Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 469/2020-22
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 49 407,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 22.6.2020 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 19 407,72 Kč s příslušenstvím se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení náhradu nákladů řízení ve výši 4 055,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 22.6.2020 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 19 407,72 Kč s příslušenstvím se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 4 055,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou dne 26.8.2020 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 49 407,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 12.11.2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně úroku ve výši 38 123 Kč a administrativního poplatku ve výši 16 800 Kč, a to ve 42 měsíčních splátkách po 2 022 Kč. Na svou pohledávku žalovaný neuhradil ničeho, a proto došlo ke dni 21.6.2020 k zesplatnění poskytnuté zápůjčky. Předmětem žaloby je částka 49 407,72 Kč, která představuje poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč, neuhrazený úrok ke dni zesplatnění ve výši 9 368 Kč, neuhrazený poplatek za správu zápůjčky ve výši 2 800 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 25.8.2020 ve výši 959,97 Kč, smluvní pokutu za prodlení před zesplatněním ve výši 2 783 Kč, smluvní pokutu za prodlení po zesplatnění ve výši 2 746,75 Kč a náklady na uplatnění ve výši 750 Kč. Dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 26.8.2020 do zaplacení.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku. Podle § 2390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 12.11.2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, což bylo doloženo výdajovým dokladem ze dne 12.11.2019. Žalovaný byl povinen poskytnutou zápůjčku, spolu s úrokem a administrativním poplatkem vrátit v dohodnutých měsíčních splátkách. Celkem byl žalovaný povinen uhradit částku 84 923 Kč. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, upomínku, obchodní podmínky a oznámení o zesplatnění.
10. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, byl žalobce na ústním jednání dne 14.6.2021 poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a předložit relevantní důkazy.
11. Žalobce tvrdil a prokazoval, že před poskytnutím zápůjčky zkoumal úvěryschopnost žalovaného, což doložil výpisy z účtu žalovaného za období 3 měsíců, které předcházely poskytnutí zápůjčky, dále výplatní pásku žalovaného za měsíc listopad 2019 a dále doložil, že žalovaného lustroval, zda není v exekuci, či insolvenci. Pouze z těchto listin žalobce zkoumal úvěryschopnost žalovaného. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.
12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalovaného vyžádal pouze výpisy z bankovního účtu a výplatní pásku. Žádným způsobem však nezjišťoval, ani neověřoval podstatné výdaje žalovaného, jako náklady na bydlení, apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
18. Obezřetnost a důslednost žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem ke skutečnostem vyplývajícím z bankovních výpisů žalovaného. Nelze například přehlédnout skutečnost, že žalovaný v měsíci září 2019 čerpal zápůjčky a úvěry od nebankovních poskytovatelů (právnická osoba – 3 000 Kč; právnická osoba – 5 000 Kč; příjmení jméno příjmení – 36 000 Kč), kdy pouze na základě těchto zápůjček a úvěrů nebyl v debetních číslech. Již tato skutečnost svědčí o tom, že žalovaný nebyl objektivně schopen čerpanou zápůjčku řádně splácet, což se také stalo.
19. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 30 000 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 30 000 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 22.6.2020, neboť podle výzvy žalobce ze dne 7.5.2020 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 21.6.2020. Od 22.6.2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %).
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalobce byl ve sporu úspěšný z 61% (částka 30 000 Kč) a žalovaný z 39% (částka 19 407,72 Kč). Poměr žalobce z úspěchu a neúspěchu ve sporu tak činí 22% z celkových nákladů řízení. Ty byly stanoveny na částku 18 433 Kč a představují odměnu za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 7 vyhlášky č.177/1996 Sb. ), 4x režijní paušál po 300 Kč (§13 odst.3 citované vyhlášky). Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21%, tj. částka 2 856 Kč a soudní poplatek ve výši 1 977 Kč. Poměrná část nákladů činí tak 4 055,26 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. )