Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 C 121/2019-41

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429

sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město

za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

o zaplacení 114 588 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 114.588,00 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně od 30.4.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 114.588,00 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně od 30.4.2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 114.588 Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného před Okresním soudem Praha – západ sp.zn. , ve kterém se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s bývalou partnerkou jméno příjmení (nyní příjmení), a to ohledně nemovitých věcí. Řízení bylo zahájeno dne 22.5.2014 a skončeno až po zpětvzetí žaloby dne 1.2.2019. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 21.12.2016 č.j. -253, který byl k odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Praze č.j  - 300 zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Po určité době raději účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu a žalobce vzal žalobu zpět. Řízení trvalo od 22.5.2014 do 1.2.2019, tedy více než 4 roky a 7 měsíců, což byla pro oba účastníky naprosto nepřiměřená délka řízení. Žalobce má přitom pocit, že byl soudem k mimosoudní dohodě de facto dotlačen v důsledku procesních chyb soudu prvního stupně a významně rostoucích nákladů, přičemž dohoda pro něj nebyla nijak výhodná. Navíc v průběhu řízení docházelo z důvodu nuceného setrvání ve spoluvlastnictví k mimořádnému vyhrocování vztahů mezi účastníky a konfliktům, přičemž jedním z důvodů byl i postoj tehdejší žalované, která odmítala žalobci hradit bezdůvodné obohacení, které vznikalo jejím užíváním nemovitosti. Ke komplexní hmotněprávní dohodě mezi účastníky došlo až v okamžiku, kdy bylo jasné, že Okresní soud Praha - západ v řízení o bezdůvodné obohacení pod sp.zn. žalobci vyhověl. Žalobce uvedl, že řízení sp.zn. přitom nebylo právně extrémně složité, byť uznal určitou procesní aktivitu obou účastníků, zároveň však zdůraznil, že sporné nemovitosti byly jediným vlastnictvím žalobce a neměl se svými dvěma dětmi, které se během řízení narodily, jiného ubytování. Z toho tedy dovozoval zásadní význam řízení. V řízení dle žalobce docházelo k průtahům, když po kasačním rozhodnutí odvolacího nadto soud prvního stupně nařizoval jednání s tříměsíčními intervaly, žalobce dále z poučení, kterého se mu dostalo při prvním jednání po kasačním rozhodnutí, dovodil, že řízení neskončí ani za další 3 roky. Proto tedy vzal žalobu zpět. V souvislosti s délkou řízení žalobce uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění, který vyčíslil ve výši 25.000 Kč za každý rok řízení (první dva roky souhrnně), celkem tedy 114.588 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 24.4.2019, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 30.4.2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu , za nemajetkovou újmu ve výši 114.588 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeném Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. jako soudu I. stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 17.1.2020, přičemž žalovaná konstatovala, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění nebylo žalobci poskytnuto. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení sp. zn. s tím, že trvalo přibližně 4 roky a 8 měsíců, vyznačovalo se určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků, řady listinných důkazů a znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Účastníci žádali o odročení, byl jim poskytnut prostor k mimosoudním jednáním. Délka řízení byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži, současně však potřeba vypořádat se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný, když se nejedná o věc trestní, opatrovnickou, pracovněprávní, o osobním stavu či věc týkající se života nebo zdraví. Uzavřela, že v postupu soudu k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně a délka řízení, která byla zejména ovlivněna složitostí věci, nebyla nijak zásadně excesivní. Pokud žalobce shledával průtahy v řízení v časovém intervalu mezi jednotlivými jednáními, tato naopak žalovaná shledala přiměřenými. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ č.j. - 253 ze dne 21.12.2016 bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k blíže specifikovaným nemovitostem, tyt byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované jméno příjmení. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 711.050,00 Kč, a dále doplatit hypoteční úvěr ve výši 3, 030.631,10 Kč. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o povinnosti účastníků zaplatit náhradu nákladů řízení státu.

4. Odvoláním do rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 21.12.2016, č.j.  – 253, kterým se žalobce odvolával do uvedeného rozsudku.

5. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j.  – 300 ze dne 31.8.2017 byl rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 21.12.2016, čj.  – 253 zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dle odůvodnění uvedeného rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně trpí uvedenými vadami, které by však bylo možno odstranit v odvolacím řízení, avšak v části, týkající se tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví je nepřezkoumatelný pro vnitřní rozpornost odůvodnění a nedostatek důvodů. Soud I. stupně přestože vyzval žalobce k navržení důkazů k prokázání tvrzení a tyto důkazy provedl, odmítl důkazy hodnotit a posoudil je jako nadbytečné, aniž by uvedl z jakých konkrétních důvodů takto postupoval. Stejně tak neodůvodnil svůj závěr o neprokázání tvrzení, že prostředky získané z úvěrů mezi žalobcem, byly použity na pořízení a výstavbu předmětných nemovitostí, a že tyto úvěry převážně platil žalobce a nevyhodnotil rovněž provedené důkazy, aniž by řádně poučil žalobce, nesoucího břemene důkazní ke svým tvrzením. Za takového stavu, kdy tedy soud I. stupně neučinil žádná skutková zjištění, by bylo odvolacím soudem nuceno zopakovat velmi rozsáhlé dokazování, provedené již soudem I. stupně, ale nijak nevyhodnocené, což je v rozporu s přezkumným účelem odvolacího řízení. Proto tedy uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení současně s pokynem, aby soud tedy vyzval účastníky k doplnění tvrzení ohledně doby vedení společné domácnosti, a dále k navržení důkazů ke všem sporným otázkám, které soud nepovažuje z provedených důkazů za prokázané s tím, že zejména ohledně skutečného použití prostředků z úvěru, a splácení těchto úvěrů. Současně má soud I. stupně účastníky poučit o následných následcích spojených s nesplněním těchto výzev a vše zachytí do protokolu o jednání. Navržené důkazy poté zhodnotí a ve věci znovu rozhodne. V novém rozhodnutí se vypořádá podle zásady volného hodnocení důkazů.

6. Dle dohody spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, uzavřené mezi jméno příjmení, tehdejší žalovanou, a celé jméno žalobce dne 9.1.2019 s ověřenými podpisy obou účastníků, bylo vlastnictví sporné nemovitosti vypořádáno.

7. Usnesením Okresního soudu Praha – západ z 15.1.2019 č.j.  – 383 bylo řízení zastaveno s ohledem na zpětvzetí žaloby. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o povinnosti účastníků zaplatit náhradu nákladů řízení státu.

8. Dle prostého výpisu list vlastnictví ze Seznamu nemovitostí, u obec z katastru nemovitostí, vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ, platného k 7.8.2019, je žalobce vlastníkem pozemku p.č. st. 128, jehož součástí je stavba, pozemku st. 129, jehož součástí je rovněž stavba a pozemku číslo a číslo, to vše v katastrálním území Dobříč. Na LV nejsou zapsány žádné stavby.

9. Usnesením Okresního soudu Praha – západ, č.j.  – 122 z 15.1.2019 byl rozsudek Okresního soudu Praha – západ v uvedené věci zrušen, řízení bylo zastaveno, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o povinnosti účastníků nahradit náhradu nákladů řízení státu.

10. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ č.j.  – 112 ze dne 4.12.2018 bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 180 000 Kč s příslušenstvím, dále částku 21 332 Kč s příslušenstvím, žaloba byla co do částky 10 666 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Dále bylo řízení co do částky 38 061 Kč s příslušenstvím, částky 14 000 Kč s příslušenstvím a částky 7 416 Kč s příslušenstvím zastaveno. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobce a oběma účastníkům bylo uloženo uhradit náhradu nákladů řízení státu.

