Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 454/2020-47
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 736 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 7. 8. 2020 do 11. 9. 2020 v částce 24,34 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 736 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 30,41 Kč od 7. 8. 2020 do 11. 9. 2020 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 893,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 7. 8. 2020 do 11. 9. 2020 v částce 24,34 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky ve výši 736 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 30,41 Kč od 7. 8. 2020 do 11. 9. 2020 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 893,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 736 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 5. 11. 2019 žalovanému poskytla částku 3 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 7. 8. 2020 do 11. 9. 2020 ve výši 30,41 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 736 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 99 Kč, poplatku za nadstandartní službu SMS ve výši 49 Kč, poplatku za express výplatu ve výši 199 Kč a poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 20. 7. 2021 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti.
4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalovaného, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému žalobkyní, a to ve výši 3 000 Kč Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že tato poukázala dne 5. 11. 2019 částku ve výši 3 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, jež byl v této době dle sdělení právnická osoba, ze dne 31. 3. 2021, veden pro žalovaného. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dní ode dne doručení dopisu, který dala k poštovní přepravě dne 8. 7. 2018, a též žalovanému k úhradě vyzvala formou SMS zpráv z dní 17. 12. 2019 a 20. 3. 2020.
6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalovaný pouze uvedl, že výše jeho příjmů je 25 000 Kč měsíčně a výše jeho výdajů je 7 000 Kč měsíčně, avšak nikterak tyto skutečnosti žalobkyni neprokázal. Žalobkyně soudu ani nepředložila výpisy z registrů, kterých se ohledně zkoumání úvěruschopnosti domáhala.
9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
13. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 3 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 3 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 3 000 Kč ode dne 7. 8. 2020 do zaplacení.
14. Soud žalobu, co do částky 736 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,07 Kč z částky 736 Kč za období od 7. 8. 2020 do 11. 9. 2020, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 736 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, zamítl, když žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat její právní nárok na tuto částku.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893,40 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 736 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.