Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 103/2021-31
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem, ulice a číslo, PSČ obec a číslo
sp. zn. spisová značka
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 61 897,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku
a) 18 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 28. 6. 2019 do zaplacení,
b) 7 092 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 31. 3. 2019 do zaplacení,
c) 2 994 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 12. 1. 2019 do zaplacení,
a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalobní návrh zamítá co do částky
a) 13 557,22 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 204,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 001,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 17 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
b) 9 088 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 376,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 175,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 125,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 9 125,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
c) 11 165,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 178,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 353,62 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 812,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 7 812,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 619 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku</b> <b>a) 18 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 28. 6. 2019 do zaplacení,</b> <b>b) 7 092 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 31. 3. 2019 do zaplacení,</b> <b>c) 2 994 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 12. 1. 2019 do zaplacení,</b> <b>a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh zamítá co do částky</b> <b>a) 13 557,22 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 204,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 001,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 17 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>b) 9 088 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 376,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 175,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 125,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 9 125,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>c) 11 165,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 178,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 353,62 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 812,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 7 812,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 619 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 61 897,02 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 3. 5. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva1“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 15 650 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 220 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 124 Kč a poplatek za vedené účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 561 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když neuhradil za celou dubu ničeho, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalobkyně z titulu uvedené smlouvy požadovala po žalovaném zaplacení 31 557,22 Kč skládající se z dlužné jistiny 17 999 Kč a poplatků 13 558,22 Kč, kapitalizované úroky 3 001,33 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 2 204,88 Kč, úroky 29 % ročně a zákonné úroky z prodlení ze 17 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 3. 2. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva2“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou, informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 10 600 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 146 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a za komfortní splácení částku ve výši 5 050 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 3. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil splátku naposledy dne 14. 4. 2018, celkem uhradil 4 908 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalobkyně požadovala v tomto případě po žalovaném zaplacení 16 180 Kč skládající se z dlužné jistiny 9 125,28 Kč a dlužných poplatků 7 054,72 Kč, kapitalizované úroky 2 175,87 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 1 376,78 Kč, úroky 29 % ročně a zákonné úroky z prodlení z 9 125,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 17. 11. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva3“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou, informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a za komfortní splácení částku ve výši 5 891 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 1. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil splátku naposledy dne 14. 4. 2018, celkem uhradil 11 006 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalobkyně požadovala v tomto případě po žalovaném zaplacení 14 159,80 Kč skládající se z dlužné jistiny 7 812,12 Kč a dlužných poplatků 6 347,68 Kč, kapitalizované úroky 2 353,62 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 1 178,65 Kč, úroky 29 % ročně a zákonné úroky z prodlení ze 7 812,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 29. 4. 2021.
5. Smlouvou o zápůjčce číslo (smlouva3) ze dne 17. 11. 2017, tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 26 283 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 14 000 Kč, úroků v celkové výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování a doručení 3 888 Kč a poplatku za administrativní činnost 5 891 Kč. Zápůjční úroková sazby činila 29 % p.a. Článek 18 umístěný ke konci smlouvy uvádí, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Žalovaný uhradil celkem 11 006 Kč, když uhradil 21. 11. 2017, 13. 12. 2017, 3. 2. 2018 vždy 2 000 Kč, 13. 1. 2018 uhradil 1 500 Kč, 16. 3. 2018 uhradil 1 756 Kč a 14. 4. 2018 uhradil 1 750 Kč.
6. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 3. 2. 2018 (smlouva2), tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 377 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 22 600 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 12 000 Kč, úroků v celkové výši 2 146 Kč, poplatku za zpracování a doručení 3 404 Kč a poplatku za administrativní činnost 5 050 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a. Článek 18 umístěný až v jejím závěru na čtvrté straně smlouvy, uvádí, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Žalovaný však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácel, uhradil pouze 4 908 Kč, poslední splátku učinil 14. 4. 2018. Ač měl týdně splácet 377 Kč, uhradil 11. 2. 2018 částku 400 Kč, 14. 2. 2018 a 14. 4. 2018 vždy po 1 500 Kč a dne 16. 3. 2018 po 1 508 Kč.
7. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 3. 5. 2018 (smlouva1), tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 561 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 33 650 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 18 000 Kč, úroků v celkové výši 3 220 Kč, poplatku za zpracování a doručení 7 124 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení 5 306 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a. Žalovaný však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácel, neuhradil vůbec nic.
8. K úhradě dlužné částky vč. úroků a úroků z prodlení byla vyzvána minimálně předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021 odeslané mu dle podacího lístku dne 29. 1. 2021.
9. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 20. 1. 2020 odeslaným 14. 2. 2020 dle podacího lístku.
10. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na svůj dluh něčeho uhradil či že by jeho závazek již zanikl.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smluv o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 18 000 Kč (smlouva1), 12 000 Kč (smlouva2) a 14 000 Kč (smlouva3), které se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných týdenních splátkách po 561 Kč, 377 Kč, resp. 439 Kč. V případě smlouvy1 neuhradil žalovaný ničeho, v případě smlouvy2 uhradil 4 908 Kč a v případě smlouvy1 uhradil 11 006 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávky postoupením. Soud dané smlouvy posoudil jako smlouvy o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač jsou tak nazvány).
21. Uzavřené smlouvy byly všechny posouzeny jako spotřebitelské, v nichž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k jejich platnému uzavření. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
22. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
23. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
24. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
25. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje a příjmy žalovaného, když vycházela pouze z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nákladů na bydlení. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Tvrzené výdaje žalovaného bez jejich doložení je nedostatečné. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady o příjmu, když vycházela z výplatních pásek a rozhodnutí o pracovní smlouvy, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů, apod. Žalovaný v průběhu splácení první a druhé sumy finančních prostředků tyto hradil nikoli dle smlouvy, ale v jiných, nesjednaných částkách. V průběhu 6 měsíců s ním právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela 3 smlouvy, z čehož je zřejmé, že žalovanému dříve poskytnuté prostředky nestačily, přičemž v době uzavření poslední smlouvy byl žalovaný již v prodlení s úhradami splátek dle dříve uzavřených smluv. Dle soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dostatečně obezřetně.
26. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
27. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy1 částku 18 000 Kč, na kterou nebylo ničeho uhrazeno. Žalobkyně tak má právo na vrácení této částky v plné výši. Poslední splátka měla být uhrazena 27. 6. 2019, proto byly dány žalovanému k úhradě i zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího, tedy od 28. 6. 2019, až do zaplacení této dlužné částky ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. bod a/).
28. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 13 557,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 204,88 Kč, kapitalizovaného úroku 3 001,33 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku 29 % ročně z částky 17 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II. bod a/).
29. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dále žalovanému dle smlouvy2 částku 12 000 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno pouze 4 908 Kč. Dle smlouvy měla poslední splátka být uhrazena 30. 3. 2019. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 7 092 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 31. 3. 2019 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. bod b/).
30. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 9 088 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 376,78 Kč, kapitalizovaného úroku 2 175,87 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku 29 % ročně z částky 9 125,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II. bod b/).
31. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dále žalovanému dle smlouvy3 částku 14 000 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno pouze 11 006 Kč. Dle smlouvy měla poslední splátka být uhrazena 11. 1. 2019. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 2 994 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 12. 1. 2019 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. bod c/).
32. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 11 165,80 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 178,65 Kč, kapitalizovaného úroku 2 353,62 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku 29 % ročně z částky 7 812,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II. bod c/).
33. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 476 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 619 Kč (výrok III.).
34. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšnější (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení) žalovaný a měl tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši (42 %). Jelikož žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.
35. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody pro jiný postup.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení prostřednictvím
Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.