11. Ze spisu Okresního soudu Praha – západ sp.zn. soud zjistil následující: Dne 22.5.2014 byla podána žalobcem celé jméno žalobce proti jméno příjmení žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemovitostí, které jsou zde specifikovány. Soud vyzval 26.5.2014 žalobce k zaplacení soudního poplatku za návrh. Žalobce uvedenému vyhověl 11.6.2014. Poté soud 13.6.2014 zaslal žalobu žalované, aby se k ní vyjádřila ve lhůtě 30 dnů od doručení. Žalovaná se 17.7.2014 vyjádřila ve věci, přičemž doplnila listinné přílohy. Vyjádření žalované bylo zasláno žalobci 21.7.2014. Poté soud ve věci nařídil ústní jednání, a sice 26.8.2014 na 20.10.2014. Žalobce požádal o odročení uvedeného jednání, nařízeného na 20.10.2014, a sice pro kolizi s dříve nařízeným jednáním. Soud vyzval žalobce 4.9.2014 k doložení dokladu, že se jedná skutečně o kolizi s dříve nařízeným jednáním, čemuž žalobce 8.9.2014 vyhověl předložením protokolu z jednání ve věci , vedené před Krajským soudem v Hradci Králové, kdy 21.5.2014 při jednání bylo řízení odročeno za účelem doplnění dokazování, a sice na 20.10.2014 a dále výpisem o průběhu řízení z aplikace InfoSoud ke dni 8.9.2014. Soud žádosti žalobce vyhověl 25.9.2014, kdy jednání odročil na 3.11.2014. Dne 14.10.2014 požádala o odročení jednání právní zástupkyně žalované s ohledem na, rovněž kolizi s jednáním, přičemž předložila protokol o jednání ve věci , vedené před Obvodním soudem pro Prahu 1, kdy uvedené jednání bylo nařízeno daného dne z 22.5.2014, a za účelem pokračování v dokazování tedy bylo odročeno na 3.11.2014. Soud žádosti žalované vyhověl 15.10.2014 a jednání odročil na 15.12.2014. Uvedeného dne soud ve věci nejednal, neboť zástupce žalobce uvedl, že v mezidobí účastníci mimosoudně jednali a je předpoklad, že by mohli dospět k uzavření mimosoudní dohody. Zástupci účastníků proto požádali o odročení daného jedná s tím, že dají soudu do číslo vědět, jakým způsobem dopadla mimosoudní jednání. Soud proto jednání odročil přímo při jednání na 2.2.2015, aniž jednání zahajoval. Dne 2.2.2015 soud ve věci zahájil jednání s tím, že v mezidobí sice došlo k setkání účastníků a k mimosoudnímu jednání, nicméně k uzavření dohody nedošlo a byla tedy přednesena žaloba. Rovněž byli účastníci poučeni o koncentraci řízení. Poté bylo jednání odročeno na neurčito s tím, že žalobci byla poskytnuta 15 denní lhůta k doplnění důkazů a tvrzení a zároveň bylo zástupci žalobce uloženo, aby doplněné podání doručil přímo zástupkyni žalované v téže lhůtě. Žalobce 17.2.2015 doplnil svá žalobní tvrzení a návrh na provedení důkazů. Dne 18.2.2015 dále předložil soudu rodný list svého syna a další důkazy, které se mají vztahovat k tvrzením uvedeným v jeho vyjádření. Dne 19.2.2015 dále žalobce znovu doplnil své vyjádření, obsahově totožně jako již předtím bylo doloženo. Žalovaná 2.3.2015 doložila listinné přílohy ve věci a rovněž vyjádření žalované k tvrzením a důkazům žalobce. Soud její vyjádření přeposlal zástupci žalobce 3.3.2015, přičemž 31.3.2015 nařídil ve věci ústní jednání na 13.5.2015, k němuž předvolal účastníky. Dne 4.5.2015 se ve věci vyjádřila právní zástupkyně žalované. Dne 11.5.2015 podal žalobce repliku k vyjádření žalované. Dne 13.5.2015 poté soud ve věci jednal, vyslechl ve věci žalobce a jednání odročil na 15.6.2015 za účelem výslechu žalované. Uvedeného dne vyslechl žalovanou a poté za účelem výslechu svědků příjmení, příjmení, příjmení, příjmení a příjmení jednání odročil na 17.8.2015 Tyto svědky poté následně 16.6.2015 předvolal. Dne 3.7.2015 se žalobce vyjádřil k navrženému výslechu svědka jméno příjmení. Dne 17.7.2015 doplnil své vyjádření. Dne 17.8.2015 poté soud provedl výslech svědkyně příjmení a svědka příjmení s tím, že jednání za účelem výslechu svědka příjmení a příjmení odročil na 12.10.2015. Svědky poté 28.8.2015 k jednání předvolal. Dne 15.9.2015 avizoval svědek příjmení, že se k jednání dostavit nemůže z časových důvodů. Dne 29.9.2015 ve