Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 270/2021-43
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa
o zaplacení částky 7 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 120 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 827,80 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 319,77 Kč, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši10, 00 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
III. Opatrovníkovi žalovaného se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 2 200 Kč.
IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 120 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 827,80 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 319,77 Kč, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši10, 00 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. III. Opatrovníkovi žalovaného se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 2 200 Kč. IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.
1. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo dne 10. 9. 2018 na základě které byl žalovanému dle tvrzení žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 16,90 % p. a. a dále poplatky dle platného ceníku. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením splátek žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
3. Žalovaný navrhl prostřednictvím svého opatrovníka žalobu zamítnout. Namítal, že výše dluhu není dostatečně prokázána předloženými důkazy (zejména, pokud jde o poplatky). Dále namítal, že náklady by měly být případně žalobkyni přiznány jen ve výši dle § 14b advokátního tarifu.
4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyzval účastníky usnesením sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Žalovaný s tímto postupem souhlasil.
5. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 9. 2018 poskytovala žalovanému finanční za smluvní úrok 16,90 % p. a. s tím, že žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč vždy v 5. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena smlouva. Úvěr žalovaný nesplácel a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně dne 10. 1. 2020 úvěr prohlásila za okamžitě splatný. Výše pohledávky žalobkyně činí 5 000 Kč na jistině úvěru, 2 120 Kč na poplatcích, 827,80 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 16,90 % p. a. počítaného z jistiny úvěru do 24. 8. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 319,7 Kč z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení do 24. 8. 2020 a dále běžícího smluvního úroku ve výši 16,90 % p. a. z částky 5.000 Kč za období od 25. 8. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 5.000 Kč za období od 25. 8. 2020 do zaplacení.
6. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.
V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním občanem Moldávie. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když úvěr poskytnutý žalovanému měl být poskytnut v České republice (shodně viz i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. C -249/16 ). Rozhodným právem je pak právo české, neboť tak bylo ve smlouvě sjednáno v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
7. Žalobkyni vznikl nárok na plnění vůči žalovanému z titulu smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), neboť účastníci uzavřeli smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, které také poskytla, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a další poplatky dle sazebníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost ze smlouvy neplnil, odstoupila žalobkyně po právu (§ 2001 o. z.) od smlouvy, čímž vznikla žalovanému v souladu se smlouvou povinnost splatit celý dluh.
8. Námitky žalovaného ohledně nedostatečného prokázání tvrzení žalobkyně nejsou důvodné, neboť skutkový závěr, uvedený výše, plyne z důkazů, které žalobkyně předložila. Tyto důkazy soud vyhodnotil jako věrohodné a pravé, neboť v řízení nevyšlo najevo nic konkrétního, co by zavdávalo důvod k závěru o opaku. Ani sám žalovaný navíc nic explicitního nenamítal. Není důvodná ani jeho námitka ohledně požadovaného kapitalizovaného příslušenství (uvedené v žalobě jako za období od 10. 9. 2018 do 24. 8. 2020) ve vztahu ke zjištění, že úvěr byl dne 5. 5. 2019 vyrovnán a pak znovu čerpán v září 2019. Nelze totiž přehlédnout, že kapitalizované příslušenství, podávající se z podkladů k žalobě, odpovídá v součtu položkám účtovaným právě až po druhém načerpání úvěru.
9. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 120 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Soud v tomto případě nesdílí názor žalovaného, že jde o žalobu subsumovatelnou pod ustanovení § 14b a. s. (obdobně viz např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. 93 Co 681/2014 -11, publ. ve Sborníku komentované judikatury, ATLAS consulting 2015).
11. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovníkovi žalovaného, který je advokátem, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (ÚS 3279/2019), vzal soud za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 7 120 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 1 200 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Dále opatrovníkovi žalovaného náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal celkem 3 630 Kč (vč. DPH 21%). Odměna a náhrada hotových výdajů bude po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.
12. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalovaného. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není do jeho výroků I, II a IV odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Proti výroku III lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.