Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 18/2021-99
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
pro zaplacení 313 239,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 106 000 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 204,21 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 313 239,73 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 21. 1. 2021 do zaplacení se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 106 000 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 204,21 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 313 239,73 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 21. 1. 2021 do zaplacení se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 419 239,73 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení žalovaného účastníkem řízení vedeného Městským soudem v Brně, sp. zn. 46 C 33/2010, zahájeného dne 10. 3. 2010 a pravomocně skončeného dne 28. 1. 2020. Předmětem řízení byl doplatek ceny díla ve výši 578 049,10 Kč s příslušenstvím. Ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. Žalobce byl nucen vyhledat odbornou pomoc při bránění svých práv a věnovat svůj čas i finance, přičemž výsledkem bylo, že nárok je opodstatněný ze 17 %, soud nařizoval jednání v dlouhých časových intervalech. Samotné řízení nijak složité nebylo. Na průtazích se žalobce nepodílel. K významu řízení uvedl, že nárok na doplatek ceny díla nebyl dle jeho názoru oprávněný, žalobce byl nucen zaplatit mnohem vyšší částku, neboť v průběhu řízení narostla oprávněná část nároku o úrok z prodlení. Žalobce je přesvědčen, že věc mohla být rozhodnuta za 2 roky. Výši přiměřeného zadostiučinění žalobce s ohledem na růst průměrného platu požaduje ve výši 30 000 Kč za rok řízení (za první dva roky ponížené na polovinu) navýšené o 30 % s ohledem na nečinnost soudu I. stupně a o dalších 20 % z důvodu významu pro žalobce. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 20. 7. 2020, ta však jeho nárok v zákonné lhůtě neuspokojila.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 20. 4. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 106 000 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky, neboť posuzované řízení nebylo extrémně dlouhé. Naopak přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 20 %, a to 15 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu projednání věci na třech stupních. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky 578 019,10 Kč ze smlouvy o dílo (pokuty z ceny díla). Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků, znalců a opakovaného znaleckého zkoumání. V průběhu řízení došlo k dvojímu ustanovení znalce, když první znalec byl shledán nedostatečně akreditovaným a jeho znalecký posudek neprůkazným. Procesně bylo rozhodováno o ustanovení znalců, odvolání do znalečného aj. Ve věci rozhodovaly soudy tří stupňů, délka řízení tedy byla způsobena dílem procesní aktivitou účastníků a podávání opravných prostředků, což ovšem žalovaná nepřičítala účastníkům k tíži, ale současně tuto skutečnost nelze připisovat na vrub státu. Žalobce se za délce řízení nepodílel. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná běžným. Žalovaná má tedy za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu a není důvod pro jeho navýšení.
3. Žalobce v reakci na vydání stanoviska žalovanou po podání žaloby vzal svou žalobu co do částky 106 000 Kč zpět. Ve zbytku na žalobě trval, neboť nesouhlasil s ponížením částky přiměřeného zadostiučinění, jak jej vypočetla žalovaná. Soud proto řízení ve výroku I. rozsudku ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., v rozsahu zpětvzetí zastavil.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Žalobce se obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem Městského soudu v obec v řízení vedeném pod sp. zn. 46 C 33/2010, kterou vyčíslil částkou 266 500 Kč, jak je patrné z jeho podání ze dne 20. 7. 2020. Žalovaná přípisem ze dne 20. 7. 2020 potvrdila doručení podání žalobce dne 20. 7. 2020.
6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 9 let a 10 měsíců a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 106 000 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn.
Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 20 %, a to 15 % z důvodu složitosti řízení a 5 % z důvodu projednání věci na třech stupních. V činnosti soudu shledala značnou nekoncentrovanost a prodlevy, a to zejména od jednání dne 28. 6. 2014, které bylo odročeno za účelem ustanovení znalce do 23. 5. 2014, kdy byl znalec ustanoven.
7. Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 46 C 33/2010, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 5. 5. 2014 žalobkyně příjmení jméno příjmení, insolvenční správkyně dlužníka právnická osoba, proti žalovaného celé jméno žalobce, zaslala listiny k provedené rekonstrukce spisu z důvodu jeho ztráty
-) dne 10. 3. 2010 byla podána žaloba
-) dne 1. 4. 2010 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů
-) dne 6. 5. 2010 se žalovaný k žalobě vyjádřil. Z vyjádření je zřejmé, že předmětem žaloby bylo plnění ze smlouvy o dílo
-) dne 15. 10. 2010 bylo nařízeno jednání na 11. 1. 2011
-) dne 3. 1. 2011 se žalobkyně vyjádřila k vyjádření žalovaného
-) dne 5. 1. 2011 bylo jednání odročeno na 5. 4. 2011 z důvodu nemoci žalovaného
-) dne 5. 4. 2011 se konalo jednání, byl proveden pokus o smír, přednesena žaloba a obrana, dáno poučení dle § 118b o.s.ř., byly navrženy důkazy. K jednání se dostavili 2 svědci, kteří však nebyli vyslechnuti, jednání bylo odročeno na 26. 5. 2011 s tím, že byl dán pokyn k volání svědků, mimo jiné i těch 2 svědků, kteří se k jednání dostavili
-) dne 26. 4. 2011 žalobkyně doložila důkazy
-) dne 25. 5. 2011 bylo jednání nařízené na 26. 5. 2011 odročeno na 28. 6. 2011. Důvodem byla omluva svědka
-) dne 28. 6. 2011 se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy, bylo vyslechnuto 5 svědků, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce. Účastníkům bylo současně uloženo, aby otázky na znalce soudu předložili ve lhůtě
10 dnů.
-) dne 1. 8. 2011 žalobkyně předložila podklady pro znalce a dotazy na znalce
-) dne 12. 11. 2012 žalobkyně žádá, aby byl ustanoven znalec
-) dne 22. 5. 2013 žalobkyně žádá, aby byl ustanoven znalec
-) dne 7. 6. 2013 soud vyzval žalobkyni a žalovaného, aby zaslali ve lhůtě 15 dnů otázky na soudního znalce
-) dne 27. 6. 2013 zaslala žalobkyně otázky na znalce
-) dne 14. 2. 2014 žalobkyně žádá, aby byl ustanoven znalec
-) dne 23. 5. 2014 byl ustanoven znalec
-) dne 1. 8. 2014 požádal znalec o prodloužení termínu ke zpracování znaleckého posudku do 15. 10. 2014
-) dne 19. 8. 2014 byla prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku do
15. 10. 2014
-) dne 15. 10. 2014 žádá znalec o prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku do konce listopadu 2014
-) dne 5. 1. 2015 vyzval soud znalce, aby předložil znalecký posudek
-) dne 18. 1. 2015 znalec sděluje, že znalecký posudek je na cestě k soudu
-) dne 20. 1. 2015 byl předložen znalecký posudek
-) dne 23. 1. 2015 soud vyzval znalce k doplnění likvidace znalečného
-) de 23. 1. 2015 soud vyzval žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda trvají na výslechu znalce a k předložení připomínek ke znaleckému posudku
-) dne 11. 2. 2015 žalovaný sdělil, že na výslechu znalce trvá
-) dne 11. 2. 2015 předložila své vyjádření ke znaleckému posudku též žalobkyně, která navrhla ustanovit nového znalce
-) dne 20. 4. 2015 bylo nařízeno jednání na 18. 6. 2015
-) dne 4. 5. 2015 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu svého pobytu v zahraničí
-) dne 20. 5. 2015 bylo jednání odročeno na 14. 7. 2015
-) dne 14. 7. 2015 se konalo jednání, při kterém byl proveden znalecký posudek. Byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno na 25. 8. 2015 za účelem výslechu svědka a předvolání dalších svědků navržených žalobou
-) dne 27. 7. 2015 žádá žalobkyně o odročení jednání z důvodu doplnění dokazování, neboť jednatel úpadce je na léčení až o poloviny srpna
-) dne 29. 7. 2015 bylo jednání odročeno na 22. 9. 2015
-) dne 14. 8. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 28. 8. 2015 se žalobkyně odvolala proti rozhodnutí o přiznání znalečného
-) dne 2. 9. 2015 bylo odvolání zasláno znalci a protistraně k vyjádření ve lhůtě 10 dnů
-) dne 3. 9. 2015 bylo odvoláno nařízené jednání z důvodu odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o přiznání znalečného
-) dne 12. 9. 2015 se proti usnesení o přiznání znalečného odvolal též znalec
-) dne 25. 9. 2015 bylo znalci sděleno, že se k jeho odvolání nepřihlíží, neboť nebylo opatřeno podpisem a nebylo do 3 dnů doplněno
-) dne 23. 9. 2015 se znalec vyjádřil k odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o znalečném
-) dne 22. 9. 2015 žalobkyně navrhuje ustanovení znalce z oboru ekonomika, odbornost rozpočty stavebních prací, kalkulace cen, k podání znaleckého posudku
-) dne 11. 11. 2015 byla věc předložena Krajskému soudu v obec k rozhodnutí o odvolání
-) dne 28. 1. 2016 soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne 21. 3. 2016.
