Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 71/2021-65
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným údaje o zástupci
pro zaplacení 2 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 2.160 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 350,42 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1.440 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 2.160 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 350,42 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1.440 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soud v Prostějově dne 28. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi ní a žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 20. 12. 2017.
2. Žalovaný s žalobou vyjádřil nesouhlas. Uvedl, že úvěr splatil již dne 13. 2. 2018 částkou 3 589 Kč.
3. Ve věci bylo dne 11. 8. 2021 konáno ústní jednání. Soud u ústního jednání provedl navržené důkazy a učinil následující závěr o skutkovém stavu.
4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru číslo kterou se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč žalobkyni (smlouva o úvěru z 20. 12. 2017, kopie OP a RL, potvrzení o platbě). Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného výpisem z jeho účtu a výpisem z databáze EUCB (výpis z účtu žalovaného, výpis EUCB vč. elektronické komunikace). Žalovaný žalobkyni vyzval dne 24. 1. 2018 ke sdělení konečné dlužné částky a dne 13. 2. 2018 uhradil na její bankovní účet částku 3 589 Kč (potvrzení o platbě ze dne 19. 4. 2021, e-mail ze dne 24. 1. 2018). Žalovaný byl vyzýván k úhradě tvrzeného dluhu před podáním žaloby (elektronická výzva k úhradě, předžalobní výzva).
5. Závazek žalobkyně a žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 2 500 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.). Žalobkyni v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalovaného prokázala. Soudu byl předložen pouze výpis z účtu žalovaného a výpis z databáze EUCB. Žalobkyně se tedy zejména vůbec nezabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného. Neověřila příjem ze zaměstnání žalovaného, jeho náklady na domácnost a jiné výdaje, ani se nezabývala tím, zda žalovaný nemá dluhy vůči jiným věřitelům.
6. Lze tedy shrnout, že žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně s odbornou péčí neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 2 500 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
7. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 2 500 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný již žalobci uhradil částku 3 589 Kč, tedy částku vyšší než jemu poskytnutých 2 500 Kč, dospěl soud k závěru, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalovaného nestíhá. Soud z těchto důvodů žalobu zamítnul (odst. I. výroku).
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně zcela úspěšný a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Jelikož se však žalovaný náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud tak, jak je uvedeno v odst. II. výroku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.