Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 103/2021-51
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 53 465,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 339,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 339,17 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 126,23 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 130,70 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 143,21 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 53 465,40 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 126,23 Kč od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 50 339,17 Kč od datum do zaplacení, co do úroku ve výši 18,1 % ročně z částky 53 165,40 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 711,72 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 339,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 339,17 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 126,23 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 130,70 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 143,21 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 53 465,40 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 126,23 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 50 339,17 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 18,1 % ročně z částky 53 165,40 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 711,72 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 53 465,40 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 53 465,40 Kč a ve formě smluvního úroku ve výši 18,1 % ročně z částky 53 165,40 Kč od datum do zaplacení a úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 130,70 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 143,21 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba, dále jen„ předchůdkyně“), IČO, a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o úvěru, na základě které předchůdkyně poskytla převodem na účet žalovaného částku 55 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou splátek uvedený úvěr. V rámci úvěrového vztahu žalovaný uhradil tři splátky po 1 553,61 Kč vždy k 15. dni 8., 9. a 10. měsíce roku 2018, tj. celkem 4 660,83 Kč. Další platby neprovedl. Předchůdkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Po žalovaném tak požaduje úhradu dlužné jistiny, úroku, poplatků a smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek z datum postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z datum, z výpisu z účtu a ze sdělení právnická osoba, (čl. 40 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému převodem na účet č. bankovní účet, jehož vlastníkem a disponentem byl v době poskytnutí úvěru žalovaný, pod variabilní symbol z účtu č. bankovní účet částku 55 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem vrátit předchůdkyni formou splátek po 1 553,61 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný uhradil tři splátky po 1 553,61 Kč vždy k 15. dni 8., 9. a 10. měsíce roku 2018, tj. celkem 4 660,83 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému převodem na účet částku ve výši 55 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho skutkově nenatvrdila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy, v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno a neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala.
6. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel převodem na účet částku ve výši 55 000 Kč a uhradil částku ve výši 4 660,83 Kč.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 4 660,83 Kč a byla mu poskytnuta předchůdkyní částka 55 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 50 339,17 Kč (55 000 – 4 660,83). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
9. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 57 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 14 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 2 711,72 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 19 369,40 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 2 139 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby, úkon po 3 260 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby a účast u jednání), tj. 13 040 Kč, 4 režijní paušály k těmto úkonům po 300 Kč, tj. 1 200 Kč a 21 % DPH počítanou ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 14 240 Kč, což představuje 2 990,40 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.