-) dne 14. 3. 2016 žalobkyně navrhuje ustanovení nového znalce
-) dne 5. 9. 2016 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, ekonomika, rozpočty stavebních prací, kalkulace cen k podání znaleckého posudku ve lhůtě 30 dnů
-) dne 21. 9. 2016 znalec sděluje, že ze zdravotních důvodů není sto znalecký posudek vypracovat
-) dne 26. 9. 2016 byl znalec zproštěn povinnosti vypracovat znalecký posudek a byl ustanoven znalec nový
-) dne 1. 2. 2017 bylo urgováno dodání znaleckého posudku
-) dne 21. 3. 2017 byl předložen znalecký posudek
-) dne 23. 3. 2017 bylo nařízeno jednání na 20. 4. 2017
-) dne 30. 3. 2017 bylo znalci přiznáno znalečné
-) dne 18. 4. 2017 se žalobkyně vyjádřila ke znaleckému posudku a navrhla jeho doplnění
-) dne 20. 4. 2017 se konalo jednání, při kterém byl proveden znalecký posudek a byl vyslechnut znalec. Jednání bylo odročeno na 16. 5. 2017 za účelem doplnění dokazování o účetní doklady úpadce prokazující odvedení DPH
-) dne 3. 5. 2017 byly doplněny důkazy
-) dne 15. 5. 2017 se žalovaný vyjádřil ve věci
-) dne 16. 5. 2017 se konalo jednání, které bylo odročeno na 22. 6. 2017 za účelem poskytnutí lhůty žalobkyni k seznámení se s podáním žalovaného
-) dne 25. 5. 2017 se žalovaný ve věci vyjádřil
-) dne 30. 5. 2017 se k vyjádření žalovaného vyjádřila žalobkyně
-) dne 22. 6. 2017 se konalo jednání, bylo dáno poučení dle § 119a o. s. ř., a jednání bylo odročeno na 13. 7. 2017 za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku
-) dne 11. 7. 2017 žalobkyně zaslala svůj závěrečný návrh
-) dne 13. 7. 2017 se konalo jednání, při kterém bylo přistoupeno k závěrečným návrhům účastníků, a následně po přerušení jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, a částečně byla zamítnuta. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne
11. 10. 2017.
-) dne 27. 10. 2017 žalovaný podal odvolání
-) dne 20. 11. 2017 bylo přiznáno znalečné
-) dne 5. 2. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku z odvolání
-) dne 14. 2. 2018 žalovaný soudní poplatek uhradil
-) dne 18. 4. 2018 se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalovaného
-) dne 18. 5. 2018 bylo odvolání předloženo Krajskému soudu v obec
-) dne 11. 10. 2018 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 24. 10. 2018
-) dne 15. 10. 2018 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu kolize
-) dne 16. 10. 2018 bylo jednání odročeno na 21. 11. 2018
-) dne 19. 11. 2018 bylo jednání odročeno na 23. 1. 2019
-) dne 23. 1. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno na
30. 1. 2019 za účelem vyhlášení rozhodnutí
-) dne 30. 1. 2019 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrzen a částečně změněn. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 12. 2. 2019
-) dne 12. 4. 2019 podal žalovaný proti rozsudku dovolání
-) dne 13. 5. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání
-) dne 20. 5. 2019 žalovaný soudní poplatek uhradil
-) dne 17. 7. 2019 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne
21. 1. 2020 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 1. 2020.