věci podala vyjádření zástupkyně žalované. Dne 12.10.2015 soud přistoupil k výslechu svědka příjmení, a dále svědka příjmení. Poté jednání odročil za účelem seznámení se s listinnými důkazy a podáním žalobce a čtení všech listinných důkazů, které jsou založeny ve spise, na 2.12.2015. Dne 9.10.2015 podal žalobce ve věci repliku a doplnil další tvrzení. Dne 20.11.2015 doplnila žalovaná další důkazy a tvrzení ve věci. Její vyjádření bylo zasláno žalobci 23.11.2015. Poté bylo 2.12.2015 ve věci provedeno obsáhlé dokazování listinnými důkazy, které jsou založeny ve spise, a dále bylo jednání za účelem výslechu svědka příjmení odročeno na 18.1.2016 (pozn. soudu – při přepisu protokolu z ústního jednání dne …. byla nedopatřením vypuštěna následující část protokolace: Dne 4.12.2015 žádala zástupkyně žalované o odročení jednání pro kolizi s jiný jednáním, které rovněž doložila. Žalobce se k žádosti žalované o odročení jednání téhož dne vyjádřil s tím, že uvedl termíny, kdy je rovněž již vytížen. Soud poté dne 9.12.2015 nařídil další jednání na 1.2.2016. Svědek příjmení se dne 20.1.2016 z jednání omluvil a zaslal y, které dle jeho názoru v dané věci mohou být přínosné. Žalobce dne 25.1.2016 doplnil návrh na dokazování. Při jednání 1.2.2016 soud provedl část důkazů a jednání za účelem předvolání svědka příjmení a K. celé jméno žalobce odročil na 29.2.2016. Žalovaná se k dokazování vyjádřila podání ze dne 8.2.2016. Při jednání 29.2.2016 soud vyslechl oba svědky a jednání za účelem ustanovení znalce odročil na neurčito. Poté dne 3.3.2016 ve věci ustanovil znalce ke stanovení ceny sporné nemovitosti ve lhůtě 60 dnů od doručení spisu a oběma účastníkům uložil povinnost složit zálohu na náklady posudku do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalovaná dne 15.3.2016 složila zálohu na náklady znaleckého posudku, žalobce dne 5.4.2016. Spis byl poté 7.4.2016 zaslán znalci k vyhotovení posudku. Dne 14.6.2016 soud urgoval vyhotovení znaleckého posudku u znalce. Znalec 27.6.2016 soud informoval o provedeném místním šetření a požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení posudku do 25.7.2016, čemuž soud vyhověl. Dne 2.8.2016 byl soudu doručen znalecký posudek v dané věci, soud jej 3.8.2016 rozeslal účastníkům řízení. Dne 31.8.2016 soud přiznal znalci znalečné. Poté dne 10.10.2016 vyplatil znalci odměnu. Dne 31.10.2016 soud ve věci nařídil další jednání na den 12.12.2016. Žalobce dne 2.12.2016 doplnil do spisu další y a závěrečný návrh v věci. Jeho podání bylo zasláno žalované dne 6.12.2016. Dne 12.12.2016 soud provedl další důkazy a jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročil na 21.12.2016. Uvedeného dne podílové spoluvlastnictví účastníků ohledně sporných nemovitostí zrušil a nemovitosti přikázal do vlastnictví žalované, které současně uložil povinnost zaplatit žalobci částku 711 050 Kč a doplatit hypotéční úvěr ve výši 3 030 631,10 Kč, dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a povinnosti obou účastníků zaplatit náhradu nákladů řízení státu. Lhůta k vyhotovení rozsudku byla poté prodloužena do 15.3.2017. Rozsudek byl 13.3.2017 vyhotoven a následující den rozeslán účastníkům. Dne 17.3.2017 podal žalobce proti rozsudku blanketní odvolání. Dne 31.3.2017 žádala žalovaná vyznačení doložky právní moci na uvedeném rozsudku. Dne 18.4.2017 vyzval soud žalobce k doplnění blanketního odvolání proti uvedenému rozsudku. Žalobce odvolání doplnil dne 2.5.2017. Soud poté 2.5.2017 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání a současně odvolání odeslal žalované. Dne 16.5.2017 žalobce uhradil soudní poplatek za odvolání a věc byla číslo předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 26.5.2017 se žalovaná k odvolání žalobce vyjádřila. Dne 1.6.2017 žádal žalobce o zaslání potvrzení přijetí žaloby v uvedené věci pro účely katastrálního řízení. Soud poté ověřoval 14. - 15.6.2017, zda bylo potvrzení zasláno žadateli. Dne 16.6.2017 