Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 62/2021-46
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, anonymizována dvě slova datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 14 142,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení částky 5 492,75 Kč se zastavuje.
II. Žaloba o zaplacení částky 8 650 Kč s příslušenstvím se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení o zaplacení částky 5 492,75 Kč se zastavuje.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 8 650 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou ze dne 23. 4. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 142,75 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 5. 2. 2018 uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 10 350 Kč zahrnujícím kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za správu úvěru, případně poplatek za uzavření smlouvy splatný při uzavření smlouvy a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se zavázala celkovou částku uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 5. 3. 2019, žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 16 700 Kč, která odpovídá 8 řádně uhrazeným splátkám a dostala se tak do prodlení s úhradou částky 8 650 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvu ze dne 21. 12. 2020. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny 8 650 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 467,24 Kč účelně vynaložené náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 492,75 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplněné žalovanou, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále okolnosti vypovídající o její finanční situaci. V žádosti jsou vyznačeny doklady či listin y, které byly žalovanou předloženy k posouzení bonity a úvěruschopnosti. Toto žalovaná stvrdila svým podpisem. Na základě žádosti původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet úvěr a vyhodnotil jej jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše.
2. Usnesením ze dne 3. 5. 2021, č. j. 5 C 62/2021 -35, soud vyzval žalovanou, aby se písemně vyjádřila k podané žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení a zároveň vyzval oba účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Účastníci se k výzvě nevyjádřili. Žalobkyně však vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Byly tak splněny podmínky § 115a o.s.ř. a soud rozhodl na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění žaloby přípisem ze dne 12. 7. 2021 ohledně skutečností týkajících se posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a jakým způsobem byly ověřeny příjmy žalované. Žalobkyně soudu sdělila, že jinými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, než byly přiloženy v žalobním návrhu, bohužel nedisponuje. Žalobkyně zároveň vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 5 492,75 Kč, která představuje požadovanou smluvní pokutu. Žalobkyně nadále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 8 650 Kč. Soud proto řízení o zaplacení částky 5 492,75 Kč zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 5. 2. 2018 vyplývá, že žalovaná zažádala o úvěr ve výši 15 000 Kč s dobou splácení 13 měsíců. Žalovaná uvedla, že je na mateřské či rodičovské dovolené a pečuje o osobu blízkou. Žalovaná je svobodná, v domácnosti žije se 2 osobami výdělečně činnými a v domácnosti s ní žijí 2 děti do 6 let a 1 do 15 let. Žalovaná bydlí v pronajatém bytě, ve kterém se nachází běžné vybavení domácnosti. Příjem žalované tvořil rodičovský příspěvek či mateřská ve výši 9 300 Kč a dále„ POB + ČP“ ve výši 21 871 Kč Co tyto zkratky znamenají nedokázala žalobkyně na výzvu soudu objasnit. Výdaje na stravné a výživné činilo 5 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč. Žalovaná dle žádosti doložila rozhodnutí o přiznání dávky, výpisy z účtu a čestné prohlášení, případně jiné doklady.
5. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta jistiny ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu další náklady spotřebitelského úvěru v celkové částce 25 950 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,85 % ročně, RPSN ve výši 189,38 %.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dne 19. 1. 2021.
7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 8. 2. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2021.
8. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pro posouzení věci bylo dále podstatné ust. § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda soud může z úřední povinnosti přezkoumávat, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně, tj. s odbornou péčí, posoudila schopnost žalované splácet tento druhý spotřebitelský úvěr, a zda poskytovatel úvěru této své povinnosti stanovené v ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. dostál.
