Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 52/2021-71
Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobce: právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
zastoupený titul jméno příjmení,
advokátkou se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 4.075,14 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.875,14 Kč s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3.875,14 Kč za dobu od 1. ledna 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 200 Kč s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 200 Kč za dobu od 1. ledna 2017 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.231 Kč k rukám titul jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec a číslo, ulice číslo do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.875,14 Kč s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3.875,14 Kč za dobu od 1. ledna 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 200 Kč s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 200 Kč za dobu od 1. ledna 2017 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.231 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec a číslo], [ulice] [číslo] do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 4.075,14 Kč s úrokem z prodlení z částky 4.075,14 Kč ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle Zákaznické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo poskytoval veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. AUDIOTEX (speciální čísla se zvýšenou sazbou). V rozporu s ujednáním ve shora uvedené smlouvě žalovaný za tyto služby žalobci nezaplatil vyúčtované ceny, celkem v částce 3.875,14 Kč. Vyjma této částky žalobce dále požaduje zaplacení částky 200 Kč jako„ poplatek za vystavení splátkového kalendáře za dlužná vyúčtování služeb“. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
Žalovaný se – ač k tomu soudem vyzván usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 49 C 52/2021 -62 – ve věci nevyjádřil.
Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:
Na základě účastnické smlouvy číslo ze dne 16. 6. 2016, jejíž nedílnou součástí byly mj. Všeobecné podmínky společnosti právnická osoba Touto smlouvou (ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobce) se žalobce mj. zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkované služby, tzv. služby třetích stran, a žalovaný se zavázal za to žalobci platit úplatu. Žalovaný služby třetích stran využíval prostřednictvím telefonního čísla číslo mj. v období říjen – prosinec 2016, za což mu žalobce vystavil pět faktur, poslední z nich byla splatná ke dni 31. 12. 2016, celkem byla na službách AUDIOTEX vyúčtováno 3.875,14 Kč. Žalovaný tyto částky nezaplatil do dat splatnosti ani později. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení vyúčtované částky, marně.
Pokud jde o právní posouzení, soud je příslušný k projednání věci podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích, neboť poskytované služby třetích stran nejsou službami elektronických komunikací (shodně též rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2010, č. j. Konf 99/2006 -2007).
Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací na základě objednávky žalovaného akceptované žalobcem (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb. ). Na základě této se žalovaný zavázal řádně a včas hradit zaslaná vyúčtování poskytnutých služeb k telefonnímu číslu číslo. Žalovaný využitím vlastní sítě žalobce odebral tzv. služby třetích osob a to v období říjen – prosinec 2016 za cenu 3.875,14 Kč, což mu bylo vyúčtováno pěti fakturami, splatnost poslední z nich byla ke dni 31. 12. 2016. Vyúčtované částky žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním účastníků nezaplatil. Soud mu proto uložil, aby dlužnou částku v celkové výši 3.875,14 Kč žalobci zaplatil spolu s úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši 8 % ročně (výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , nicméně soud je vázán žalobním návrhem žalobce, který se domáhal úroku z prodlení pouze ve výši 8 % ročně) za dobu od 1. 1. 2017 (neboť mj. v tomto období byl žalovaný skutečně v prodlení se zaplacením) do zaplacení. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 200 Kč („ poplatek za vystavení splátkového kalendáře“) s úroky z prodlení z této částky za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení. Nárok na zaplacení této částky žalobce opíral o obsah svého Ceníku tarifů a služeb. Účastnická smlouva, kterou spolu uzavřeli žalobce a žalovaný, je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou (srov. ustanovení § 419, § 1810 an. o. z.). Všeobecné obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, Sazebníky poplatků, Ceníky apod. obecně mají sloužit zejména k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nesmějí však sloužit k tomu, aby do nich – v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě - skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka či ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 ). Z těchto důvodů tedy soud žalobu v části, v níž se domáhal žalobce zaplacení částky, jež je svým charakterem smluvní pokutou, na niž ovšem žalobci měl vzniknout nárok podle ustanovení obsaženého v Ceníku žalobce, nikoli podle smluvního ujednání účastníků řízení, zamítl. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 200 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalobci na zaplacení částky 200 Kč podle právního názoru soudu nevznikl nárok, a žalovaný se proto neoctl v prodlení s jejím zaplacením. I kdyby však žalobci právo na zaplacení částky 200 Kč vzniklo a žalovaný byl v prodlení s jejím zaplacením, nebylo by ani teoreticky možné právo na zaplacení úroku z prodlení z této částky přiznat, neboť by se jednalo o příslušenství z příslušenství, nikoli příslušenství pohledávky (náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou podle ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky). Jednalo by se tedy o nepřípustný anatocismus.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 95 %, žalovaný v rozsahu 5 %, rozdíl je tedy 90 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tj. 90 %, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 1.231 Kč.
Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.231 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.