poté odvolací soud nařídil ve věci jednání na 31.8.2017 a téhož dne zaslal spis soudu prvního stupně k vyřízení žádosti žalobce o zaslání potvrzení podání žaloby za účelem katastrálního řízení. Spis byl po vyřízení žádosti vrácen odvolacímu soudu dne 21.6.2017. Dne 31.8.2017 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k opětovnému rozhodnutí. Lhůta k vyhotovení usnesení soudu odvolacího byla dne 26.9.2017 prodloužena o 30 dní. Dne 2.10.2017 doplnil žalobce ve věci své vyjádření o probíhajícím mimosoudním jednání. Rozsudek byl poté 30.10.2017 vyhotoven a rozeslán účastníkům řízení, následně byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 3.11.2017 vyzval soud účastníky k předložení návrhů na doplnění dokazování ve lhůtě 15 dnů a dne 27.11.2017 nařídil ve věci jednání na 5.2.2018. Dne 4.12.2017 oznámila zástupkyně žalované ukončení právního zastoupení. Téhož dne doplnil žalobce navržené důkazy, kdy trval na výslechu svědků. Při jednání 5.2.2018 účastníci znovu nadnesli mimosoudní vypořádání, přičemž požádali o poskytnutí lhůty k doplnění svých návrhů na dokazování.) Jednání poté bylo odročeno na neurčito. Dne 6.3.2018 požádal zástupce žalobce o zaslání protokolu z daného jednání. Dne 7.3.2018 se ve věci vyjádřil žalobce a doplnil skutková tvrzení a označil důkazy. Opět jeho podání bylo následně 13.3.2018 zasláno zástupci žalované. Dne 20.3.2018 sdělil právní zástupce žalobce, že klient předloží jím označené důkazy v písemné podobě přibližně do konce dubna 2018. Pokusí se tak učinit tak, aby byly co nejlépe systematizovány a soudu se s nimi dobře pracovalo při jejich provádění. Soud poté 9.4.2018 nařídil ve věci ústní jednání na 6.6.2018. Předvolání se nepodařilo doručit účastníkům. Soud tedy 14.5.2018, následně tedy zaznamenal do spisu záznam, že zástupce žalované telefonicky požádal o odročení jednání z důvodu dovolené. Dne 11.5.2018 žalobce založil avizované důkazy, a dále žalovaná 14.5.2018 požádala o odročení jednání s ohledem na již předchozí avizovanou dovolenou. Soud žádosti žalované 15.5.2018 vyhověl a jednání odročil na 8.8.2018. Dne 3.8.2018 podala ve věci žalovaná repliku. Dne 8.8.2018 soud ve věci jednal s tím, že žalobce žádal soud, aby přesně účastníkům vysvětlil, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoli s tím, že od toho by se dále odvíjela strategie žalobce v dalším řízení. Soud jej nato poučil, že to, co považuje za prokázané, vyplývá již z rozhodnutí soudu I. stupně. V tom případě zástupce žalobce uvádí, že se domnívá, že toto rozhodnutí je překonané rozhodnutím Krajského soudu v Praze, a dle svého názoru tedy bude žalobce prokazovat vše. Dále soud vyslechl ve věci žalobce a jednání za účelem pokračování výslechu žalobce a přečtení listinných důkazů, odročil na 5.9.2018. Dne 5.9.2018 požádal žalobce o provedení oprav v protokolu, kdy uvedl některé nepřesnosti, a dále byl vyslechnut. Poté bylo jednání za účelem pokračování v čtení listinných důkazů, kdy tyto byly v rámci jednání rovněž čteny, odročeno na 5.11.2018. Dne 26.10.2018 soud jednání odročil, s ohledem na nemoc soudce, na 5.12.2018. Žalobce 26.11.2018 dále doplnil a založil důkazy ve věci. Opis jeho podání byl následně přeposlán zástupkyni žalované 28.11.2018. Žalobce 5.12.2018, s ohledem na pokročilý stav jednání mezi stranami o dosažení mimosoudního vyřešení věci, požádal o odročení nařízeného jednání na 5.12.2018 s tím, že o toto odročení by měla žádat také protistrana. Protistrana skutečně 5.12.2018, s ohledem na probíhající mimosoudní řešení sporu, požádala o odročení jednání. Uvedeného dne, tedy 5.12.2018 soud ve věci jednání odročil na 30.1.2019. Dne 14.1.2019 bylo ve věci podáno zpětvzetí žaloby, kdy účastníci mezi sebou vypořádali vzájemné vztahy a soud návrhu na zastavení řízení 15.1.2019 vyhověl, přičemž řízení zastavil, žádnému z účastníku nepřiznal náhradu nákladů řízení a oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 1.2.2019.

