Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 256/2020-72

: Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 41 081,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 41 081,50 Kč s úrokem ve výši 83,09 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru za období od 17. 2. 2018 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 926,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 315 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 41 081,50 Kč s úrokem ve výši 83,09 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru za období od 17. 2. 2018 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 926,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 315 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 41 081,50 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným dne 24. 9. 2012 uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč s úrokovou sazbou 148,21 % ročně, který mu vyplatila dne 26. 9. 2012. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 600 Kč. Dne 17. 3. 2014 následně žalobkyně poskytla žalovanému další peněžní prostředky ve výši 11 520 Kč, počet měsíčních splátek byl navýšen o 24 a úroková sazba činila 123,31 % ročně. Dne 16. 3. 2016 pak žalobkyně poskytla žalovanému další peněžní prostředky ve výši 11 520 Kč, počet měsíčních splátek byl navýšen o dalších 24 a úroková sazba byla zachována na 123,31 % ročně. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v příslušných registrech a na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný se octl v prodlení s úhradou splátek úvěru splatných dne 16. 7. 2015, následně byl celý úvěr žalobkyní zesplatněn ke dni 15. 2. 2018. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 20 899 Kč, úroku ve výši 83,09 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení, smluvní pokuty za prodlení 416 Kč, a smluvní pokuty 0,1 % z jistiny po zesplatnění ve výši celkem 19 766,50 Kč. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 7. 4. 2021, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil a soud proto projednal věc v souladu s  , (dále jen "), v jeho nepřítomnosti.

4. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 26. 9. 2012 se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 19 000 Kč s úrokovou sazbou 148,21 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splatit prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 600 Kč. Oznámením ze dne 18. 3. 2014 žalobkyně oznámila žalovanému poskytnutí automatického revolvingu s částkou k výplatě 11 520 Kč. Z oznámení ze dne 17. 3. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému poskytnutí automatického revolvingu s částkou k výplatě 11 520 Kč. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 9. 2012 (doručeného žalovanému dle dodejky dne 9. 10. 2012) bylo zjištěno, že žalobkyně schválila poskytnutí revolvingového úvěru. Z karty klienta ze dne 21. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na splátkách celkem 99 000 Kč, zatímco mu bylo žalobkyní vyplaceno 42 040 Kč. Z hodnocení klienta ze dne 26. 9. 2012 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem ve výši 17 557 Kč a výdaje ve výši 4 000 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, ve výši 3 800 Kč pro žalovaného a jeho manželku, ve výši 4 000 Kč na dvě nezaopatřené děti, celkové výdaje tak byly vyčísleny ve výši 5 757 Kč. Z potvrzení o příjmu ze dne 21. 9. 2012 bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání za poslední tři měsíce činil 17 557 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací a z registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovaného v těchto rejstřících a smlouva se žalovaným byla vyhodnocena jako„ špatná“. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 26. 9. 2019 byla žalovanému vyplacena částka 19 000 Kč, dne 17. 3. 2014 částka 10 800 Kč (zbylá částka byla použita na úhradu dlužných splátek předchozího úvěru) a dne 16. 3. 2016 částka 10 384 Kč (zbylá částka byla opět použita na úhradu dlužných splátek předchozích úvěrů). Z dopisů ze dne 17. 10. 2013, 16. 8. 2017 a 16. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu ze dne 12. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Ze splátkových kalendářů, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, potvrzení o odkladu splátek, vyjádření znalce, výpisu z registru ČNB, prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele, předsmluvního formuláře, žádosti o úpravu splátek, zápisu z jednání s klientem, neschopenky, kopie občanského průkazu žalovaného a z příkazu k inkasu soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 26. 9. 2012 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které žalovanému poskytla postupně částky 19 000 Kč (v roce 2012), 11 520 Kč (v roce 2014) a 11 520 Kč (v roce 2016). Žalovaný zaplatil žalobkyni podle karty klienta ke dni 31. 8. 2020 celkem 99 000 Kč.

6. Dle , obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle , 2 , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 ObchZ, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 42 040 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, neboť nedostatečným způsobem zkoumala výdaje žalovaného. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o tom, že jeho náklady na bydlení a dopravu činí měsíčně částku 4 000 Kč (včetně inkasa, tj. poplatků a plateb za energie), aniž by žalobkyně tuto skutečnost jakkoli ověřovala (např. tím, že by si od žalovaného vyžádala nájemní smlouvu nebo důkaz o tom, že žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti). Žalovaný také, jak vyplynulo z jím poskytnutých informací, bydlel v době uzavírání smlouvy v obec, ale pracoval v obec, přičemž skutečnost, že by náklady na bydlení (a s ním spojenými poplatky) a dopravu dohromady činily pouze 4 000 Kč, je krajně nepravděpodobná a bez bližšího doložení nelze tuto informaci považovat za důvěryhodnou. Zejména je však zarážející, že i když žalobkyně věděla o tom, že žalovaný má účet (na který mu úvěr vyplácela), nevyžádala si od něho výpisy z tohoto účtu, ačkoli by právě z výpisů mohly vyplynout pravidelné výdaje žalovaného a jeho celková finanční situace bez větších pochybností. Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného posoudila dostatečně. Bez jakéhokoli dalšího zkoumání úvěruschopnosti žalovaného mu pak žalobkyně poskytla v letech 2014 a 2016, tedy vždy s odstupem dvou let, kdy se mohla schopnost žalovaného úvěr splácet, podstatně změnit, další finanční prostředky. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 ZSÚ (a to jak ve znění účinném do 24. 2. 2013, tak v pozdějším znění) sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , považovat za neplatnost absolutní (přičemž vycházeje z citovaného nálezu Ústavního soudu lze tyto závěry vztáhnout také ke znění ZSÚ účinného do 24. 2. 2013). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel celkem částku 42 040 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neexistujícího právního důvodu), které byl podle § 451 odst. 1, 2 ObčZ povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni dle provedených důkazů uhradil částku 99 000 Kč, čímž už žalobkyni celé bezdůvodné obohacení vrátil, neboť jí zaplatil již více jak dvojnásobek částky bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

11. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu , neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.