10. Soud si je vědom toho, že v případě zákona č. 257/2016 Sb. zvolil zákonodárce sankci v podobě relativní neplatnosti úvěrové smlouvy, tedy pouze k námitce spotřebitele, tak jak plyne z ust. § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Přesto je přesvědčen o tom, že v případě, kdy z obsahu spisu vyplývají důvodné pochybnosti o tom, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, může přistoupit k přezkumu splnění povinností ze strany poskytovatele úvěru i z úřední povinnosti, a to z následujících důvodů. Zákonná úprava zákona č. 257/2016 Sb. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Tato směrnice v čl. 8 bod 1 věta první stanoví:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ V čl. 23 je stanoveno:„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Přestože si je soud vědom toho, že tato směrnice nemá přímý účinek mezi soukromými subjekty, tedy neukládá přímo povinnosti ani spotřebiteli, ani poskytovateli úvěru, je závazná pro stát a jeho orgány, včetně soudů. V rozsudku Soudního dvora ze dne 5. března 2020, ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, byla na základě předběžných otázek vznesených Okresním soudem v Ostravě řešena interpretace čl. 8 , 10 a 23 této směrnice, konkrétně otázka, zda čl. 8 ve spojení s čl. 23 směrnice, zakládá povinnost vnitrostátního soudu aplikovat sankci stanovenou ve vnitrostátní právní úpravě za porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti (tj. i v případě, že se jí spotřebitel aktivně nedovolá). ESD v této souvislosti uvedl:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ (blíže viz citovaný rozsudek). Přestože tedy zákonodárce stanovil sankci za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele jako relativní neplatnost, nejedná se dle názoru soudu o sankci dostatečně účinnou, přiměřenou a odrazující a naopak soud je povinen poskytnout ochranu spotřebiteli tam, kde existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Uložením a řádným splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitelů přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
11. Soud se proto dále zabýval tím, zda dostál věřitel své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka a dospěl k závěru, že nikoliv.
12. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 5. 2. 2018 žalovaná uvedla, že je svobodná, v domácnosti žije se 2 osobami výdělečně činnými a v domácnosti s ní žijí 2 děti do 6 let a 1 do 15 let. Žalovaná bydlí v pronajatém bytě, ve kterém se nachází běžné vybavení domácnosti. Příjmem žalované je rodičovský příspěvek či mateřská ve výši 9 300 Kč a dále„ POB + ČP“ ve výši 21 871 Kč. Výdaje na stravné a výživné činí 5 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč. Žalovaná dle žádosti doložila rozhodnutí o přiznání dávky, výpisy z účtu a čestné prohlášení, případně jiné doklady. Po odečtení potřebných výdajů na domácnost měla žalovaná použitelný příjem ve výši okolo 25 000 Kč měsíčně, nicméně v žádosti není dále specifikováno, co znamená příjem„ POB + ČP“. Z toho důvodu považoval soud za důležité, aby žalobkyně prokázala, jakým způsobem poskytovatel úvěru ověřoval příjem žalované, jelikož ze samotné mateřské či rodičovského příspěvku by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Žalobkyně však neuvedla, jak a zda vůbec její právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované, uvedla pouze, že žalobkyně nemá jiné důkazy o posuzované úvěruschopnosti. Přílohou žaloby nebylo ani rozhodnutí o přiznání dávky či výpisy z účtu, ze kterých by bylo možné ověřit úvěruschopnost žalované. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že věřitel ani na základě výzvy soudu neprokázal, že by dostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť nedokázal objasnit, jakým způsobem ověřoval jiný zdroj příjmů žalované. Bez objasnění příjmů ve výši 21 871 Kč měsíčně však nelze s odbornou péčí úvěruschopnost žalované posoudit.
13. V daném případě se tedy plně uplatní sankce neplatnosti smlouvy nejen dle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , ale rovněž dle ust. § 588 o. z., neboť jednání věřitele odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, spočívající v ochraně společnosti a zejména spotřebitelů, jakožto slabší smluvní strany, před nepřiměřeným zadlužováním. Nárok žalobkyně je třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., žalobkyně má tedy právo na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek, tedy na vrácení poměrné části jistiny, kterou žalovaná dosud neuhradila, neboť v tomto rozsahu vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení. V daném případě si žalovaná půjčila z titulu úvěrové smlouvy částku 15 000 Kč a zaplatila částku 16 700 Kč. Žalovaná tedy uhradila celou částku zapůjčené jistiny. Právo na peněžitou náhradu nevzniká v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Právo na peněžitou náhradu tedy žalobkyni nevzniklo v rozsahu celkových nákladů spotřebitelského úvěru, které představují hrubý nepoměr vzájemného plnění, neboť se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ust. 1970 o. z., výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, která by měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.