12. Žádostí z dne 24.4.2019 uplatnil žalobce u žalované nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené délkou řízení, vedeného u Okresního soudu Praha – západ pod sp.zn. , a to ve výši 114 588 Kč.

13. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze 30.4.2019 žalovaná potvrdila, že téhož dne obdržela žádost žalobce o předběžné projednání nároku, který je projednáván v žalobě.

14. Dle stanoviska žalované ze 17.1.2020 byla žádost žalobce z 30.4.2019 vypořádána s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a žádost o odškodnění byla odmítnuta.

15. Co se týče plné moci JUDr. jméno příjmení, LL.M., kterou udělila jméno příjmení, tehdejší žalovaná v uvedeném řízení, tuto soud nečte, protože se jedná o nadbytečný důkaz.

16. Dle , zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

18. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

19. Dle ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

20. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

21. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

22. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Dle ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně .

26. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Posuzované řízení trvalo přibližně 4 roky a 8 měsíců (4.7.2011 – 19.8.2016) a tato jeho délka odpovídala složitosti věci, její právní a procesní náročnosti a nebyla shledána období nečinnosti soudu. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval ve věci dvakrát, soud odvolací jednou a všechny soudy činily úkony v přiměřených lhůtách, kdy nejdelší prodleva mezi jednotlivými úkony soudu byla přibližně 3 měsíce, což je naprosto přiměřené. Ve věci byli vyslechnuti čtyři svědci, přičemž tyto se soudu nezdařilo předvolat k jedinému jednání a musel je předvolávat opakovaně. jméno délka řízení byla prodloužena v důsledku procesního chování obou účastníků, kteří opakovaně žádali o odročení jednání. Zástupce žalobce jednou avizoval kolizi s jiným jednáním dne 20.10.2014, jednou žádal o poskytnutí času k mimosoudním jednáním mezi účastníky přímo při jednání 15.12.2014, které tak nemohlo být konáno. Rovněž žalobce žádal o odročení jednání ze dne 15.12.2018, a to s ohledem na pokročilá mimosoudní jednání účastníků. V této souvislosti nutno rovněž zdůraznit, že v průběhu celého řízení spolu účastníci mimosoudně jednali. Žalobce se na délce řízení podílel rovněž opožděným zaplacením zálohy na náklady důkazu, která měla být složena na účet soudu do 17.3.2016, zatímco žalobce ji uhradil až 5.4.2016, čímž pozdržel vyhotovování znaleckého posudku v dané věci. Žalobce se na délce řízení podílel podáním blanketního odvolání do rozsudku soudu prvního stupně, který jej musel k doplnění odvolání vyzývat. Rovněž se žalobce na délce řízení podíle i tím, že opožděně reagoval na výzvy soudu k zaplacení zálohy na náklady znaleckého posudku či doplnění důkazů, kdy tak činil až se zpožděním i několika týdnů, mimo jiné po jednání soudu ze dne 5.2.2018, kdy mu byla poskytnuta 30 lhůta k doplnění důkazů, sám avizoval dodat tyto y do konce dubna 2018, namísto toho je předložil až 11.5.2018. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto zamítl. S ohledem na uvedené soud již považoval za nadbytečné zabývat se tvrzeným významem řízení pro žalobce, protože ve věci není dán odpovědnostní titul.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle . Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě dne 29.1.2020, načež se připravovala k ústnímu jednání dne 16.2.2021 a tohoto jednání se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada za 3 úkony po 300 Kč, celkem tedy 900 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.