Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 59/2021-47
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 283 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7312Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7312 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 6971 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1.2.2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7312Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7312 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 6971 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1.2.2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 14283 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11996,33 Kč od 1.2.2020 s tím, že žalovaná uzavřela dne 13.11.2017 s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobce uvedl, že čerpání úvěru bylo evidované na podúčtu číslo. Tuto část úvěru se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Žalobce byl, v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněn požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostála. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 271,50 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 27.12.2019. Dne 18.11.2019 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná v této lhůtě dlužnou splátku neuhradila. Dopisem ze dne 27.12.2019 žalobce v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupil. Dále žalobce doplnil, že v souladu s právními předpisy řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce upřesnil, že žalovaná od data poskytnutí úvěru uhradila žalobci částku 4776 Kč a dále 11912 Kč po datu odstoupení od smlouvy, celkem 16688 Kč.
2. Žalobce se z jednání omluvil.
3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listin y označené jako smlouva o úvěru, že žalovaná a žalobce sjednali dne 22.11.2017 o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 25000 Kč a to v souvislosti s nákupem zboží označené„ drobné černé zboží“. RPSN byla sjednána ve výši 32,35 %. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná měla čistý příjem ve výši 22962 Kč. V e smlouvě žalovaná uvádí náklady na bydlení ve výši 1000 Kč, ostatní pravidelné výdaje ve výši 25000 Kč.
5. Z výpisu z účtu žalované za říjen 2017 bylo soudem zjištěno, že žalované přišla na účet dne 3.10.2017 částka 15750 označena jako nemocenská, jiný příjem žalovaná v měsíci říjnu neměla a na konci měsíce měla zůstatek minus 483 Kč. Z výpisu z účtu za období od 1.11.2017 do 13.11.2017 vyplývá, že žalovaná měla příjem ve výši 16275 Kč a ke dni 13.11.2017 zůstatek 9 727,3 Kč.
6. Z úvěrového výpisu soud zjistil, že žalovaná obdržela od žalovaného (čerpání úvěru) částku 24000 Kč.
7. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu.
8. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 22.11.2017 s žalobcem smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalované peníze. Žalovaná obdržela od žalobce na účet částku 24000 Kč, přičemž se žalovaná se zavázala kromě jistiny uhradit rovněž smluvní úrok z prodlení a dále pojistné a smluvní pokutu v případě porušení smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované a to zejména kontrolou výpisu z účtu žalované. Žalobce vyzval žalovanou k vrácení dlužné částky upomínkou.
9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce v rozporu se zákonem řádně neověřoval při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalobce se při uzavření smlouvy spokojil s předloženým výpisem z účtu za říjen 2017, z něhož však vyplývá, že žalovaná pobírala pouze nemocenské dávky zhruba kolem 16 000 Kč a na konci měsíce byla na účtu v mínusu. Výpis za měsíc listopad byl doložen pouze za polovinu měsíce, tudíž se z něj nedají zjistil žádné zásadní informace, pouze příjem ve výši 16275 Kč. V předložené smlouvě však žalovaná uváděla příjem 22962 Kč a výdaje pouze 3500 Kč měsíčně. Podle názoru soudu z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná byla úvěruschopná, tak jak požaduje zákona ve smyslu výše zmíněné judikatury, když z měsíčního výpisu z banky jednoznačně vyplývá, že měsíční výdaje žalované před uzavřením smlouvy překročily její příjmy. Zjištěné informace žalobcem byly podle názoru soudu pro poskytnutí úvěru nedostatečné.
20. Z výše uvedeného vyplývá závěr, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 7312 Kč, neboť žalovaná z částky, kterou ji žalobce poskytl (podle transakční historie soud zjistil částku 24000 Kč, když žalobce ve svých tvrzeních tuto částku přesně nezmiňuje) již 16688 Kč uhradila. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 7312 Kč od 1.2.2020 do zaplacení.
21. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, taka jak je uvedeno ve výroku II, přičemž se jedná o různé poplatky a úroky, jenž byly sjednány v úvěrové smlouvě.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. . Žalobce byl v dané věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.