ pracovná zmluva“, ze které se podává, že zaměstnavatel právnická osoba, IČO, se sídlem anonymizováno 1, PSČ jméno uzavřel tuto s žalovanou na pracovní pozici poskytování služeb pro rodinu a domácnost – uklízecí práce“, den nástupu do práce byl sjednán na 4. 7. 2017, pracovní poměr byl dohodnut se zkušební dobou 3 měsíce, mzda za vykonanou práci byla dohodnuta ve výši 105 Eur za měsíc v hrubém. Smlouva je ze dne 29. 6. 2017 (absentuje podpis zaměstnance). V rámci přílohy č. 1 k pracovní smlouvě jsou uvedeny podmínky pro vyslání zaměstnance do zahraniční na výkon práce; v rámci přílohy č. 2 k pracovní smlouvě se uvádí, že nástup na zahraniční služební cestu začíná 4. 7. 2017, předpokládané ukončení je za 1 až 2 měsíce – v případě vzájemné dohody se termín ukončení může změnit, je sjednána odměna za první měsíc ve výši 1.300 Eur měsíčně a odměna za druhý měsíc 1.350 Eur měsíčně. Náklady dopravy ve výši 150 Eur má proplatit rodina. Současně byla předložena umístěnka s nástupem do rodiny 7. 4. 2017, následuje popis osoby, o kterou je třeba pečovat, další informace jsou uvedeny v němčině. Dále byly předloženy 2 výplatní pásky za červenec 2017, kdy žalované bylo vyplaceno 586,60 Eur a za srpen 2017 bylo vyplaceno 399,59 Eur.

7. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle z. č. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Pokud se jedná o vyhodnocení úvěru ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.

14. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalované byl právním předchůdcem žalobce poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit dalších 21.900 Kč na nákladech, úrocích a poplatcích. Žalovaná hradila celkem 33.720 Kč. Právní předchůdce žalobce však v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí, a to za situace, kdy žalované poskytnul úvěr pouze na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 6. 2017, kde je uvedena mzda 105 Eur měsíčně v hrubém, kdy kurs Eura k červenci 2017 činil cca 26,7 Kč za 1 Euro. Vyšší finanční prostředky měla žalovaná dostat až na základě odměny ve výši 1.300 až 1.350 Eur, avšak v tomto případě se jedná pouze o částku za 1 až 2 měsíce práce (kdy nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by pracovní odměna v této výši byla žalované vyplácena i později), naopak bylo prokázáno, že čistý příjem žalované byl daleko nižší, tj. za měsíc červenec 2017 586,60 Eur a za měsíc srpen 399,59 Eur. Rovněž pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů spotřebitele tj. žalované, tyto jsou evidentně podhodnoceny, kdy ve svém součtu činí 2.500 Kč měsíčně, přičemž se jedná o částku daleko nižší, než je zákonné životní minimum v době sjednávání úvěru. Za této situace tak soud dospěl k závěru, že přesto že měl právní předchůdce žalobce k dispoziciy, které mu osvědčovaly finanční a zejména příjmovou stránku žalované, tyto řádně nevyhodnotil, naopak její příjmové možnosti přecenil a její výdaje neodpovídaly reálným výdajům, za situace, kdy jsou hluboko pod částkou i životního minima. Za této situace tak soud smlouvu o úvěru ze dne 31. 10. 2017 vyhodnotil jako neplatnou. Pokud se tedy žalované dostaly finanční prostředky ve výši 30.000 Kč, pak na tyto je pohlíženo jako na bezdůvodné obohacení. Vzhledem k situaci, že žalovaná na svém dluhu uhradila 33.720 Kč, soud konstatuje, že na straně žalované již není bezdůvodné obohacení, a proto veškeré nároky žalobce zamítl, jak je uvedeno ve výrokové části I. tohoto rozsudku.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak vzhledem ke své procesní nečinnosti jí evidentně žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.