8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.
10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).
13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo několika významnějším průtahům a jako celek vykazovalo značnou nekoncentrovanost, což mělo v konečném důsledku negativní odraz v jeho celkové délce. K průtahu došlo již v počátku, kdy mezi vyjádřením žalovaného k žalobě a nařízením jednání uběhla doba přesahující 5 měsíců. Ze spisu je patrno, že byl rekonstruován, neboť patrně došlo k jeho ztrátě po jednání konaném dne 28. 6. 2011, při němž byli účastníci vyzváni, aby předložili své dotazy na znalce. Žalobkyně dotazy předložila dne 1. 8. 2011. Následně urgovala ustanovení znalce dne 12. 11. 2012, 22. 5. 2013, 14. 2. 2014. K zaslání listin k provedení rekonstrukce byla žalobkyně vyzvána dne 5. 5. 2014. Ačkoliv tedy soud musel nejpozději z podání ze dne 12. 11. 2012 seznat, že byl spis ztracen (byť mu tato skutečnost měla a mohla být známa daleko dříve), s rekonstrukcí otálel dalšího 1,5 roku. Celkem byl tímto způsoben průtah
2 let a 11 měsíců. Následně po ustanovení znalce dne 23. 5. 2014 a předložením znaleckého posudku dne 20. 1. 2015 vznikl průtah trvající 8 měsíců, který byť byl způsoben dílem znalcem, který žádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, což mu soud umožnil a dílem nečinností soudu, který urgoval dodání znaleckého posudku až 2,5 měsíce poté, co jej měl znalec v prodloužené lhůtě předložit. Dalším průtahem je doba od návrhu na ustanovení znalce z jiného oboru dne 14. 3. 2016 do 5. 9. 2016, kdy soud znalce ustanovil (doba 5 měsíců a 3 týdnů). Podobně jako výše, je třeba za průtah považovat i dobu 6 měsíců, která uběhla od ustanovení znalce do dodání znaleckého posudku. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.
14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 20. 4. 2021, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 106 000 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje
v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
16. S ohledem na rekonstrukci spisu není zřejmé, kdy konkrétně se žalobce, v naříkaném řízení v postavení žalovaného, o řízení dozvěděl. Soud proto vychází z data 1. 4. 2010, kterým je datována výzva k vyjádření k žalobě. Celkem tak řízení vůči žalobci trvalo od 1. 4. 2010 do
28. 1. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání. Pro úplnost je třeba uvést, že soud při stanovení délky řízení vůči osobě v postavení žalovaného vychází z toho, že nevěděl-li žalovaný o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo 9 let a 10 měsíců.
17. Posuzované řízení bylo složitější jak po stránce skutkové a právní, tak po stránce procesní, jednalo se o nárok ze smlouvy o dílo, která obecně patří ke složitějším řízením a vyžaduje rozsáhlé dokazování. V řízení bylo třeba ustanovit znalce a následně též rozhodnout
o znalečném, v řízení byla vyslýchána řada svědků a provedeno množství listinných důkazů. Řízení zatěžovaly i žádosti žalobkyně z naříkaného řízení o odročení jednání z různých důvodů. příjmení byl řešen na třech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně ve věci samé rozhodoval jednou, odvolací soud rozhodoval jednou ve věci samé, jednou o odvolání proti rozhodnutí
o znalečném a Nejvyšší soud rozhodoval taktéž jednou o dovolání ve věci samé.
18. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že požádal o odročení jednání nařízeného na 5. 1. 2011 z důvodu nemoci. Jednání bylo nařízeno na 5. 4. 2011, čímž se řízení o 3 měsíce prodloužilo. Zde je namístě uvést, že nemoc účastníka je zajisté omluvitelným důvodem pro odročení jednání, nicméně v rámci posuzování odpovědnosti za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení je třeba tuto skutečnost přičíst k tíži žalobce. Žalobce dále požádal o odročení jednání před odvolacím soudem nařízeného na 16. 10. 2018. Odročeno bylo na 21. 11. 2018, tj. za
5 týdnů. K tíži soud přičetl žalobci též skutečnost, že dovolání bylo podáno poslední den lhůty a soudní poplatek z odvolání, ač splatný s podáním dovolání uhradil až na výzvu soudu, což řízení prodloužilo v součtu o další 3 měsíce. Celkem se tak žalobce podílel na prodloužení řízení celkem o 7 měsíců.
19. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně, vedle celé řady období nečinnosti, považovat za nekoncentrovaný. Jak výše uvedeno, došlo ke ztrátě spisu před ustanovením znalce, kterou měl soud v rámci interních kontrolních mechanismů rozpoznat. K tomu zjevně nedošlo, žalobkyně z naříkaného řízení následně urgovala zadání znaleckého posudku. Nejpozději v souvislosti s první takovou výzvou ze dne 12. 11. 2012 mělo být soudu zřejmé, že došlo ke ztrátě spisu. Ze strany soudu však byla tato skutečnost ignorována, a to i přes další výzvy ze strany žalobkyně z naříkaného řízení. Rekonstrukce spisu byla zahájena až 5. 5. 2014, tj. 2 roky a 11 měsíců od posledního úkonu soudu ve věci a 1,5 roku po první urgenci žalobkyně z naříkaného řízení. Nekoncentrovanost a rezignace na řádnou přípravu jednání je patrna již z prvního jednání ve věci, ke kterému se dostavili dva svědci, kteří však v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení nebyli soudem vyslechnuti a byli předvoláni k následujícímu jednání. Toto bylo den před jednáním o měsíc odročeno z důvodu omluvy svědka (nicméně k jednání byli předvoláni další 4 svědci), jedno z jednání bylo po několika minutách odročeno za účelem seznámení se protistrany s podáním žalovaného (ačkoliv bylo řízení koncentrováno) nebo za účelem přednesu závěrečných řečí. Soudu je třeba přičíst k tíži i ustanovení znalce, a provedení znaleckého posudku z oblasti, která byla mimo oblast jeho odbornosti a nutnosti ustanovit znalce nového. Byť je třeba mít na paměti, že soudce je v odborných mimoprávních otázkách laik, skutečnost, že ustanoví znalce s nepřiléhavou specializací, nelze než negativně promítnout do postupu soudu, neboť ustanovení znalce nového se na délce řízení také podílelo. Z řízení jako celku vyplývá, že soud neměl snahu ke koncentraci úkonů, např. rozhodnout o znalečném a současně vyzvat k úhradě soudního poplatku z odvolání, ale spíše je rozmělňovat v čase, což pak zdánlivě působí tak, že řízení je plynulé a úkony jsou prováděny v přiměřených lhůtách, ačkoliv náhledem na řízení jako celek tomu tak není.
20. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní občanskoprávní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdil, že by byl nemocen. Namítané řízení tak soud hodnotí jako významem standardní. Výše předmětu sporu na této skutečnosti nic nemění, podobně jako fakt, že žalobce byl nucen uhradit úrok z prodlení za delší dobu. Tento nebyl povinen hradit z důvodu nepřiměřené délky řízení, ale proto, že svůj závazek z uzavřené smlouvy nesplnil řádně a včas.
21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).
22. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 9 let a 10 měsíců částku 120 000 Kč (8x15 000+10x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci a stupně soudní soustavy snížit o 45 % (za procesněprávní o 15 %, za skutkovou a právní o 10 % za počet stupňů soudní soustavy o 20 %). O dalších 5 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal v nekoncentrovaném postupu soudu, a to v rozsahu 25 %. Pokud se jedná o období nečinnosti je toto již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši
99 375 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 106 000 Kč, tedy sumou soudem přiznané zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu o zaplacení částky 313 239,73 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 21. 1. 2021 do zaplacení výrokem III. zamítnout.
23. Výrokem II. však soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 2 204,21 Kč z částky 109 000 Kč, a to od 21. 2. 2021 do 22. 4. 2021, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 20. 7. 2020, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 20. 1. 2021, žalovaná však částkou 106 000 Kč plnila až 22. 4. 2021. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 21. 1. 2021 do 22. 4. 2021. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů
s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši
2 000 Kč, odměna advokáta ve výši 12 342 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.,
v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.